Lichnice

Flóra: V NPR převažují v současnosti bučiny. Jedná se především o bučiny květnaté, které mají těžiště výskytu na svazích roklí a lichnického hradního kopce. Jednoznačnou dominantou stromového patra je zde buk lesní (Fagus sylvatica), v daleko menší míře jsou zastoupeny i jiné typické druhy listnáčů (lípy (Tilia sp. div.), javory (Acer sp. div.), jilm horský (Ulmus glabra)) a jedle bělokoré (Abies alba). Bylinné patro bývá povětšinou málo nasycené a s malou pokryvností, výjimkou jsou porosty na úživných substrátech na patách svahů, ty jsou v NPR poměrně vzácné. Na nejprudších svazích v roklích jsou dále přítomny suťové lesy, které se zde od květnatých bučin liší vyšším podílem náročnějších listnáčů (především javory, v menší míře i lípy a jilm horský), bylinné patro je oproti typickým suťovým lesům podstatně chudší, v zásadě se neliší od podrostu okolních květnatých bučin. Acidofilní bučiny jsou druhým nejběžnějším lesním stanovištěm. V rámci NPR je jejich výskyt soustředěn především do horních partií svahu a na navazující plošiny. Ve stromovém patře roste prakticky jenom buk lesní (případně smrk ztepilý (Picea abies), který zde může být v menší míře přirozenou dřevinou, skutečné přirozené zastoupení ovšem nelze vzhledem k lesnímu hospodaření stanovit). Bylinné patro velice často úplně chybí, jindy je tvořeno několika běžnými acidofyty s nízkou pokryvností. Nejextrémnější polohy na temenech skalních výchozů nad roklemi jsou ostrůvkovitě porostlé reliktními bory. Pro ně je typické rozvolněné stromové patro, ve kterém převažuje borovice lesní (Pinus sylvestris), doprovázená jeřábem ptačím (Sorbus aucuparia), břízou bělokorou (Betula pendula) a bukem lesním. Bylinné patro je obdobně jako u kyselých bučin nezapojené, často v něm převládá vřes obecný (Calluna vulgaris), běžně se zde vyskytují druhy skalních štěrbin a kostřavových trávníků. Tato společenstva tvoří s reliktními bory v NPR velice jemnozrnnou mozaiku. Chasmofytická skalní vegetace je v NPR velice dobře vyvinuta především na dně roklí, což je dáno vysokou vzdušnou vlhkostí. Pokryvnost mechorostů a lišejníků zde velice často dosahuje 100%, běžně zde roste až pět druhů kapraďorostů, což nemá v CHKO obdoby. Kostřavové trávníky s kostřavou sivou (Festuca pallens) nejsou v NPR zcela typické, vyskytují se zde mimo souvislý areál a v poměrně chladném klimatu. Jsou proto druhově nenasycené, rostou v nich pouze běžnější druhy společně s druhy jiných jednotek (především chasmofytická vegetace). Podél vodních toků na dně roklí jsou v podobě úzkých břehových porostů vyvinuty potoční luhy s pestrým stromovým a bylinným patrem. Ve stromovém patře převažuje olše lepkavá (Alnus glutinosa) a místy jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), běžné jsou i další druhy z okolních květnatých bučin. V bylinném patře je pestrá směska hájových a mokřadních druhů. Za zmínku zde stojí výrazný jarní aspekt mnoha geofytů.

Fauna: V území se vyskytuje řada vzácných a ohrožených druhů živočichů vázaných především na staré lesní porosty pralesovitého typu s velkým množstvím odumřelého dřeva. Stromy s dutinami zde využívá k hnízdění holub doupňák (columba oenas) nebo lejsek malý (Ficedula parva). V roklích pravidelně hnízdí výr velký (Bubo bubo). Lovětínská rokle hostí nejpočetnější populaci obojživelníka mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) v Železných horách. V území také žije 5 druhů letounů, např. netopýr vousatý (Myotis mystacinus) nebo netopýr vodní (Myotis daubentonii). Národní přírodní rezervace je významnou entomologickou lokalitou. V Lovětínské rokli žije 180 druhů brouků, ze vzácných je to např. lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) nebo svižník lesomil (Cicindela sylvicola). Místní přírodní podmínky vyhovují i 59 druhům měkkýšů jako hrotici obrácené (Balea perversa) nebo sklovatce rudé (Daudebardia rufa).

Neživá příroda: Geologicky patří území k ohebskému krystaliniku. Geologické podloží tvoří migmatit, granodiorit, pararula a amfibolit. Místním typem hornin jsou tělesa tzv. lichnických porfyrů a porfyrových brekcií v Podhradí i v Lovětínské rokli. Méně se vyskytují šedomodré kvarcity, drobové ruly a krystalické vápence.Území národní přírodní rezervace je geomorfologicky nejvýraznější částí hlavního hřebene Železných hor. Ten zde probíhá zhruba ve směru severoseverozápad – jihojihovýchod a díky značnému relativnímu převýšení dominuje okolní krajině. Hřeben Železných hor byl vyzdvižen podél zlomového pásu tzv. Dlouhé meze.Erozní činností Lovětínského a Zlatého potoka byly v třetihorách a čtvrtohorách vytvořeny krátké, příkré kaňony, dnes známé jako Lovětínská a Hedvíkovská rokle. Obě rokle v podstatě příčně prostupují celý hřbet, s bezprostředním zahloubením ve vyšších desítkách metrů, vůči vrcholové partii hřbetu je výškový rozdíl téměř 200 m.Rozpětí nadmořských výšek činí 320 m (v místě, kde Zlatý potok opouští Hedvíkovskou rokli) až 522 m (vrcholová partie Lovětínské rokle).V obou roklích se nachází řada skalních výchozů, mrazových srubů, balvanitých a suťových proudů, izolovaných skal (torů). V rámci geologicko-inventarizačního průzkumu byly v Hedvíkovské rokli, na skalních svazích se strmým sklonem, zjištěny staticky nestabilní prvky. Jde o izolované bloky a části svahů.Celé území se nachází v povodí přítoků řeky Doubravy. Lovětínská rokle je údolím Lovětínského potoka, který do zvláště chráněného území vtéká z Lovětínského rybníka.Hedvíkovskou roklí protéká Zlatý potok vytékající z Pekelského rybníka. Jeho přítokem je Starodvorský (Pekelský) potok, který se do Zlatého potoka vlévá ve skalnaté části Hedvičina údolí, zvané Peklo. Řečiště potoka je oproti Lovětínskému potoku mohutnější a balvanité, s uměle zbudovanými příčnými přehrážkami. Základem údolí bylo v geologické minulosti původní koryto Chrudimky. Především v Lovětínské rokli jsou místy patrná puklinová prameniště.

Omezení: Na území národní přírodní rezervace je možný vstup pouze po značených turistických stezkách. Je zde zakázáno jezdit na kolech a motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace, sbírat či odchytávat rostliny a živočichy a tábořit a rozdělávat ohně. V území je zvýšené riziko pádu stromů nebo jejich částí, proto je při vstupu do území nezbytné dbát zvýšené opatrnosti.

Péče: 70 % rozlohy národní přírodní rezervace je ponecháno samovolnému vývoji. V lesích v Lovětínské a Hedvíkovské rokli není od roku 2007 prováděna žádná těžba dřeva ani výsadba stromů. Staré stromy zde přirozeně dožívají a jejich dřevo je ponecháváno k zetlení na místě. Stává se pak biotopem zejména pro bezobratlé živočichy a houby. V červnu 2008 byly lesy v Lovětínské rokli rozvráceny orkánem Ivan. Mezi kmeny padlých stromů následně přirozeně vyrostly husté porosty mladých dřevin, zejména javorů a buků. Jedinými prováděnými lidskými zásahy v rezervaci je arboristická stabilizace rizikových stromů podél značených turistických cest, silnic a jiných veřejně přístupných ploch či objektů. V intervalu 10ti let je zde prováděno podrobné měření rozměrů a objemů živých i odumřelých stromů, je mapována přirozená obnova lesa a jsou zkoumány vztahy mezi dřevinami, rychlost tlení dřeva apod. Výsledky tohoto výzkumu pak využívá lesnická i ochranářská praxe při hospodaření nebo péči o lesy.  Mimo bezzásahové území jsou prováděny zásahy cílené na obnovu původního druhového složení lesů a podporu biodiverzity, s cílem ponechat v budoucnu celé území národní přírodní rezervace samovolnému vývoji.