Kosodřevina

A7
Kosodřevina
Formační skupina
A# - Alpínské bezlesí
Přírodní stanoviště

Stáhnout mapu

Grafy

Diagnostické, dominantní a hojné druhy v biotopu

Struktura a druhové složení: Porosty křovité borovice kleče (Pinus mugo) nad horní hranicí lesa. V keřovém patře o výšce 0,5–2 m se spolu s klečí častěji vyskytují smrk ztepilý (Picea abies) a jeřáb ptačí olysalý (Sorbus aucuparia subsp. glabrata), méně často vrba slezská (Salix silesiaca). Bylinné patro je poměrně druhově chudé a uplatňují se v něm především nenáročné acidofilní rostliny - metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), podbělice alpská (Homogyne alpina), černýš luční (Melampyrum pratense), smilka tuhá (Nardus stricta), zlatobýl obecný alpínský (Solidago virgaurea subsp. minuta), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) aj. Na vlhčích místech s bohatší půdou rostou statnější širokolisté druhy vysokobylinných niv, např. havez česnáčková (Adenostyles alliariae), papratka horská (Athyrium distentifolium), mlečivec alpský (Cicerbita alpina), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), hořec tolitový (Gentiana asclepiadea), kakost lesní (Geranium sylvaticum), rdesno hadí kořen (Bistorta major) aj. Mechové patro je zpravidla vyvinuto, častěji se vyskytují např. mechy Dicranum scoparium, Polytrichum commune, P. formosum a Sphagnum spp. a lišejníky Cetraria islandica a Cladonia bellidiflora.
Ekologie: Kosodřevina roste na horských svazích, plošinách i hřebenech nad horní hranicí lesa v nadmořských výškách od 1200 do 1450 m, extrazonálně také v lesním stupni na méně frekventovaných lavinových drahách či suťových polích, kde sestupuje až do nadmořské výšky 1050 m. Půdy jsou nejčastěji kamenité, silně kyselé horské podzoly až mělké rankery s vyvinutou vrstvou surového humusu, občas také zazemněné sutě.
Ohrožení a management: Mechanické poškození při lyžování, potenciálně ohroženo i znečišťováním ovzduší, ale vliv imisí se dosud na porostech neprojevuje.
Rozšíření: Přirozené porosty se vyskytují pouze v Krkonoších a v menší míře na Šumavě. Fyziognomií a druhovým složením shodné, avšak nepůvodní porosty se nacházejí také na Králickém Sněžníku a v Hrubém Jeseníku.

Převodní vztahy

CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.