Porta Bohemica

Charakteristika lokality: Údolí řeky Labe v celkové délce 60 km od Třeboutic (okres Litoměřice) po Prostřední Žleb (okres Děčín).

Neživá příroda: Krajinná charakteristika: Území tvoří řeka Labe se svým mimořádně hodnotným údolím, místy až 400 m hlubokým, vzniklým zařezáváním velkého toku do pozvolna se zvedajícího terénu (antecedentní údolí). Údolí je tvořeno prudkými svahy, které přecházejí v plošiny nebo vrchy a hřbety s hluboce zaříznutými přítoky Labe. Prudké svahy jsou holé skalnaté nebo lesnaté, vrchy a plošiny jsou lesnaté. Na lesní enklávy navazují luční porosty. Geomorfologie: Území leží v celcích České středohoří a Děčínská vrchovina, v rámci Českého středohoří pak v podcelcích Milešovské a Verneřické středohoří a okrscích Kostomlatské, Litoměřické a Ústecké středohoří. V rámci Děčínské vrchoviny pak v podcelku Děčínské stěny a okrsku Sněžnická hornatina. Antecedentně založené údolí řeky Labe představuje hluboký zářez do vulkanitů Českého středohoří a dále pak pískovců Děčínské vrchoviny. Svou hloubkou, dosahující místy až 300 m (v pískovcové tabuli), resp. 400 m (ve Verneřickém středohoří) přesahuje všechna ostatní údolí v České vysočině a reprezentuje tak povrchový útvar, vynikající mimořádnou rozměrovou jedinečností. Geologie: Antecedentní vývoj údolí dal vyniknout mimořádné pestrosti zastoupeného geologického podloží. Již na vstupu do Českého středohoří jsou díky intenzivní hloubkové erozi místy zasaženy svrchnokřídové pískovce, odkryté po proříznutí čedičových lávových příkrovů v jejich podloží. V nadloží druhohorních sedimentů se ve středohorském úseku vyskytují efuzivní a explozivní vulkanity, petrograficky reprezentované čedičovými a trachytickými horninami. Jejich úložné poměry a specifické litologické vlastnosti rozhodují o pestrosti zastoupených vulkanických tvarů a bezprostředně se promítají do výsledné modelace. Vertikální rozčlenění tvarů svahů přinášejí i samostatné skalní stěny, připadající na čela obnažených lávových příkrovů, a terasovitě uspořádané skalní stupně, kopírující střídání odolnějších čedičů a snáze rozrušitelných tufů. Staršími horninami je tvořena Brána Čech, která je budována krušnohorským krystalinikem, vystupují zde převážně přeměněné horniny starohorního a prvohorního stáří, jako jsou ortoruly, amfibolity a ignimbrity. Reliéf: Území tvoří hluboké, v Děčínské vrchovině kaňonovité, údolí Labe, jež je důsledkem dlouhodobého antecedentního zahlubování toku. Z vytvořených tvarů jsou morfologicky nápadné zejména neovulkanické suky, existenčně vázané na odolnější podpovrchové intruze. V důsledku vysoké odolnosti vulkanitů jsou labské údolní svahy převážné příkré místy se sklonem i nad 45°. Takto založené svahy jsou velice nestabilní, náchylné ke skalnímu řícení a sesuvům, důsledky toho se projevují nepravidelně zvlněným povrchem, výrazněji profilovanými tvary s odkrytými plochami odlučnosti a nově akumulovanými valy. K dalším typickým tvarům středohorského úseku Labe patří periglaciální jevy, zahrnující stopy mrazového zvětrávání, výskyty kamenitých a blokových akumulací, suťové proudy a mohutné úpatní akumulace a příklady soliflukce a kryoturbace. Při vyústění hluboce zaříznutých vodních toků do údolí Labe se dále formují náplavové kužele a v místech velice náhlého poklesu spádu až široce rozvětvené náplavové vějíře. Děčínská kotlina reprezentuje podmíněnou erozní sníženinu v soutokové oblasti Labe, Ploučnice a Jílovského potoka. Při průchodu touto kotlinou se Labe náhle široce rozevírá a v jeho nejbližším okolí se stávají dominantní akumulační tvary vyvinuté na geneticky pestrých kvartérních uloženinách – na spraších, terasových štěrcích a proluviálních či nivních sedimentech. Hlavním akumulačním tvarem zůstává labská údolní niva, plynule přecházející v nejníže položené terasy. Pedologie: Typickými půdami jsou kambizemě eutrofní a jejich kombinace s kambizeměmi a pelozeměmi ze svahovin a slínů. Pro sníženinu mezi Verneřickým středohořím a Děčínskou vrchovinou jsou charakteristické pseudogleje a jejich kombinace s kambizeměmi. Zastoupeny jsou i kambizemě z opuk a dále rankery na skalách a exponovaných plochách. Okrajově jsou zastoupeny půdy na fluviálních terasách bez hlubších eolických překryvů v sousedství Terezínské kotliny.

Kvalita a význam: Labe, především v úseku severně od Ústí nad Labem, je v současné době posledním relativně přirozeným zbytkem velkého toku na území ČR. Řeka si zde zachovala původní charakter toku a vytvořila jedinečné údolí. V Českém středohoří odpovídá skladba biotopů na svazích údolí velmi pestré geologické stavbě i často extrémním klimatickým podmínkám. Díky mikroklimatickým zvláštnostem (podmrzající sutě a výhřevné skalní výchozy) se v labském údolí mohou v těsné blízkosti vyskytovat pontomediteránní (s centrem rozšíření v oblasti Černého a Středozemního moře) a boreomontánní (s centrem výskytu v severní Evropě a v horách střední Evropy) druhy. Vzhledem k unikátní orientaci údolí Labe jih - sever zde dochází k pronikání teplomilných prvků údolím dále na sever, dobrým příkladem je nejsevernější výskyt ještěrky zelené (Lacerta viridis) na Kalvárii a u Dolních Zálezel). Negativním příkladem je ovšem šíření nepůvodních expanzivních druhů rostlin např. křídlatek (Reynoutria sp.) a netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) podél Labe a jeho přítoků. Labe je také důležitou zoogeografickou bariérou – zejména pro bezkřídlé bezobratlé. Vulkanické vrchy, které řeku svírají, jsou charakteristické těžko přístupnými lesními porosty, které mají místy přírodě blízký charakter. Jsou zde ponejvíce zastoupena společenstva květnatých bučin, suťových lesů, bazifilních a místy i acidofilních teplomilných doubrav a dubohabrových hájů. Lesní porosty jsou významné např. výskytem roháče obecného (Lucanus cervus), střevlíka nepravidelného (Carabus irregularis) a mnoho dalších mnohdy ještě významnějších bezobratlých (kovařík Ischnodes sanguinicollis aj.). Na skalách a skalních výchozech se hojně vyskytuje štěrbinová vegetace skal a drolin s dominantní tařicí skalní (Aurinia saxatilis subsp. arduini), místy s výskytem kosatce bezlistého (Iris aphylla), třemdavy bílé (Dictamnus albus) a porosty nízkých xerotermních křovin např. skalníku celokrajného (Cotoneaster integerrimus) nebo endemických druhů jeřábu českého (Sorbus bohemica) a jeřábu soutěskového (S. portae-bohemicae). Přítomna je též vegetace efemér a sukulentů. Mimo les jsou významně zastoupeny suché stepní trávníky zejména na svazích a vrcholech s výskytem mnoha vzácných a ohrožených druhů rostlin, např. kavyl sličný (Stipa pulcherrima), k. Ivanův (S. pennata), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) a živočichů, zejména pak bezobratlých. Na tento typ nelesních biotopů jsou vázány unikátní druhy brouků a motýlů, které se v rámci Čech vyskytují pouze v Labském údolí (např. nosatci: Hypera vidua vázaný na kakost krvavý, Liparus dirus vázaný na hladýš širolistý, Pericartiellus telephii vázaný na rozchodník největší a píďalka kropenatec pelyňkový (Narraga fasciolaria).

Omezení: Management specifický pro jednotlivé dílčí části území. V lesních partiích by se měl způsob hospodaření řídit těmito zásadami: • omezit šíření geograficky nepůvodních dřevin, • při výchově a obnově přednostně odstraňovat invazní geograficky nepůvodní dřeviny, • do lesních porostů vnášet chybějící dřeviny přirozené druhové skladby, • klást důraz na přirozenou obnovu porostů a s tím spojené citlivější způsoby hospodaření a dostatečnou ochranu proti zvěři, • preferovat členitější prostorovou výstavbu porostů, tu lze docílit pestřejší druhovou skladbou, delší obnovní dobou a vhodnými výchovnými zásahy, • při obnovách porostů s vyšším než minimálním zastoupením (podle vyhlášky č.83/1996 Sb.) původních MZD v žádném případě tento podíl nesnižovat. Naopak se doporučuje, aby byl postupně zvyšován až na úroveň přirozeného zastoupení těchto dřevin. Reálné se zdá být cca 50 % navýšení v jednom obnovním cyklu (např. ze současného 20 % zastoupení zvýšit na 30 %). Viz § 31 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích., • neopomíjet úpravu druhové skladby porostů vzniklých živelně v důsledku pěstebního zanedbání (např. čisté jaseniny, čisté habřiny), • při hospodaření v lesích neopomíjet význam mrtvého dřeva v lesním ekosystému. Jeho účast v porostech lze zajistit mimo jiné ponecháním jednotlivých stromů přirozené dřevinné skladby (zejména doupných) na dožití a posléze do úplného rozpadu dřevní hmoty na místě. V bezlesí zásahy podle zásad péče o nelesní biotopy (Háková A., Klaudisová A., Sádlo J., 2004), př.: * odstraňování invazivních a expanzivních křovin a dřevin na skalních teráskách a stepních porostech a loukách, * pravidelné kosení luk (mozajkovitá seč, časově fázované posuny sečí) a pastva, především ovcí a koz, * neprovádět intenzivní obnovu stabilizovaných, kosených travních porostů, * k příp. zatravnění orné půdy používat doporučené travobylinné směsi.

Péče: Výstavbou a existencí vodních děl na dolním toku Labe by byl zcela zničen přirozený charakter údolí se svými štěrkovými a bahnitými náplavy, které jsou biotopem celé řady zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Nepochybně by také došlo k vymizení organizmů vázaných na proudící vodu. Nadregionální význam má tzv. labská cesta adventivů, která je považována za jednu z hlavních migračních cest rostlin a živočichů ve střední Evropě - omezení šíření a likvidaci invazních druhů (Robinia pseudacacia, Impatiens glandulifera, Reynoutria spec., aj.) - Kalvárie, Vendula: lokalita relativně zranitelná okolní dopravou (hluk) a degradací vysokými stavy černé a mufloní zvěře, - Sluneční stráň: invazní šíření akátu, expanzivní šíření křovin (zarůstání stepních strání, - Dolní Zálezly: lesní hospodářství všeobecně (nahrazování dubů jinými druhy dřevin), - Loupežnická jeskyně: rušení zimujících netopýrů při vstupu osob do podzemí. Lokalitu Porta Bohemica obecně ovlivňuje množství faktorů, z nichž lze zmínit především zemědělské aktivity, těžbu písku a štěrku související s lodní dopravou (prohrábky plavební kinety), znečištění vody vyplývající z rozsáhlé urbanizovaných ploch (továrny, přístavy), regulace toků a vodní hladiny.