Charakteristika lokality:
Navržená lokalita zahrnuje centrální část náhorní plošiny Jizerských hor, konkrétně masivy Jizery (1122 m n. m.) a Černé hory (1084 m n. m.) a sedlovou polohu mezi těmito kótami. Územím probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Baltským a Severním mořem.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je tvořeno výrazně porfyrickou hrubozrnnou biotitickou žulou až granodioritem, místy obohacenými lamprofyry, pegmatity a bazickými peckami. Z kvartérních sedimentů jsou zmiňována ložiska rašeliny na pramenech Bílé Smědé (Klečové louky), velké ložisko na horním toku Černého potoka (vrchoviště Na Čihadle, Žďárek, Na Kotli), Vlčí louka a Kneipe. Geomorfologie: Území se nachází v severní části Jizerských hor (Jizerská hornatina) v okrsku Smědavská hornatina. Reliéf: Jedná se o území na náhorním plató Jizerských hor zahrnující sedlovou polohu a okolní masivy. Pedologie: Půdní pokryv tvoří podzol typický (celkově převažuje), v nižších polohách pak podzol kambizemní, v plochých údolích a pramenných polohách glej organozemní, na ložiskách rašeliny organozem. Krajinná charakteristika: Komplex horských, rašelinných a podmáčených smrčin, rašelinišť a vrchovišť, skalních výchozů a balvanových akumulací v centrální části náhorní plošiny Jizerských hor.
Kvalita a význam:
Jizerské smrčiny zahrnují hned několik MZCHÚ, jsou to: PR Černá hora, PR Klečové louky, PR Na Čihadle, PR Prales Jizera, PP Na Kneipě, PP U Posedu a PP Vlčí louka. PR Černá hora (41 ha, 13 ha ochranné pásmo) - Zbytky přirozené horské smrčiny ve vrcholové partii Černé hory (1084 m n. m.), velmi cenné vrchoviště Vánoční louka a geomorfologicky významné uskupení skalních útvarů Sněžné věžičky. PR Klečové louky (7,5 ha, 11 ha ochranné pásmo) - Komplex rašelinišť a rašelinných luk na náhorní plošině Jizerských hor, který je tvořen čtyřmi samostatnými částmi (Velká Klečová louka, Malá Klečová louka, Smrčková louka, Jelení louka), navzájem propojenými ochranným pásmem. Porosty kleče, živá vrchoviště se vzácnou severskou flórou a faunou. PR Na Čihadle (4 ha, 11 ha ochranné pásmo) - Známé vrchoviště, jedno z nejcennějších v Jizerských horách v mělkém sedle mezi Smědavskou a Černou horou. Rašeliniště s řadou stálých vodních ploch typu blänků, pravých i nepravých flarkarů a šlenků. Vzácná severská květena a zvířena, porosty zakrslých smrků. PR Prales Jizera (94 ha) - Zbytky klimaxové smrčiny v nejvyšších vrcholových polohách Jizerských hor, dnes silně poškozené imisemi a větrným polomem. Typicky vyvinuté tvary mrazového zvětrávání a odnosu hornin - řada skalních výchozů s vyhraněnými rostlinnými společenstvy s výskytem kleče, suťové pole s reliktní faunou bezobratlých. PP Na Kneipě (0,4 ha) - Zachovalý ekosystém malého vrchoviště náhorního typu s bohatým zastoupením vzácné rašelinné flóry. PP U Posedu (1 ha) - Nevelké vrchoviště náhorního (sedlového) typu, z velké části porostlé klečí s typickou rašelinnou vegetací. PP Vlčí louka (8 ha) - Vrchoviště na vyvýšenině jihozápadního hřebene Smědavské hory s rozsáhlým porostem vysoké kosodřeviny se vzácnou rašelinnou květenou a zvířenou. Na daném území se vyskytují zvláště chráněné a ohrožené druhy rostlin (Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb.): blatnice bahenní (Scheuchzeria palustris), ostřice mokřadní (Carex limosa), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), vranec jedlový (Huperzia selago), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea, nutno prokázat). Zastoupeny jsou i druhy vedené v červeném seznamu: suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum), nepůvodní bříza karpatská (Betula carpatica), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), mléčivec alpský (Cicerbita alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), ostřice chudokvětá (Carex pauciflora) a sítina kostrbatá (Juncus squarrosus). Fragmenty strestolerantních starých populací smrku jsou zaslouženě považovány za autochtonní. Významný je i pravděpodobně původní výskyt borovice kleče (Pinus mugo) na jednom ze skalních výchozů na Jizeře.
Péče:
Dlouhodobé působení imisí vedlo v 70. a 80. letech 20. století spolu s vlivy hmyzích škůdců a lesního hospodářství k rozpadu lesních ekosystémů náhorních partií Jizerských hor. Situace se řešila rozsáhlými kalamitními těžbami. Tento vývoj zažily i porosty v pSCI Jizerské smrčiny a okolí s tím rozdílem, že v jednotlivých MZCHÚ k těžbě nedošlo. Proto zde zůstaly staré odumírající lesní porosty, které dnes oproti úplným holinám usnadňují znovuzalesňování. Proto jsou v současné době tato chráněná území obklopena převážně mladými smrkovými porosty se zjednodušenou věkovou, druhovou i prostorovou strukturou, které vyžadují cílenou výchovu. K obnově lesa musí být využíván autochtonní sadební materiál. V blízkém okolí diskutovaného území došlo v minulosti rovněž k výsadbám smrkových - smrk pichlavý (Picea pungens) a borových exot - borovice kleč (Pinus mugo), borovice blatka (P. rotundata), borovice pokroucená (P. contorta). Problémem negativně ovlivňujícím vegetaci nadále zůstává acidifikace prostředí, kterou způsobuje kyselá atmosférická depozice. Imisní zátěž neustále negativně ovlivňuje rozšíření a diversitu zejména mechorostů a lišejníků, ale i zdravotní stav lesních porostů. Další nebezpečí, které může lokalitu teoreticky ohrozit, je i odvodňování zamokřených stanovišť a pokusy o zalesňování přirozených bezlesí. Velké škody způsobují nadměrné stavy zvěře - okus a vytloukání mladých stromů a sešlap, kaliště a eutrofizace na přechodových rašeliništích a vrchovištích. Veškeré výsadby je proto nutno nákladně ochraňovat před zvěří (oplocenky, individuální ochrana). V zájmu ochrany přírody je nutné účinně usměrňovat turisticko-sportovní využití krajiny.
