Struktura a druhové složení:Nízké křoviny s Cotoneaster integerrimus, C. melanocarpus, Prunus Xeminens, P. fruticosa, P. tenella, Rosa gallica a R. pimpinellifolia. Porosty bývají často maloplošné (asi do 30 m2), tvořené jediným klonem keře. Zpravidla se vyvíjejí v kontaktu se suchými trávníky a suchýmibylinnými lemy, z nichž vznikají přirozenou sukcesi. V porostech jsou zastoupeny různé bylinné druhy přesahující z okolní vegetace, jejich pokryvnost je však nízká vlivem konkurence keřů.
Ekologie:Výslunné svahy na různých typech hornin a půdách o různé mocnosti, od skalních hran s málo vyvinutou mělkou půdou po hluboké půdy na spraši. Na strmých svazích jde o součást vegetace skal a suchých trávníků na přirozených světlinách v doubravách a suťových lesích. V komplexech sekundárních suchých trávníků se nízké křoviny vyvíjejí na místech po delší dobu neobhospodařovaných, sukcesí však po čase přecházejí ve vysoké křoviny.
Ohrožení a management:Eutrofizace, šíření ruderálních a nepůvodních druhů, zarůstání vyššími křovinami nebo náletem stromů.
Rozšíření:České středohoří a vulkanické kopce v dalších oblastech severních Čech, okolí Loun, Prahy, Český kras, Křivoklátsko, dolní a střední Povltaví, Moravský kras, jihovýchodní okraj Českého masivu mezi Brnem a Znojmem, širší okolí Mikulova a obvody Ždánického lesa, východní okraj Drahanské vrchoviny, vzácněji i v dalších teplých a suchých oblastech.
Převodní vztahy
CHYTRÝ, M.; KUČERA, T.; KOČÍ, M. (eds.) et al. (2010). Katalog biotopů České republiky. 2.upr. a rozš. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 445 s. ISBN 978-80-87457-03-0.
