Údolí Jizery a Kamenice

Charakteristika lokality: Lokalitu tvoří dvě podhorské řeky Jizera a Kamenice. Do EVL je zahrnut tok Jizery od soutoku s Kamenicí v Podspálově ř. km 101,1 po soutok s Jizerkou v Horní Sytové ř. km 121,7 a tok Kamenice od soutoku s Jizerou až za soutok Kamenice s tokem Zlatník na ř. km 8,3. EVL zahrnuje kromě toků i obě údolí s terestrickými biotopy na okolních svazích. Katastrální území: Benešov u Semil, Bítouchov u Semil, Bořkov, Bozkov, Bystrá nad Jizerou, Chuchelna, Čikvásky, Dolní Sytová, Držkov, Háje nad Jizerou, Horní Sytová, Horská Kamenice, Jesenný, Lhotka u Zlaté Olešnice, Peřimov, Rybnice, Semily, Spálov u Semil, Vlastiboř u Železného Brodu, Záhoří u Semil.
Součástí EVL je přírodní rezervace Údolí Jizery včetně jejího ochranného pásma.

Neživá příroda: Geologie území: Slabě přeměněné staropaleozoické horniny železnobrodského a krkonošsko-jizerského krystalinika, z velké části zakryté sedimentárními a vulkanickými horninami podkrušnohorské permokarbonské pánve.Údolí Jizery pod Bítouchovem protíná menší masiv drcené albitické žuly a vytváří v něm soutěsku se skalními stěnami a pilíři až 40 m vysokými. Zdejší albitická žula je středně zrnitá světlá hornina složená z křemene, pleťově růžových živců, chloritu, biotitu, sericitu, z akcesorií obsahuje hematit, apatit a zirkon. Draselný živec je v ní vzácný. Místy jeví žula plástevný vzhled s hojnými šedozelenými mázdrami sericitu, místy přechází do fylonitů. Těleso bítouchovské žuly intrudovalo do vrásněných diabasových hornin. Na puklinách horniny najdeme růžovošedé krystaly albitu, destičkovité krystaly šedozeleného chloritu, stříbřitého sericitu a klence bílého až šedého kalcitu. Pokračování tělesa albitické žuly je překryto směrem k východu permokarbonskými usazeninami a přes řeku čedičovými proudy Kozákova (Gába a kol. 2002).V úseku za soutěskou je údolí zahloubeno v různě odolných přeměněných horninách železnobrodského krystalinika. Pevnější polohy hornin vystupují ve skalních hřebenech a útesech, z nichž mohutností vyniká Krkavčí skála na levém svahu. Zajímavostí pravého svahu pod vrchem Medenec je útes Myší skály, tvořený tělesem neogenního čediče (sopečný komín) se sloupcovitou odlučností. Myší skála spadá do údolí Jizery asi 40 m vysokou členitou stěnou, balvanovými haldami a proudy (Demek a kol. 1987).Vrch Medenec (544 m) je sevřený mezi údolími Vošmendy, Kamenice a Jizery. Jedná se o plochý vrcholový suk tektonické klenby, tvořen metadiabasy silurského vulkanického komplexu, keratofyrem a jinými krystalickými horninami. Na svazích se místy nacházejí drobné skalky, mrazové sruby a desková suť (Demek a kol. 1987). Na metadiabasy navazují horniny vulkanického komplexu – přeměněné tufy a tufity. Sedimentogenní složka tufitů je prezentována karbonáty (hlavně kalcitem, jenž vytváří i žíly s dutinami), křemenem a sericitem. Naproti tomu vulkanogenní složka diabasů je zastoupena aktinolitem, chloritem, epidotem i titanitem.Řečiště Jizery místy vyplňují balvany, na kterých se vytvořily obří hrnce.Údolí Kamenice tvoří železnobrodské krystalinikum, horniny kambrického až silurského stáří. Převládá zelená břidlice, okrajově (zejména na východě) chlorit-sericitický fylit, dále se vyskytuje grafit-sericitický fylit, kvarcit, metadiabas, maloplošně též krystalický vápenec až dolomit. Geologický substrát je zde velmi často překryt kvartérními sedimenty – svahovinami a v úzké nivě i jílovitými a štěrkopísčitými vrstvami. Geomorfologie: Území se nachází v Krkonošském podhůří - podcelek Železnobrodská vrchovina, okrsek Bozkovská vrchovina. Kontaktně na JV podcelek Podkrkonošská pahorkatina s okrskem Lomnická vrchovina, Vysocká vrchovina; na JZ celek Ještědsko-kozákovský hřbet, podcelek Kozákovský hřbet, okrsek Komárovský hřbet.Reliéf: Členitá pahorkatina až členitá vrchovina v rozlehlé podhorské sníženině. Pestrý strukturně denudační reliéf.Údolí Jizery je hluboké s příkrými, často skalnatými svahy, s relativní výškou průměrně 150 metrů. Nejvyšší bod území je vrch Medenec (544 m n. m.). Údolí má místy charakter soutěsky, jejíž profil byl na nejužším místě v minulosti uměle rozšířen (jez s převedením vody do vodní elektrárny). V kaňonu Jizery jsou četné skalní výchozy, některé jsou upravené jako vyhlídky. Území je přístupné po turistické stezce se speciálními úpravami (ocelové můstky, tunely ve skalách, žebříky, kramle). Levým úbočím je vedena železniční trať v několika tunelech, z části otevřených do údolí (galerie). Nadmořská výška lokality v rozpětí 286 až 543 metrů.Sevřené údolí říčky Kamenice je podobného charakteru, orientované od severu na jih. Skály v úbočích někdy značných rozměrů, přecházejí do zazemněných sutí. Boční údolí jsou nevýrazná, snad jen s výjimkou údolí potoka Zlatník na severu lokality. Niva Kamenice je dosti úzká, na povrchu vyplněná kamenitými a štěrkopísčitými náplavy. Nadmořská výška území se pohybuje v rozpětí 310-463 metrů.Pedologie: Půdní pokryv představují modální a pseudoglejové kambizemě, lokálně modální a suťové rankery.Údolí Jizery - kambizem dystrická (lokálně až eutrická), ranker, litozem. Úživnost a skeletovitost půd kolísá podle matečné horniny a polohy v reliéfu. Údolí Kamenice - půdy na přechodu kambizemě dystrické (až typické) a rankeru, maloplošně rendzina a litozem. Vysoký podíl skeletu v půdě, hydromorfní ovlivnění jen na menších plochách.Krajinná charakteristika: Souvisle zalesněná hluboká údolí s divočícím vodním tokem, v oblasti rozšíření lokality prakticky bez zástavby a bez viditelných komunikací (železniční trať je z velké části vedena v tunelech). Jedná se o proudné toky se silným zastoupením kamenitého substrátu s poměrně zachovalým původním kamenitým korytem, místy se skalními stupni. Skalní výchozy v úbočích dosahují impozantních rozměrů a spadají až k vodě. Lesy vykazují víceméně přirozený charakter,kulturní porosty pouze místy. V severní části území se nachází zřícenina hradu Návarov.

Kvalita a význam: Geomorfologicky a geologicky cenná lokalita, významná i z hlediska zastoupených biotopů, a to převážně acidofilních a květnatých bučin a suťových lesů místy až pralesovitého rázu. V části lesů lokálně převažuje kulturně podmíněný smrk (v původních lesích byl ovšem do určité míry přirozeně zastoupen). Nejcennějším fenoménem jsou ovšem různorodé skalní biotopy s poměrně rozsáhlými plochami primárního bezlesí, se značnou diverzitou fytocenóz.

Omezení: Ochrana vranky obecné je v přímé souvislosti s trvalou kontrolou čistoty vod a se zamezením pro tento druh nevhodných technických zásahů do koryt toků a jejich substrátu. Je třeba vyvarovat se především zahlubování a zpevňování koryt a také těžby štěrku; části lokality poškozené nevhodnými úpravami uvádět do přírodě bližšího stavu (především tvorbou rozmanitého dnového substrátu s převahou omletých kamenů a štěrku); důsledně dodržovat předepsaný průtokový režim při odběru vody z toku a uchovat v toku klid v průběhu března až dubna, kdy dochází k rozmnožování a vývoji raných stadií vranek. Rozhodně nesmí docházet k výstavbě nepřekonatelných migračních bariér a tvorbě vzdutí, jež by zabraly plochu stávajících proudných úseků. Z rybářského pohledu je možné ponechat stávající hospodaření zohledňující potřeby a ekologii vranek (rozmnožování, predační tlak ad.).

Péče: Území mohou ohrozit nevhodné protipovodňové zásahy do koryta, existence příčných stupňů, nedodržování minimálních zůstatkových průtoků u malých vodních elektráren a komunální i průmyslové znečistění vody. Údolí Jizery je díky své nepřístupnosti poměrně málo zasaženo antropogenními vlivy. Nejzávažnější jsou dopady lesního hospodaření (vysoký podíl smrku v části lesních porostů). Další vlivy i potenciální ohrožení (pěší turistika, železnice) nejsou příliš významné. Exponované svahové polohy Údolí Kamenice vylučují intenzivní lesnické hospodaření, v přístupnějším terénu dochází ke standardnímu lesnickému hospodaření (přednostní pěstování smrku a holosečný způsob obnovy). V údolí se rovněž vyskytují rekreační chatky a trampská obydlí, které území ovlivňují pouze v úzce lokálním měřítku.