Charakteristika lokality:
Území leží na jižních stráních západně od osady Zubří u Trhové Kamenice (okres Chrudim). Celá EVL se nachází v CHKO Železné hory, její hranice je shodná s hranicí PR Zubří.
Neživá příroda:
Geologie: Geologické podloží je značně pestré. Území leží na styku ohebského krystalinika tvořeného rulami a nasavrckého plutonu tvořeného žulami. Podle geomorfologického členění České republiky lze území zařadit do Česko-moravské soustavy, podsoustavy Českomoravská vrchovina, celku Železné hory, podcelku Sečská vrchovina, okrsku Kameničská vrchovina a Stružinecká pahorkatina.
Pedologie: Horniny a svahová expozice podnítily vznik mělkých chudých půd. Na prameništích se vyvinula izolovaná rašeliniště.
Krajinná charakteristika: EVL se nachází na mírných svazích s jižní až jihozápadní orientací, které na severu místy přechází v nepatrně ukloněné plošiny. Jedná se o pramennou oblast ve vrcholových partiích širokého hřbetu Železných hor. Protéká zde několik drobných vodotečí v mělce zahloubených zářezech. Z větší části je EVL obklopena střídavě kulturními loukami a poli. Na západě s EVL sousedí les. Na severovýchodě EVL zasahuje na hranice intravilánu obce Zubří. EVL leží v nadmořské výšce 584 - 642 m.
Kvalita a význam:
Zachovalá luční společenstva s regionálně významným zastoupením stanoviště 6230 a dalších biotopů sekundárního bezlesí. Ochranářský význam lokality potvrzuje existence PR Zubří (ve stejných hranicích jako EVL), která je jedním z největších nelesních MZCHÚ v regionu. Na bohatý bylinný porost je vázán výskyt mnoha živočišných druhů. Území EVL je ukázkou krajiny s rozptýlenou zelení s prvky extenzivního hospodaření.
Péče:
Eutrofizace z přilehlých polí, nevhodné zásahy do vodního režimu.
Omezení:
Management na lokalitě se řídí schváleným plánem péče pro přírodní rezervaci Zubří. Probíhá zde pravidelné kosení a pastva v intervalech dle daných společenstev. Na území rovněž dochází 1-2x ročně k likvidaci invazních druhů rostlin vhodným managementem a vyřezávání náletových dřevin.
Biota:
EVL je tvořena pestrou mozaikou suchých a podmáčených luk s rašeliništi, slatiništi a dalšími typy mokřadních společenstev. Nezanedbatelnou část dále zaujímají různě velké remízy náletových dřevin (převážně smrk ztepilý (Picea abies) a bříza bělokorá (Betula pendula)). V rámci CHKO Železné hory se jedná o lokalitu s plošně největším výskytem nízkostébelných smilkových trávníků (biotop T2.3B - Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce, stanoviště 6230 - Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech)), které jsou předmětem ochrany. Tyto porosty bývaly dříve běžnou součástí krajiny Vysočiny, dnes se však zachovaly pouze ve fragmentech. Na suché smilkové trávníky na vlhčích stanovištích navazují slatiniště (R2.2), rašeliniště (R2.3), pcháčové, tužebníkové a bezkolencové louky (T1.5, T1.6, T1.9) s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin (vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), ostřice Hartmanova (Carex hartmanii), o. Davallova (Carex davalliana) a o. blešní (Carex pulicaris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) aj.).
