Karlické údolí

Flóra: Vzhledem k tomu, že Karlické údolí probíhá převážně jihovýchodně severozápadním směrem, mají protilehlé údolní stráně ostře kontrastující ekologické podmínky a tím i vegetaci. Severní svahy pokrývá vápnomilné bučiny s hojným habrem, v podrostu s mařinkou vonnou, kopytníkem evropským, kruštíkem širolistým a hlístníkem hnízdákem. Jižní svahy hostí naopak teplomilná lesní společenstva. V dolní části svahů roste většinou habrová javořina s pestrou skupinou dřevin (habr, javor mléč, klen, babyka, líska, obě lípy, dřín, brslen, svída, zimolez) i bylin, mezi nimiž se uplatňují hájové prvky jako je lecha jarní, jaterník trojlaločný nebo svízel lesní. Horní výsušné části jižních, slunných svahů pokrývají porosty teplomilných doubrav.  Dub šipák a dub zimní zde často doplňuje dřín, v bylinném patř bývá hojná kamejka modronachová. Tam kde vystupuje na povrch skalní podklad, rozvolňuje se lesní porost a na světlinách nalezneme rostliny xerotermního bezlesí jako je ostřice nízká, penízek horský, či vzácnější hrachor panonský. Na skalách zde roste i zdejší nejvzácnější rostlina - včelník rakouský.  Plošiny s hlubokou jílovitou půdou porůstají mochnové doubravy s bukvicí lékařskou, mochnou bílou a srpicí barvířskou. Mírně ukloněné svahy údolí, na půdách s vápencovým skeletem porůstají druhově velmi bohaté habrové doubravy. V bylinném patře rostou i teplomilnější hájové prvky jako je zvonek broskvolistý, kopretina chocholičnatá, marulka klinopád. Na okrajových částech území navazují na vápence kyselé břidlice a křemence. Na to reaguje vegetace – na slunných stráních roste břeková doubrava a na plošinách navazují bikové doubravy.Na zastíněných vápencových skalách v údolí se nacházejí vzácné a ohrožené druhy játrovak a mechorostů. Játrovky kýlnatka vápencová, vápnomilka přerušovaná a mechy klaminka tupolistá a trněnka aksamitová. Přímo v potoce se potom jako součást travertinových kaskád hojně vyskytují mechorosty hrubožebrec proměnlivý, pobřežnice Fabbroniova, prutník hvězdovitý a krasatka přeslenitá.HoubyZe stopkovýtrusných kornatcovitých hub se vyskytuje např. velmi vzácný saprofytický kornatec francouzský, z hřibovitých vzácný mykorizní hřib Fechtnerův a h. moravský.

Fauna: Z bezobratlých je dobře prozkoumána především fauna měkkýšů. V reliktních stepních společenstvech žije žitovka obilná (Granaria frumentum), bezočka šídlovitá (Cecilioides acicula) či zrnovka žabernatá (Pupilla sterri). Okolo pramenišť lze nalézt další vzácné druhy plžů.Z hmyzu zde byli podrobně prozkoumáni listorozí brouci - z chráněných se jedná o krajníka hnědého (Calosoma inquisitor), roháče obecného (Lucanus cervus) či zlatohlávka skvostného (Potosia aeruginosa). Dále zde žije vzácný teplomilný krasec Anthaxia milefolii a vzácní tesaříci a dřepčíci.Z obojživelníků se zde vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek obecný (Triturus vulgaris), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo) a ropucha zelená (Bufotes viridis).Z plazů bylo zjištěno 5 druhů, z nichž je nejvýznamnější ještěrka zelená (Lacerta viridis) a užovka hladká (Coronella austriaca).Bylo zde zaznamenáno více jak 80 hnízdících druhů ptáků, např. dudek chocholatý (Upupa epops) v roce 1994, dále pak včelojed lesní (Pernis apivorus), sluka lesní (Scolopax rusticola), výr velký (Bubo bubo), lelek lesní (Caprimulgus europaeus), strakapoud malý (Dendrocopos minor), holub doupňák (Columba oenas), lejsek šedý (Muscicapa striata), lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca) a krkavec velký (Corvus corax). Za zmínku stojí v rámci Českého krasu ojedinělý výskyt hraboše mokřadního (Micrototus agrestis) a výskyt myšky drobné (Micromys minutus). V rezervaci se vyskytují i nepůvodní druhy jako muflon (Ovis musimon) a psík mývalovitý (Nyctereutes procyonides).

Neživá příroda: Z geologického hlediska leží rezervace v jihovýchodním křídle mohutné synklinály srbsko-mořinské, jejíž geologická stavba je tvořena sledem hornin od svrchního ordoviku přes celý silur až do středního devonu. Nejstarší horniny leží v jihovýchodní části chráněného území a směrem k severozápadu je postupně střídají mladší. Celý geologický profil je nejlépe sledovatelný v korytě potoka a na svazích Karlického údolí.Široké rozšíření údolí nad obcí Karlík je způsobeno snazším narušením a odplavením šedých a zelených jílových břidlic králodvorského souvrství (svrchní ordovik). Na tyto vrstvy nasedá nejvyšší člen ordoviku kosovské souvrství tvořené střídajícími se pevnými křemennými pískovci, drobami, prachovci a jílovitými břidlicemi, které tvoří příkré stráně a způsobují náhlé zúžení údolí. Nadložní spodnosilurská souvrství jsou vyvinuta ve facii černých jílových břidlic s množstvím graptolitů a četnými ložními žilami bazaltů. Mírné sedlo před Čabrakem (410 m n. m.) je již vytvořeno ve svrchnosilurských souvrstvích kopaninském (vápnité břidlice s tufitickou příměsí) a výše požárském (šedočerné jemnozrnné vápence s vložkami břidlic). Lochkovské souvrství (nejnižší devon) je ve své převážné části vyvinuto jako deskové tmavě šedé vápence – facie radotínských vápenců. Na jižních svazích Čabraku je v těchto vrstvách naleziště zkamenělin. V první serpentině silnice, vedoucí údolím, nastupují vápence stupně pragu ve vývoji vápenců dvorecko-prokopských (šedé hlíznaté, velmi jemnozrnné vápence). V další serpentině je malý opuštěný lom, ve kterém vystupují již vápence zlíchovského souvrství. Před osadou Dolní Roblín probíhá napříč údolím úzký pruh vápnitých dalejských břidlic a pruh červených a hnědavých třebotovských vápenců. Oba tyto pruhy náleží k souvrství dalejsko-třebotovskému. V jejich nadloží leží šedé chotečské vápence, které patří již střednímu devonu. Široké údolí v místech Dolního Roblína je založeno v poslední známé stratigrafické jednotce středočeského devonu, převážně v prachovcích srbského souvrství.V hlubokém zářezu s bočním potůčkem jsou tzv. “stydlé vody”, jedna z mála dosud živých travertinových kaskád v Českém krasu.

Omezení: Pokud chcete území navštívit, není vaše pěší návštěva nijak omezena.V území není dovoleno rozdělávat ohně a tábořit. Vjezd motorových vozidel je pouze na povolení. 

Péče: Jedním z nejcennějších biotopů jsou zdejší skalní stepi. Největší biodiverzitu rostlinných i živočišných společenstev nalezneme právě zde. Jejich ohrožení spočívá v postupném zarůstání dřevinami a to zejména keři. Tyto keřové nárosty je třeba pravidelně odstraňovat a zabránit tak zarůstaní skalních stepí.Dubohabřiny a teplomilné doubravy jsou domovem mnoha dnes vzácných rostlinných i živočišných druhů. Porosty je třeba prosvětlovat a zajistit tak vhodné podmínky k přežívání těchto druhů. Přednostně jsou odstraňovány i dříve vysazované nepůvodní druhy jako je smrk ztepilý, douglaska tisolistá, borovice černá a trnovník akát.Oproti tomu suťové lesy a bučiny je ideální ponechat přirozenému vývoji. Důležité je neodstraňovat z nich odumřelé - mrtvé dřevo, které je „domovem“ pro mnoho dalších organizmů (mechorostů, lišejníků, hub, bezobratlých a na ně poté vázaných obratlovců).