Flóra:
Na poměrně rozsáhlém území mimořádného rozpětí nadmořských výšek se nachází velmi pestrá mozaika dobře zachovaných stanovišť. Jedná se o potoční nivy, svahová a podsvahová prameniště, skalní vegetaci, suťové lesy, klenové bučiny a přirozené smrčiny pod horní hranicí lesa. Velká diferenciace území poskytuje vhodné existenční podmínky pro široké druhové spektrum organismů. Z botanického hlediska jsou zajímavá společenstva suťových lesů a zejména s ohledem na zastoupení vzácných druhů mechorostů také koryto Satiny (88 taxonů).
Fauna:
Podrobné zoologické průzkumy byly zaměřeny na několik skupin živočichů. Vysoká početnost a druhová pestrost původních populací byla zaznamenána u fauny vodních bezobratlých, což svědčí nejen o pestrých geomorfologických podmínkách a výjimečné zachovalosti koryta Satiny, ale také o čistotě vody v potoce. Nejvzácnějšími zjištěnými druhy jsou typičtí zástupci horské fauny, chrostíci Wormaldia copiosa (první nález pro Moravu a Slezsko), Plectrocnemia brevis (třetí nález v ČR) a Rhyacophila philopotamoides (potvrzení výskytu druhu pro ČR).Z měkkýšů zde bylo nalezeno 49 druhů, nejzajímavější je výskyt karpatského plže jehlovky malinké (Acicula parcelineata). Tento kriticky ohrožený plž zde žije na podsvahových prameništích, z území České republiky byl dlouhou dobu znám pouze z NPR Mionší. Na prameništích se vyskytuje několik dalších citlivých a ohrožených druhů, např. ostnatka trnitá (Acanthinula aculeata), sklovatka krátkonohá (Daudebardia brevipes), řasnatka nadmutá (Macrogastra tumida), srstnatka jednozubá (Petasina unidentata) a vlahovka karpatská (Monachoides vicinus). Z malakozoologického hlediska jsou nejcennější plochy suťových lesů, vyskutuje se zde např. vřetenka šedivá (Bulgarica cana), skelnička karpatská (Vitrea transsylvanica), skelnatka stlačená (Oxychilus depressus) a skelnatka hladká (Oxychilus glaber), na hrubé a hluboké sutiny je vázána zuboústka sametová (Causa holosericea), která je jinak v Beskydech vzácná.Z hmyzu je zajímavý výskyt čmeláků (Hymenoptera, Bombidae), z nichž zde bylo nalezeno 12 druhů. Ve vrcholových partiích byl pozorován v ČR velmi vzácný čmelák drobný (Pyrobombus jonellus), jehož výskyt má celorepublikový význam, vzácný je také čmelák pruhovaný (Megabombus subterraneus). Při entomologickém průzkumu zameřeném na motýli (Lepidoptera) byly nalezeny druhy poukazují na biologickou hodnotu smrčin, např. bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina), šerokřídlec květelový (Elophos dilucidaria) a zelenopláštník borůvkový (Jodis putata). Z dalších významných druhů motýlů byl zaznamenán vzácný ostruháček jilmový (Satyrium w-album), jehož nález je zde po mnoha letech jediný v rámci celého území CHKO Beskydy.V PR Malenovický kotel bylo zjištěno celkem 48 druhů ptáků, k nejvýznamnějším patří puštík bělavý (Strix uralensis), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), žluna šedá (Picus canus), holub doupňák (Columba oenas), kos horský (Turdus torquatus) a krkavec velký (Corvus corax).Lesnictví: V nižších polohách převládají geobiocenózy 5. jedlobukového vegetačního stupně, hlavními dřevinami jsou buk lesní a jedle bělokorá, jako příměs se vyskytuje smrk. Se stoupající nadmořskou výškou a v závislosti na expozici nastupují v nejvyšších částech masívu Lysé hory geobiocenózy 6. smrkojedlobukového vegetačního stupně. V přirozené dřevinné skladbě se uplatňují buk, jedle a smrk. Buk ještě patří mezi hlavní porostotvorné dřeviny, ale má nižší vzrůst a nižší vitalitu. Pouze v nejvyšších polohách vznikly geobiocenózy 7. smrkového vegetačního stupně. Společenstva tohoto stupně mají charakter horské smrkové tajgy. Hlavní a často jedinou dřevinou je smrk, který je oproti nižším vegetačnim stupňům omezeného vzrůstu. Směrem k horní hranici lesa se jeho vzrůst stále snižuje a porosty se rozvolňují. Často je přimíšen jeřáb ptačí. Pouze ojediněle se může vyskytovat keřovitý buk a javor klen zakrslého a netvárného vzrůstu.
Neživá příroda:
Geologický podklad území je budován horninami slezského příkrovu vnějšího flyšového pásma, většinu plochy tvoří mocný komplex středních vrstev godulských (turon) s převahou pískovců, pouze v nejnižších partiích svahů v korytě Satiny vystupuje jemně rytmický flyš spodního oddílu godulského souvrství (cenoman-turon). Geologicky zajímavý je zejména úsek s aktivním podkopáváním levého údolního svahu s četnými skalními defilé ve spodním oddílu godulského souvrství. Nejrozšířenějším půdním typem je kambizem typická, ve vyšších polohách jsou ojediněly zastoupeny kryptopodzoly typické a rankrové, v potočinách fluvizemě typické a psefitické, na prameništích gleje typické.
