měřík sítozoubkovitý

Ekologie a biologie: Dvoudomý druh. Roste nejčastěji na subalpínských prameništích, na obnaženém bahně podél horských toků, vzácněji na minerotrofních rašeliništích či v podmáčených lesích.

Celkové rozšíření: Cirkumpolární druh s těžištěm v montánním stupni. Severní Evropa, severní a střední Asie, Himalaje, Čína, Sachalin, Japonsko, Severní Amerika, Grónsko. V ČR byl druh recentně zaznamenán na 9 lokalitách – 2 lokality v Krkonoších, dále Jizerské a Krušné hory, Moravskoslezské Beskydy, Žďárské vrchy, NP České Švýcarsko a na jedné lokalitě na Domažlicku.

Ohrožení: Druh je ohrožen změnou vodního režimu na lokalitách, zarůstáním lokalit a potlačováním mechového patra.

Literatura: Hradílek Z. (2013): Zajímavé bryofloristické nálezy XXI. Bryonora 52: 36-38.
Kučera J. (1996): Bryofloristic characteristics of some notable vegetation types in Bohemian Forest. – Silva Gabreta 1: 83–88.
Kučera J. (ed.) (2004): Zajímavé bryofloristické nálezy IV. – Bryonora 34: 22–29.
Kučera J. (ed.) (2010): Zajímavé bryofloristické nálezy XV. – Bryonora 45: 43–45.
Kučera J. et al. (2004): Bryoflora of the glacial cirques of the Western Krkonoše Mts. – Časopis Slezského zemského muzea, ser. A, 53: 1–47.
Němcová L. (2014): Inventarizační průzkum NPR Božídarské rašeliniště rašeliniště z oboru bryologie.
Novotný I. & Kubešová S. (2003): Mechy Hamatocaulis vernicosus, Meesia triquetra a Paludella squarrosa na nové lokalitě u rybníka Konvent. – Vlastivědný sborník Vysočiny, odd. věd přír., 16: 95– 102.
Rydlo J., Sedláčková D. (1980): Botanický IP CHN U Kunštátské kaple.

Autor popisu: Táňa Štechová