Kvalita a význam:
Oblast Kochánovických rybníků (společně s rybníky ve Slavické oboře) patří k nejhodnotnějším batrachologickým územím v CHKO Železné hory. Kvalitativní i kvantitativní zastoupení obojživelníků, zejména na rybníce Vilém, svědčí o zachovalosti biotopu, jehož parametry se blíží přírodě blízkému stanovišti. Místní populace čolka velkého je jednou z mála početnějších stávajících populací na okraji východního Polabí. V případě kuňky ohnivé je místní populace jednou z nejpočetnějších v Pardubickém kraji.
Charakteristika lokality:
Složení vegetace na rybnícíh se velice liší v závislosti na intenzitě hospodaření. Druhově nejbohatší je makrofytní vegetace (V1F) na rybníce Vilém, kde roste lakušník (Batrachium sp.), úzkolisté rdesty (Potamogeton sp. div.), r. vzplývavý (P. natans), růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum) a další běžné vodní druhy. Během vegetační sezóny zarůstá téměř celá vodní plocha vodní vegetací. Na rybníku Čabrousek je složení vegetace podobné, není ovšem tak hustě zapojená a v průběhu sezóny výrazně kolísá. Rybník Perný je prakticky bez vodních makrofyt. Kolem rybníků Vilém a Čabrousek jsou výrazně vyvinuté litorální okraje na pozvolných mělkých okrajích vodní plochy. Střídají se zde vrbové křoviny (K1) s porosty vysokých ostřic (M1.7) a rákosin (M1.1), které mají povětšinou monocenotický charakter, dominantou je druh rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širolistý (Typha latifolia), ostřice štíhlá (Carex acuta), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) aj.). Při snížené hladině během sezóny se především na rybníku Vilém vyvijí mokřadní vegetace bahnitých substrátů (M1.3) a obnažených den (M2.1). Na litorální porosty kolem rybníků navazují lesní porosty, které mají charakter lužního lesa (L2.2) s dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa). Bylinné patro bývá většinou nitrofilní, často se šíří ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), hájové druhy jeou přítomny velice omezeně. Na zamokřenějších místech se podrost olšin blíží vegetaci mokřadních olšin (L1). Na mezofilních a suchých stanovištích dále od rybníků a na okrajích střelnice má les povětšinou charakter monokultur jehličnanů, původní přírodě blízké lesy (L3.1 - hercynské dubohabřiny, L7.1 - acidofilní doubravy) zůstaly zachovány v malých fragmentech. Luční společenstva se v EVL vyskytují především v areálu střelnice. Na většině plochy se jedná o druhově chudé louky s dominancí trav. Z pohledu biodiverzity jsou nejcennější druhově bohaté louky, které se v EVL zachovaly na dvou místech. V olšině pod hrází Viléma se nachází cca 0,5 ha velká louka, kde se střídají bezkolencové (T1.9) a pcháčové (T1.5) louky, částečně je zastoupena i vegetace vysokých ostřic s dominantní ostřicí štíhlou. Druhá druhově bohatá sušší bezkolencová louka se nachází pod parkovištěm pod hrází rybníka Perný, má rozlohu přibližně 0,3 ha. Oba tyto fragmenty hostí poměrně široké spektrum lučních a mokřadních druhů, k regionálně významným patří zejména vrbovka bahenní (Epilobium palustre), svízel severní (Galium boreale), ostřice plstnatá (Carex tomentosa), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum) a bukvice lékařská (Betonica officinalis).
