hrabalka šestiskvrnná

Ekologie a biologie: Biotop: Xerotermofilní druh žijící na vápnitých skalních stepích a na jemnozrnných vátých píscích. Náhradními biotopy jsou pískovny, popílkoviště a jiná odkaliště prachových částic. Potrava: dospělci se živí nektarem z kvetoucích rostlin. Larvy se živí pavouky rodů Evarcha, Heliophanus, Phlegra, Runcinia, nebo Thanatus. Vývoj: Ektoparazitoid pavouků. Výskyt od června do srpna. Samice paralyzuje hostitelského pavouka a transportuje ho do předem připraveného hnízda v sypkém substrátu, kde na něj naklade jedno vajíčko. Významný indikační druh nezarostlých jemnozrnných substrátů.

Celkové rozšíření: Palearktický druh. Téměř celá Evropa, na sever po Skandinávii, na východ až do Střední Asie a Mongolska.

Rozšíření v ČR: V ČR velmi lokální druh jemnozrnných sypkých substrátů na xerotermních biotopech. Druh byl vždy velmi lokální a na většině přirozených stanovišť již vymizel. V současné době přežívá zejména na nerekultivovaných odkalištích a popílkovištích.

Ohrožení: Druh je ohrožen zarůstáním nebo zalesňováním vhodných biotopů, zejména těžeben vátých písků, nešetrnými rekultivacemi odkališť a změnami technologie usazování technických kalů.

Péče o druh: Druh vyžaduje holý a sypký písčitý substrát, proto potřebuje silné disturbanční zásahy, které blokují růst veškeré vegetace a současně zajistit dostatečně velké nové a obnovované volné plochy písku. Optimální je zřejmě občasné shrnutí drnu buldozerem či jinou těžkou technikou (případně automobily, nebo tanky atp.). Protože současné populace jsou značně izolované, měl by budoucí plán na záchranu tohoto druhu počítat s obnovením původních stanovišť výskytu a vytvořením nových: odstraněním výsadby stromů, zejména borovic, a neobnovením lesního porostu na původních dunách a jiných vhodných písčitých biotopech. Takto by bylo možné využít zejména plochy pískoven po ukončení těžby písku. Tyto plochy by neměly být rekultivovány ani navraceny do lesního fondu.

Literatura: Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2010): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví., 524 pp., Academia, Praha.

Autor popisu: Jakub Straka