Charakteristika lokality:
Neovulkanický vrch Ralsko 3,5 km severovýchodně od Mimoně. Katastrální území: Noviny pod Ralskem, Svébořice, Vranov pod Ralskem. Lokalita zahrnuje PR Ralsko a PP Vranovské skály.
Neživá příroda:
Geologie: Mohutnou podnož tvoří převážně středně zrnité, místy kaolinické a jílovité pískovce jizerského souvrství (střední až svrchní turon), jimiž prorážejí neovulkanická tělesa. Vlastní skalnatý vrchol je budován sodalitickým tefritem, jihozápadně vystupuje menší těleso olivinického bazaltu. Svahy dále prorážejí menší žíly nerozlišených bazaltických hornin. Vyšší stupeň svahů je překryt hlinitokamenitými a písčitokamenitými deluvii.
Geomorfologie: Celek Ralská pahorkatina, podcelek Zákupská pahorkatina, okrsek Cvikovská pahorkatina. Jde o jihovýchodní výběžek této jednotky, v jehož kontaktu vystupují další části Zákupské pahorkatiny: na západě Českolipská kotlina, na (jiho) východě Kotelská vrchovina a na severovýchodě Strážská kotlina.
Reliéf: Ralsko (696 m n. m.) je nejvyšším vrchem Ralské pahorkatiny. Ralsko je poměrně souměrným, izolovaně stojícím vrchem, zakončeným strmým skalnatým a suťovým kuželem. Pískovcová podnož je erozně zbrázděna a v četných terénních zářezech až roklích je obnaženo pískovcové podloží v podobě skalních stěn či výrazněji vystupujících skalních útvarů. Jejich největší koncentrace je při jihozápadním úpatí u Vranova pod Ralskem – Vranovské skály. Vyšší stupeň svahů je překryt neovulkanickou sutí, více či méně zazemněnou. Neovulkanický vrchol je skalnatý, s mrazovými sruby, pod nimiž se nacházejí rozlehlá otevřená suťová pole. Vrchol je dotvořen zříceninou gotického hradu.
Pedologie: Při úpatí se nachází typická kambizem, která záhy přechází do arenické kambizemě až arenického podzolu, vyšší stupeň svahů zaujímá ranker a litozem. Litozem odlišných vlastností je přítomna i na zvětralině pískovcových skal. V oblasti Vranovských skal je možné vylišit též pararendzinu.
Krajinná charakteristika: Ralsko je dominantou regionálního významu (nejvyšší kóta Ralské pahorkatiny), k čemuž přispívá i všesměrná izolovanost vrchu a jeho charakteristická zašpičatělá silueta. Impozantní jsou skalní výchozy, otevřená suťová pole a hradní zřícenina na vrcholu. V detailu upoutají pozornost pískovcové skály v nižších svahových stupních, turisticky atraktivní jsou Vranovské skály s Juliinou vyhlídkou. Úbočí Ralska jsou souvisle zalesněna (s výjimkou nižších východních svahů, které byly odlesněny při budování dolu chemické těžby), přičemž les má do značné míry přirozený charakter.
Kvalita a význam:
Ralsko je nejvýraznějším vrchem poměrně rozsáhlého území Ralské pahorkatiny. Hlavní hodnotu představují na jedné straně kvalitní lesní ekosystémy zachovalé na velké ploše, na straně druhé primární bezlesí skalních výchozů (neovulkanitů i pískovců) se vzácnou reliktní květenou: hvězdnice alpská (Aster alpinus) – déle nezvěstná, česnek tuhý (Allium strictum), medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), ostřice tlapkatá velkonohá (Carex pediformis subsp. macroura), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) aj. Z dalších významných druhů jsou zde zastoupeny např. árón plamatý (Arum maculatum), dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia), netřeskovec výběžkatý (Jovibarba globifera), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva).
Péče:
Lesy na Ralsku jsou potenciálně ohroženy necitlivým lesním hospodařením – holosečnou obnovou lesů s případným zaváděním smrku a modřínu. Rizikovým faktorem je i početné stádo muflonů, které znemožňuje přirozenou obnovu lesů (zvláště v exponovaných suťových polohách) a do jisté míry decimuje i bylinné patro. Na vrcholu Ralska a na Vranovských skalách se značně projevuje i turistická zátěž – na Ralsku jí patrně lze přičítat zánik lokality hvězdnice alpské (Aster alpinus). V minulosti zde rušivý vliv turistů „nahrazovala“ přítomnost sovětských vojáků (Ralsko bylo součástí stejnojmenného vojenského újezdu).
