vrba laponská

Ekologie a biologie: Stanovištěm vrby laponské jsou subalpínská vrchoviště, křoviny a vysokobylinné nivy. Roste převážně na silikátových podkladech.
Keř 1–1,5 m vysoký, dožívá se 30 let, kvete v červnu krátce před rašením listů.

Celkové rozšíření: Vrba laponská je rozšířena v boreálním a subarktickém pásmu severní a severovýchodní Evropy a také v subalpínském stupni Krkonoš, Hrubého Jeseníku, Francouzského středohoří, Pyrenejí a několika balkánských pohoří.
V ČR se vrba laponská vyskytuje v Krkonoších a Hrubém Jeseníku. V Krkonoších roste v širším okolí Obřího a Modrého dolu, na Úpském rašeliništi, na Bílé louce, v Údolí Bílého Labe, v Labském dole, na Pančavské a Labské louce. Na polské straně Krkonoš se vyskytuje v širším okolí Rybníků a v Malé Sněžné jámě. V Hrubém Jeseníku se vrba laponská v současné době vyskytuje pouze u Tabulových skal pod Pradědem.

Ohrožení: Většina populací vrby laponské v Krkonoších se jeví jako poměrně stabilní s dostatkem kvetoucích jedinců. Vážnějším problémem může být křížení s vrbou slezskou a následné zpětné křížení, které bylo na základě studia molekulární struktury zjištěno u populací v Labském dole a na Pančavské louce. Dalším problém představuje také silný pastevní tlak (především okus a rozlehávání keřů) přemnoženou jelení zvěří. Populace v Hrubém Jeseníku je tvořena zřejmě jediným klonem samičího pohlaví. Druh se zde tedy může šířit pouze vegetativně na malé vzdálenosti. Ohrožení pro populaci mohou představovat nadměrné stavy jelenů či kamzíků.

Literatura: Hejný S. & Slavík B. (eds) (1990) Květena České republiky. Vol. 2. Academia, Praha
Hroneš M., Nývltová V., Brandová B., Ševčík K., Dančák M. & Vašut R. J. (2014) Vysokohorské vrby (Salix) sudetských pohoří České republiky – rozšíření a současný stav populací. Zprávy České botanické společnosti 49: 29–47
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha

Autor popisu: Jarmila Kostiuková