Flóra:
Nejčastějšími biotopy v rezervaci jsou dubohabřiny, suťové lesy, křoviny a suché širokolisté trávníky. V dřevinné složce lesní vegetace převládá habr obecný (Carpinus betulus) nad dubem zimním (Quercus petraea). Vtroušeny jsou dále jeřáb břek (Sorbus torminalis), javor babyka (Acer campestre), javor mléč (Acerplatanoides), lípa srdčitá a velkolistá (Tilia cordata, T. platyphyllos) a také buk lesní (Fagus sylvatica), borovice lesní (Pinus sylvestris), hrušeň polnička – (Pyrus pyraster) aj. Z keřů je častý dřín jarní (Cornus mas), ptačí zob obecný (Ligustrumvulgare, svída krvavá - Cornus sanguinea, zimolez obecný (Lonicera xylosteum), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), dřišťál obecný (Berberis vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) aj. Bylinný podrost je oproti blízké národní přírodní rezervaci Hádecká planinka druhově chudší. Relativně vyšší korunový zápoj umožňuje vitálnější růst lesních mezofytů jako např. bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), kopytník evropský (Asarum europaeum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), mařinka vonná (Galium odoratum), z travinných druhů strdivka jednokvětá (Melica uniflora), z ostřic o. chlupatá (Carex pilosa) aj., zatímco teplo- a suchomilné druhy, pokud zde jsou, mají vitalitu sníženou. Nápadný je výskyt ohrožené lilie zlatohlavé (Lilium martagon) v bílé a růžové varietě. Z dalších chráněných a ohrožených druhů zde najdeme např. plamének přímý (Clematis recta), okrotici červenou (Cephalanthera rubra), o. bílou (C. damassonium), hořec křížatý (Gentiana cruciata), vzácný je hořeček brvitý (Gentianella ciliata), pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma) aj. Z významných druhů hub je známý výskyt např. vápnomilného hřibu skvrnitého (Boletus depilatus).
Fauna:
Jedná se o poměrně malé území, které z hlediska výskytu živočichů není tak zajímavé jako urostlin. Údaje o živočiších jsou značně nesourodé, značně neúplné. Měkkýší fauna není druhově bohatá. Z typicky lesních druhů je zde zastoupena nejhojnější vlahovka narudlá (Monachoidesincarnatus) a hojné jsou i druhy vřetenovka hladká (Cochlodina laminata) a síťovka čistá (Aegopinella pura). Z druhů křovišť a světlých hájů je zde zastoupena keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella) a nápadný je hlemýžď zahradní (Helix pomatia). Ze střevlíků rodu Carabus byl zastižen pouze druh Carabus hortensis. Z motýlů je dosud nejpozoruhodnější nález nesytky Chamaespheciaeuceraeformis, která je známá svým výskytem v České republice pouze v jižní části Moravského krasu (od Hádů po Lysou horu). Tento autor dále uvádí velmi vzácný druh píďalky Coenocalpe lapidata, který je znám ze starší literatury. Na tomto území jsou nejčastějšími obojživelníky ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Uvádí se zde 35 hnízdících druhů ptáků a 9 dalších druhů, u kterých nebylo hnízdění prokázáno. Je zde řada druhů hojných pro prosvětlené háje, teplomilné doubravy, křoviny a zahrady. Běžný je holub hřivnáč (Columba palumbus). Ze šplhavců je nejhojnější strakapoud velký (Dendrocopus major) a zajímavý je výskyt teplomilnějšího strakapouda prostředního (Dendrocopus medius). Z pěvců stojí za zmínku ťuhýk obecný (Lanius collurio), velmi hojný je sedmihlásek hajní (Hippolais icterina), dále byl zjištěn výskyt 4 druhů pěnic (r. Sylvia) a oba druhy budníčků (r. Phylloscopus), poměrně hojné jsou i dva druhy lejsků (Muscicapa striata – lejsek šedý, ohrožený druh a Ficedula albicollis – lejsek bělokrký). Zajímavé je zjištění hnízdění rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus) a výskyt mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus). Z chráněných druhů se zde vyskytuje ještě žluva hajní (Oriolus oriolus) – silně ohrožený druh a krkavec velký (Corvus corax) – ohrožený druh.
Neživá příroda:
Rezervace leží na Hádecké plošině s četnými povrchovými krasovými jevy. Geologickým podkladem jsou devonské vilémovické vápence, v menší části pak spodnodevonské pískovce a slepence.
Péče:
V rezervaci jsou předmětem ochrany povrchové krasové jevy a přirozené porosty suťových lesů a dubohabřin s charakteristickým bylinným podrostem a suché trávníky. Podstatou ochrany území je zachování samovolných procesů v lesních ekosystémech zařazených do bezzásahového režimu. Ve zbývajících lesních porostech pak směřování úpravou porostů k samovolnému vývoji. Na ploše bývalého lomu (trvalé bezlesí) v jižní části rezervace je cílem uchovat rozvolněný charakter lokality. Cílem je i zachování typických povrchových krasových jevů. Pod vedením AOPK ČR probíhá v území pravidelná péče o vybrané porosty. Péče o bezlesí zpočívá zejména v občasném mozaikovitém kosení a v redukci některých nadměrně se rozrůstajících dřevin.
