Sněhová vyležiska

Struktura a druhové složení: Nízké, druhově chudé a rozvolněné porosty trav o výšce do 10 cm nebo iniciální mechová vegetace na suťových substrátech. Druhově chudé bylinné patro tvoří především smilka tuhá (Nardus stricta), bezkolenec modrý (Molinia caerulea) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Častěji se vyskytují ještě psineček skalní (Agrostis rupestris), protěž nízká (Gnaphalium supinum) a borůvka (Vaccinium myrtillus). Z mechorostů jsou běžně zastoupeny Oligotrichum hercynicum, Pohlia nutans, Polytrichastrum sexangulare a Polytrichum longisetum.

Ekologie: Terénní sníženiny v alpínském stupni s extrémně dlouho vytrvávající sněhovou pokrývkou, která zkracuje vegetační období na několik týdnů. Vyležiska vznikají především na závětrných svazích v nadmořských výškách nad 1400 m, nejčastěji v karech. Důležitým faktorem je vítr ukládající v zimě mohutné vrstvy sněhu o mocnosti několika metrů. Sněhová pokrývka vytrvává 8–10 měsíců v roce a její poslední zbytky odtávají koncem července, někdy i v srpnu a výjimečně se sníh udrží i po celý rok. Půdy jsou mělké, kamenité, podzolované, chudé živinami a silně kyselé. Účinkem dlouho odtávajícího sněhu nebo hromadění dešťové vody v mísovitých terénních sníženinách jsou po většinu roku silně provlhčené, na povrchu často postižené vodní erozí. Velké množství sněhu chrání půdu před promrzáním, působí erozně, tlakovými účinky a podmiňuje soliflukční pohyby zvětralin.

Ohrožení a management: Globální oteplování klimatu.

Rozšíření: Velká kotlina v Hrubém Jeseníku a několik míst v Krkonoších, zejména Sněhový žleb v Úpské jámě, Jelení důl na východním svahu Sněžky, Modrý důl na jižních svazích Studniční hory a pravděpodobně i další sněhová pole v zářezech a žlebech na obvodu karových stěn.