Charakteristika lokality:
Údolí Moravské Sázavy a lesní komplex především východně od Moravské Sázavy, severně od obce Albrechtice, 3-6 km SV od Lanškrouna.
Neživá příroda:
Geologie: Mozaikovité zastoupení silikátových a bazických hornin, na pravém břehu Moravské Sázavy převážně křídové slínovce, na levém břehu převažují amfibolity, biotitické granodiority až tonality. Geomorfologie: Drozdovská vrchovina, severní část Zábřežské vrchoviny, členitá vrchovina se zaříznutým říčním údolím. Reliéf: Mírně zvlněná vrchovina s výrazně zaříznutým údolím Moravské Sázavy. Pedologie: Kambizemě, v nivách potoků gleje a pseudogleje. Krajinná charakteristika: Převážně zalesněná vrchovina s nivou Moravské Sázavy, v které se vyskytují maloplošně luční porosty v nivě řeky.
Kvalita a význam:
Komplex převážně lesních biotopů s převahou květnatých bučin, méně acidofilních bučin, suťových lesů a okrajově i hercynských dubohabřin. V nivě řeky kvalitní údolní jasanovo-olšové luhy s hojným výskytem Leucojum vernum. Dále též kvalitní, většinou kosené luční biotopy, především vlhké pcháčové louky a méně i vlhká tužebníková lada. Na svahu nad nivou maloplošné druhově pestré a kosené mezofilní ovsíkové louky a podhorské a horské smilkové trávníky bez jalovce s výskytem řady významných rostlinných druhů. Lokalita není zatím jakýmkoliv způsobem chráněna, je však součástí nově navrhovaného přírodního parku Moravská Sázava.
Péče:
Nedostatečné kosení luk, popř. jejich hnojení (T1.1) nebo odvodnění (v případě T1.5), nahrazování buku smrkem v lesních porostech, zalesňování lučních biotopů smrkem, regulace toku, šíření invazních druhů: křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).
Biota:
Lokalitu porůstají převážně lesní biotopy: květnaté a acidofilní bučiny (L5.1, L5.4), na svazích údolí Moravské Sázavy se vyskytují i suťové lesy (L4) a maloplošně hercynské dubohabřiny (L3.1). Přirozené porosty jedlobučin lze zařadit do as. Dentario enneaphylli-Fagetum. Některé porosty jsou méně reprezentativní, s vyšším podílem smrku. Květnaté bučiny (L5.1) se velkoplošně vyskytují v údolí Uhelné dolinky a jeho okolí (východní část lokality). Jedná se vesměs o ochuzenou variantu as. Dentario-Fagetum, kde je podrost s malou pokryvností, místy přecházející do holé bučiny. Tyto místy až holé bučiny se jasně odlišují od acidofilních bučin nejen vazbou na substrát, ale především absolutní nepřítomností acidofilních druhů v podrostu. V květnatých bučinách s častou jedlí a vtroušeným smrkem je v podrostu hojně kyčelnice cibulkolistá (Dentaria bulbifera), svízel vonný (Galium odoratum), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), rozrazil horský (Veronica montana), bukovník vápencový (Gymnocarpium robertianum), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), violka lesní (Viola reichenbachiana), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), papratka samičí (Athyrium filix-femina), starček vejčitý (Senecio ovatus), štavel kyselý (Oxalis acetosella). Přechody mezi květnatými a kyselými bučinami jsou zde časté, především v místech mozaikovitého výskytu kyselých a bazických hornin. Acidofilní bučiny (L5.4) se vyskytují v severní části lokality, kde nejčastěji navazují na květnaté bučiny na konvexních tvarech reliéfu a v horních částech svahů. Ve sporadickém bylinném podrostu se nejčastěji vyskytuje jen bika bělavá (Luzula luzuloides). Stejně jako v květnatých bučinách zde hojně zmlazuje jedle. V mozaice s bučinami se v severní části lokality vyskytuje ojediněle i štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2). Jedná se o přirozeně obnažené skály těsně nad řekou a o malé skalní defilé ve svahu nad řekou. Z významnějších petrofytů se tu vyskytují kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) a kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana). Suťové lesy (L4) se vyskytují především nad řekou v obci a za obcí Albrechtice v údolí M. Sázavy. Jedná se o staré porosty as. Mercuriali-Fraxinetum a Aceri-Carpinetum. Dubohabřiny se vyskytují především v jižní části údolí Moravské Sázavy. Zde se vyskytují ještě kvalitnější porosty as. Melampyro-Carpinetum. Stromové patro je však narušené výsadbou smrku a borovice. V údolí Moravské Sázavy roste několik poměrně kvalitních druhově pestrých olšin (L2.2A) s bledulemi, které jsou zařaditelné do Arunco sylvestris-Alnetum. Do biotopu L2.2B jsou zařazeny méně kvalitní, většinou druhotné porosty olše a břehové porosty podél Moravské Sázavy, v nichž převládá olše lepkavá. V podrostu tohoto biotopu bývá dominantní devětsil bílý (Petasites albus), hojně mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), sasanka hajní (Anemone nemorosa), pitulník horský (Galeobdolon montanum), papratka samičí (Athyrium filix-femina), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), kopytník evropský (Asarum europaeum), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), svízel vonný (Galium odoratum), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), řeřišnice hořká (Cardamine amara), blatouch bahenní (Caltha palustris). Údolní jasanovo-olšové luhy často doprovází luční biotopy, z nich převažují především vlhké pcháčové louky (T1.5) a tužebníková lada (T1.6). Vlhká tužebníková lada se vyskytují v jednom velkém a druhově pestrém porostu zařaditelném do as. Lysimachio-Filipenduletum. Vlhké pcháčové louky jsou plošně rozsáhlejší hodnotné porosty s bledulí jarní (Leucojum vernum). Převážně zařaditelné do as. Angelico-Cirsietum oleracei, dále také Scirpetum sylvatici, Cirsietum rivularis, fragmenty as. Scirpo-Cirsietum cani. Na svazích nad nivou i maloplošné mezofilní ovsíkové louky (T1.1) a podhorské a horské smilkové trávníky bez jalovce (T2.3B). Přestože se jedná o poměrně maloplošné porosty jsou díky vhodnému managementu tvořeny kvalitními druhově pestrými porosty. Mezofilní ovsíkové louky (T1.1) jsou zařaditelné do as. Trifolio-Festucetum. Menší kvalitní kosený porost podhorských a horských smilkových trávníků bez jalovce je zařaditelný do as. Thymo-Festucetum. Na tyto porosty je vázán výskyt i některých chráněných a vzácnějších druhů rostlin: vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata). Moravská Sázava má v lokalitě relativně přírodní charakter (minimálně ovlivněné břehy regulací), bohužel však bez výskytu makrofyt. V mozaice s břehovými porosty (L2.2B) zde byl mapován biotop V4B – makrofyta vodních toků. Dle fytogeografického členění ČR se jedná o Českomoravské mezofytikum, podokres 73b - Hanušovická vrchovina, částečně 63a - Žambersko.
