hrachor hrachovitý

Ekologie a biologie: Hrachor hrachovitý roste v prosvětlených listnatých lesích, na lesních paloucích a lesních okrajích, v křovinách, na křovinatých svazích, v teplejších oblastech, na půdách hlinitých, bazických, humózních.
Hrachor hrachovitý je vytrvalá bylina, 50 až 100 cm vysoká, která má silný kořen a krátký tlustý oddenek, z něhož vyrůstají jednotlivé lodyhy. Kvete v květnu až červnu, plodí v červenci.

Celkové rozšíření: Těžiště rozšíření hrachoru hrachovitého leží ve východní Evropě (až po jihozápadní Sibiř). Ve střední Evropě má jen ojedinělé lokality na Slovensku, v Polsku, Maďarsku a v ČR, kde má absolutní západní hranici svého rozšíření.
V ČR jsou v současnosti známy pouze dvě lokality hrachoru hrachovitého – okolí Komárovského rybníka nedaleko osady Nouzov poblíž Dymokur a les Holínek na okraji obce Vrbice u Mšeného-lázní. Starší údaje existují ještě od Zlonic na Slánsku a Rožďalovic, na Moravě tento druh nikdy nerostl.

Ohrožení: Problémem obou našich populací hrachoru hrachovitého je malý počet rostlin a velmi omezené generativní šíření. Obvykle kvete jen několik málo jedinců v populaci a ještě nižší bývá produkce semen. U Komárovského rybníka je tvorba semen téměř nulová, v případě lesu Holínek není větší než několik desítek semen ročně, což v kombinaci s výraznou rolí dormance a pevným osemením způsobuje, že se nové (mladé) rostliny téměř neobjevují. Obě populace tak ohrožují zejména jakékoli katastrofické události (např. půdní sesuv, požár), dále nevhodné lesní hospodaření (vytváření větších pasek, převod na porosty jehličnanů), u populace v lemu lesa Holínek i zarůstání keři (především trnkami).

Literatura: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (1999) Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR. Vol. 5. Vyšší rostliny. Príroda a. s., Bratislava
Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., Kaplan Z., Kirschner J. & Štěpánek J. (eds) (2002) Klíč ke květeně České republiky. Academia, Praha
Štefánek M. (2012) Hrachor hrachorovitý – nesnesitelná těžkost bytí. Živa 1/2012: 17–19

Autor popisu: Jarmila Kostiuková