Flóra:
Naprostou většinu území pokrývají lesní porosty charakteru tvrdého luhu, maloplošně jsou přítomny měkké luhy s vrbou bílou, mokřadní olšiny a dubohabřiny. Z druhů vázáných na biotop tvrdého luhu je významný zejména výskyt kruštíku polabského (Epipactis albensis), pro který je Libický luh typovou lokalitou. Nelesní biotopy zaujímají asi 10 % rozlohy území. Vesměs se jedná o zbytky starých labských koryt v podobě mrtvých ramen a luk, které vznikly jejich zazemněním.Vegetace mrtvých ramen je vzhledem k pokročilému stupni sukcese většinou druhově chudá. Bohatší vegetaci najdeme pouze v rameni Bajkal, které je spojeno s Labem, a v tůních, které byly odbahněny nebo vznikly uměle. K nejvzácnějším druhům patří leknín bělostný (Nymphaea candida) a leknín bílý (Nymphaea alba). Z méně běžných druhů se dále vyskytuje například voďanka žabí (Hydrocharis morsus-ranae) a růžkatec bradavčitý (Ceratophyllum submersum), v mělčích vodách šípatka střelolistá (Sagittaria sagittifolia) nebo žebratka bahenní (Hottonia palustris). Typickým fenoménem okrajů větších vodních toků je vegetace říčních rákosin s ostřicí Bueckovou (Carex buekii).Louky mají nejčastěji charakter mezofilních ovsíkových a aluviálních psárkových luk. Nejcennější jsou kontinentální zaplavované louky s hrachorem bahenním (Lathyrus palustris), žluťuchou žlutou (Thalictrum flavum) a česnekem hranatým (Allium angulosum).
Fauna:
Významným biotopem z hlediska diverzity živočišných druhů jsou staré a odumírající stromy a ležící i stojící mrtvé dřevo. Ze saproxylických brouků zde žije například roháč obecný (Lucanus cervus), lesák rumělkový(Cucujus cinnaberinus) nebo zlatohlávek skvostný (Potosia aeruginosa). V dutinách hnízdí strakapoud prostřední (Dendrocopos medius) a lejsek šedý (Muscicapa striata), využívány jsou letními reprodukčními koloniemi netopýra vodního (Myotis daubentoni) a netopýra rezavého(Nyctalus noctula). Rozsáhlý lesní komplex vyhovuje čápu černému (Ciconia nigra), který zde pravidelně hnízdí nejméně od roku 2001.Specifickým fenoménem luhu jsou tůně a mrtvá ramena s přilehlými mokřady. V řadě periodických tůní je pravidelně zaznamenáván výskyt žábronožky sněžní (Eubranchipus grubii), listonoh jarní (Lepidurus apus) je vzácnější. Ve slepých ramenech se vyskytují vzácnídrobní mlži okružanka mokřadní (Sphaerium nucleus) a hrachovka kulovitá (Pisidium globulare). Vzácná vážka klínatky žlutonohé (Gomphus flavipes) je typickým druhem niv větších řek. Pravidelně se zde rozmnožuje několik druhů obojživelníků, například skokan štíhlý (Rana dalmatina) nebo čolek obecný (Triturus vulgaris). V okolí Bačovky i mrtvých ramen se setkáváme s ledňáčkem říčním (Alcedo atthis). Historicky byl Libický luh významnou lokalitou motýlů. V polovině 90. let 20. století vymizeli z Libického luhu, jako z poslední lokality v Čechách, jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne) a hnědásek osikový (Euphydryas maturna), (ten byl později objeven ještě na jiném místě v Polabí).
Neživá příroda:
Libický luh leží v ploché labské nivě jihovýchodně od soutoku Labe s řekou Cidlinou. Geologickým podkladem jsou převážně nezpevněné nivní sedimenty - hlíny, písky a štěrky – fluviálního původu, holocénního stáří. Půdy jsou tvořeny mocnými fluvizeměmi a výplněmi mrtvých labských ramen. Území bylo utvářeno především činností řeky Labe, která před regulací neustále měnila svůj tok. Změny toku zajišťovaly v nivě kontinuální přítomnost vedlejších průtočných i neprůtočných koryt a slepých i mrtvých ramen a tůní v různém stadiu sukcesních procesů. Diverzita stanovišť i bioty byla značná. Regulace Labe v první polovině 20. století zastavila dynamiku těchto přírodních procesů a zásadním způsobem tak ovlivnila jak charakter území, tak následně byla příčinou postupného významného ochuzování biodiverzity. Územím dále protéká potok Bačovka, který je částečně napojen na staré labské koryto.
Péče:
Zásahy v lesních porostech směřují k postupné eliminaci geograficky nepůvodních (dub červený, dub cer, trnovník akát, ořešák černý, borovice vejmutovka, aj.) a stanovištně nevhodných (smrk ztepilý, borovice lesní, aj.) dřevin a prostřednictvím jednotlivého a skupinového výběru také k rozrůznění věkové a prostorové struktury lesních porostů.V rámci záchranného programu pro hnědáska osikového (Euphydryas maturna) budou při přípravě na jeho případnou repatriaci vybrané části Libického luhu přizpůsobeny biotopovým nárokům tohoto kriticky ohroženého druhu. Bude se jednat zejména o vytváření světlejších partií v lesních porostech, podporu jasanu v přirozené obnově a jeho dosadby (jasan je hlavní živnou rostlinou housenek) a zvyšování podílu kvetoucích keřů v lesních okrajích a pásech podél cest (nektar pro dospělce).Louky v rezervaci jsou pravidelně jednou až dvakrát ročně sečeny a na vhodných místech probíhá tvorba a obnova tůní.
