Branské doubí

Krajinný fragment tvořený rozvolněnými lesními porosty s polopřirozenou druhovou skladbou, s významným zastoupením dubu letního (Quercus robur), včetně jedinců mimořádného vzrůstu a stáří, tvořící cenný biotop pro evropsky významné druhy brouků v rámci EVL Třeboň a hnízdní prostředí pro druhy ptáků chráněné v rámci ptačí oblasti Třeboňsko.

za doby Schwarzenbergů bylo Branské doubí vedeno jako výtopa Opatovického rybníka?Na počátku 19. stol. pak bylo dle dochovaných mapových podkladů součástí Mlýnského dvora a nebylo ještě vedeno jako lesní pozemky. Při mapování v roce 1827 existovaly v jihozápadní části 2 rybníky a v severovýchodní části rybník Oborský, který se táhl jihozápadním směrem a zaujímal cca dvojnásobnou plochu než v současné době. Ostatní území přírodní památky kromě několika málo ploch značených jako mokré louky nebo pastviny je v té době v mapách uváděno jako smíšený les. V 2. pol. 19. stol. všechny 3 rybníky zanikly. V mapových podkladech z roku 1894 (3. vojenské mapování) je již území Branského doubí zakresleno jako soubor orné půdy, luk a ploch s rozptýlenými stromy v přibližně stejné podobě, v jaké se dochovalo až dodnes. Oborský rybník byl zčásti znovu obnoven a v současné době již nezasahuje do přírodní památky.

Flóra: Chráněné území je charakterizováno především plošně rozšířenými druhotnými lesními společenstvy a enklávami hospodářsky využívaných a druhově chudých travinných porostů. Lesní porosty jsou vedle solitérně zachovaných letitých dubů letních (Quercus robur) a heterogenních lipových výsadeb (Tilia cordata) značně druhově roztříštěné a jsou tvořeny pestrou směsí vysazovaných stanovištně nepůvodních dřevin (Picea abies, Pinus strobus, Fagus sylvatica, Larix decidua, Robinia pseudoacacia, Acer campestre, Acer pseudoplatanus, Aesculus hyppocastanum, Carpinus betulus, Populus alba, Tilia platyphyllos, aj.) a spontánně se šířících náletových dřevin (Populus tremula, Betula pendula, Pinus sylvestris). Ve vlhčích partiích a sníženinách se vyskytují fragmenty olšin s Alnus glutinosa, Prunus padus a Sambucus nigra. Keřové a bylinné patro je značně degradované hojnou a omezující  přítomností ruderálních druhů křovin a bylin (Rubus sp. div., Impatiens parviflora,Impatiens glandulifera). Původní rostlinné druhy provázející vlhké doubravy se vyskytují jen ostrůvkovitě a sporadicky - Carex brizoides, Festuca gigantea, Dryopteris carthusiana, Geum urbanum, Deschampsia caespitosa, Pteridium aquilinum. Nelesní zatravněné enklávy jsou zčásti koseny, zčásti ponechány ladem a druhové složení odpovídá kulturním travinným porostům s podílem ruderálních druhů - Rumex obtusifolium, Erigeron annuus. Lemy často tvoří husté porosty s Prunus spinosa. V minulosti byly právě z těchto lučních fragmentů zmiňovány i výskyty zvláště chráněných druhů rostlin - např.  prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Dle regionálně fytogeografického členění ČR spadá PP Branské doubí do fytogeografické oblasti Mezofytikum, obvodu Českomoravské mezofytikum, okresu 39 - Třeboňská pánev. Mapa potenciální přirozené vegetace ČR (Neuhäslová et al., 1998) charakterizuje toto území jako místo s výskytem lužních střemchových doubrav  (spol.Quercus robur - Padus avium) a olšin (spol. Alnus glutinosa - Prunus avium) s ostřicí třeslicovitou a místy v komplexu s mokřadními olšinami (as. Carici elongatae - Alnetum). Ucháč obrovský, foto Ing. Josef Hlásek

Fauna: Území přírodní památky je především stanovištěm společenstev bezobratlých vázaných na daný typ biotopu, tj. rozvolněná vlhká doubrava parkového charakteru s přestárlými exempláři dubu letního v různých fázích rozpadu. Jedná se o řadu ohrožených a chráněných či z faunistického hlediska cenných teplomilných druhů, mezi kterými dominuje, z hlediska významu, především páchník hnědý (Osmoderma eremita) a tesařík obrovský (Cerambyx cerdo). Z dalších druhů brouků vázaných na staré duby se zde vyskytuje např. zdobenec Gnorimus variabilis, kovaříci Ampedus dubius a Lacon querceus, krasec Coraebus undatus, potemník Tenebrio opacus nebo pestrokrovečník Aporthopleura sanguinicollis. Na porosty osik jsou vázané druhy kozlíčků Saperda perforata a Saperda carcharias. Na lučních porostech byli zjištěni střevlíkovití Harpalus progrediens a Aphodius niger. Vzhledem k množství doupných stromů i vzhledem k vazbě na okolní biotopy je Branské doubí cennou ornitologickou lokalitou. Mimo jiné zde hnízdí početná populace lejska bělokrkého (Ficedula albicollis), strakapoud prostřední (Dendrocopos medius), žluna šedá (Picus canus), puštík obecný (Strix aluco) a další.Tesařík obrovský, foto RNDr. Jan Ševčík

Neživá příroda: Z hlediska geomorfologického členění spadá území Branského doubí do geomorfologického celku Třeboňská pánev, podcelku Lomnická pánev a okrsku Borkovická pánev. Typický pro Lomnickou pánev je plochý nebo jen mírně zvlněný reliéf, daný střídáním plochých mělkých údolí a nízkých plochých vyvýšenin, který vznikl na svrchnokřídových a terciérních sedimentech. Geologický podklad Branského doubí tvoří z velké většiny druhohorní usazeniny spodního oddílu klikovského souvrství, charakteristické světlešedými až nazelenale šedými kaolinickými pískovci a slepenci, často arkózovitými, střídajícími se s pestrými, většinou rudohnědými jílovci až prachovci a tmavošedými jílovci, jílovitými pískovci a prachovci. V západní části zasahují ještě částečně terciérní vrstvy domanínského souvrství tvořeného ve svrchní části jíly, ve spodní části diatomovými jíly až diatomity a písky. Z půdních typů převažují pseudogleje s hnědými půdami oglejenými.PP Branské doubí, foto RNDr. Jan Ševčík

Péče: Územím ZCHÚ v současné době prochází značená turistická trasa (zelená), využívaná pěšími turisty i cyklisty. Žádná omezení k regulaci pohybu osob mimo vyznačenou trasu se nenavrhují. Platí pouze omezení stanovená platnými předpisy. V roce 1993 bylo území Branského doubí zahrnuto do vyhlášené bažantnice Prátr, jejíž součástí je dodnes. V rámci jejího fungování zde byla umístěna vypouštěcí zařízení pro bažanty, zakládána políčka pro zvěř a narušována druhová skladba vysazováním hustníků smrku ztepilého.Pařezník fialoplavý, foto Ing. Josef Hlásek