saranče vrzavá

Ekologie a biologie: Saranče vrzavá je horský až podhorský středně suchomilný druh, vázaný na bezlesé biotopy s nezapojenou nízkou vegetací, tedy zejména na extenzivně obhospodařované louky a pastviny. Typickými středoevropskými lokalitami jsou krátkostébelné řídké trávníky s hlinitými nebo kamenitými ploškami na jižně až jihozápadně orientovaných svazích. Pro zachování mikroklimatických podmínek je nutné, aby byly lokality pravidelně spásány. Vajíčka jsou kladena v ootékách do svrchní vrstvy půdy nebo do spleti vegetace. Část nakladených vajíček přežívá v půdě i dvě zimní období. Nymfy se objevují koncem dubna až počátkem května a během vývoje procházejí 4 (samci) až 5 (samice) instary. Dospělci se objevují obvykle v polovině července a přežívají do podzimu. Saranče vrzavá vyhledává výhřevná, nezastíněná místa, zastíněné části lokality jsou osídleny zřídka nebo vůbec. Vzhledem k tomu, že jsou samice méně pohyblivé, je pro ně výhodné se shromažďovat ve shlucích, tzv. „školkách“. Samci se pak shlukují v blízkém okolí samic. Během letu se samci stávají velmi nápadnými, jak zvukově (viz níže), tak i vizuálně. Při letu odhalují nápadná spodní křídla a vydávají hlasité rachotivé zvuky vzájemnými údery křídel o sebe. Saranče vrzavá je býložravá, bylo pozorováno přijímání hvězdnicovitých a miříkovitých bylin. Samci produkují během letu hlasitý chřestivý zvuk, který vzniká „drnčením“ křídel o sebe. V rámci předkopulačního chování samci navíc vydávají tichý šustivý zvuk třením vnitřní strany stehen o krytky.

Celkové rozšíření: Eurosibiřský druh rozšířený od severního Španělska přes Itálii a severní Řecko až po Mongolsko a Koreu, na severu zasahuje po Skandinávii. Vzhledem k postupnému úbytku vhodných biotopů došlo v západní Evropě během posledních desetiletí k rapidnímu omezení výskytu a poklesu početností populací.

Rozšíření v ČR: V ČR byla saranče vrzavá v první polovině 20. století velmi hojná, byl to jeden z nejběžnějších druhů v podhorských až horských oblastech. V současnosti se jedná o vzácný, ustupující druh, který z většiny pohoří zcela vymizel. Největší současné naše populace jsou známy z Bílých Karpat, Javorníků a Hostýnsko-vizovických vrchů.

Ohrožení: Hlavní ohrožení spočívá v upouštění od tradičních forem obhospodařování horských a podhorských luk a pastvin.

Péče o druh: Druh je existenčně vázán na svažitá stanoviště s četným výskytem malých plošek bez zapojené vegetace. Na pastvinách či lesostepních lokalitách, kde chybí dostatečná plocha nejranějších sukcesních stadií, druh mizí. Pouhé prořezávaní keřů a ruční sečení lokalit nemůže zcela nahradit přímé narušování drnu, na něž je druh existenčně vázaný. Proto je na místech výskytu žádoucí zajistit extenzivní pastvu (malá stádečka dobytka, smíšené stádo koz a ovcí) a podporovat intenzivní sešlap.

Literatura: KOČÁREK. P., HOLUŠA J., VLK R., MARHOUL P., 2013. Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky, Atlas. Praha: Academia, 288 s.

Autor popisu: Robert Vlk