jeřáb moravský

Ekologie a biologie: Jeřáb moravský je světlomilný druh s optimem na bezlesých nebo alespoň částečně otevřených biotopech. Byl nalezen především na skalách, sutích, v roklích a na strmých lesnatých a křovinatých svazích krasového kaňonu. Kromě polopřirozené až reliktní vegetace se také poměrně často vyskytuje v prosvětlených kulturních smrčinách, porostech borovice černé nebo na pasekách. Roste na svazích všech expozic, převážně však na jižně, severovýchodně a severozápadně orientovaných svazích. Osídluje zejména mělké suché a bazické půdy vyvinuté na vápenci.
Jediným detekovaným způsobem reprodukce tohoto jeřábu je apomixie kombinovaná s pseudogamií. Druh je velmi často opylován triploidním, a aneuploidním (ca 1,5×) pylem, nelze proto vyloučit, že je schopen samoopylení (donorem triploidního pylu však může být i S. pontis-satanae). Často je však k vytvoření endospermu použit diploidní pyl zřejmě od S. danubialis.

Celkové rozšíření: Jeřáb moravský je endemit Moravského krasu, rostoucí v Suchém žlebu v počtu asi 200 jedinců.

Ohrožení: Druh je ohrožen přirozeným zarůstáním otevřených biotopů křovinami, bukem a jasanem. Semenáčky a mladé rostliny byly zaznamenány jen vzácně. K zachování druhu a jeho úspěšnému rozmnožování je nezbytné periodické prosvětlování lesních porostů a udržování bezlesých enkláv.

Literatura: Lepší M., Lepší P., Vít P., Koutecký P. & Bílá J. (2015) Taxonomic revision of Sorbus subgenus Aria occurring in the Czech Republic. – Preslia 87: 109–162.
Lepší P. & Lepší M. (2016) Evoluce před očima. Ještě k diskuzi o bezzásahovosti v národním parku Podyjí. – Fórum ochrany přírody 4/2016: 10–12.
Kaplan Z., Danihelka J., Lepší M., Lepší P., Ekrt L., Chrtek J. Jr., Kocián J., Prančl J., Kobrlová L., Hroneš M. & Šulc V. (2016): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. – Preslia 88: 459–544.
http://www.iucnredlist.org/ (8. 12. 2017)

Autor popisu: Petr Lepší