krasec dubový

Ekologie a biologie: K životu potřebuje mohutné osluněné volně rostlé duby, ale může žít i v kaštanovníku setém. Jeho larvy žijí v mrtvém, ale velmi tvrdém dřevě kmene a silných větví na místech bez kůry, velmi často tam, kde činnost larev tesaříka obrovského způsobila lokální odumření dřeva. Přítomnost druhu prozradí oválné výletové otvory nacházející se na místech bez kůry a podobné podkovovité elipse 5-7 mm dlouhé a 4-5 mm široké. Vývoj trvá přibližně 4 roky a dospělci se objevují koncem června.

Celkové rozšíření: Krasec dubový se vyskytuje v jižní a střední Evropě, od Španělska na Kavkaz

Rozšíření v ČR: V ČR žije na jižní Moravě (Náměšťsko, Břeclavsko, Moravský kras, Veselí nad Moravou) a také na Třeboňsku.

Ohrožení: Nedostatek vhodných dřevin (vlivem i přirozeného zániku dřevin) a zejména pak nedostatek nové generace vhodných dřevin v budoucnu.

Péče o druh: Aby u nás mohl přežít, je potřeba zajistit dostatek vhodných stromů, to znamená chránit staré a mohutné duby a výsadbami zajistit kontinuitu jejich výskytu v budoucnu. Potřebuje mrtvé dřevo, které může nalézt jak na mrtvých, tak i na živých jedincích. Chránit je proto potřeba i padlé stromy a bránit jejich zužitkování na palivové dříví. O ještě žijící mohutné stromy je vhodné adekvátně pečovat a např. částečným ořezem a snížením těžiště přispět k prodloužení jejich životnosti. Tím můžeme mimo jiné zmírnit dopady nedostatku mladších věkových tříd živých stromů, který je na většině lokalit realitou. Nezbytné jsou ale i výsadby, které v budoucnu nahradí dožívající jedince, které je vhodné doplnit uvolňováním vybraných stromů z porostního okraje. Klíčovým opatřením bude především rozvolnění porostů a to zejména tam, kde žije v bývalých pastevních lesích nebo oborách, které příliš zhoustly (Soutok, Náměšťská obora). Smysluplné je to ale i všude jinde, kde mladší stromy porosty natolik zahustily, že již pro něj přestávají být vhodné (NPR Divoká Oslava a části Třeboňska). V případě drobných rozdrobených lokalit je vhodné zajistit jejich větší propojenost.

Autor popisu: Václav John