Švihovské hvozdy

Evropsky významná lokalita
Švihovské hvozdy
Rozloha (ha): 724,1597
Datum prvního vyhlášení: 03.11.2009
Kód Natura 2000: CZ0320022

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; bučiny asociace Asperulo-Fagetum; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum

Toto území spravuje

Charakteristika lokality: Základní reliéf lokality tvoří čtyři výrazné vrchy – Bělč, Bělýšov, Velká Doubrava a Tuhošť, které se v linii o délce 15 km rozprostírají v jihozápadním směru od obce Švihov. Soustava vrchů končí 6 km západně od města Klatovy.
Neživá příroda: Geologie: Z hlediska geologické stavby je lokalita součástí mladoproterozoika Českého masivu. Specifický charakter celému území udává zastoupení spilitů a buližníků. Výrazné jsou buližníkové suky kolem horních částí svahů na Bělči. Na spodní části jižních svahů Bělýšova se nalézají fylity a fylitické břidlice. Z kvartéru jsou zastoupeny na spodní části jižního svahu Bělče deluviální sedimenty, které vytvořily vhodné podmínky pro zachování velkoplošného výskytu listnatých porostů včetně bohatého bylinného patra. Geomorfologie: Území je součástí Chudenické vrchoviny, jednoho z podcelků Švihoské vrchoviny. Reliéf: Základní reliéf lokality tvoří čtyři výrazné vrchy – Bělč (712 m n. m.), Bělýšov (697 m n. m.), Doubrava (727 m n. m.) a Tuhošť (601 m n. m.). Nejnižší nadmořská výška klesá místy až na 420 m, převážně se však pohybuje kolem 550 m. Pedologie: Z půdních typů převažuje na spodních částech svahů hlinitější kambizem, na horních částech svahů je často zastoupena kambizem rankerová, kolem buližníkových suků až ranker. Krajinná charakteristika: Soustava vrchů vytváří výraznou morfologickou dominantu ohraničující v délce 15 km levý břeh středního toku Úhlavy. Přirozenou vegetaci tvoří vzhledem k širšímu okolí rozsáhlé komplexy květnatých bučin, které výrazně zvyšují estetickou hodnotu krajiny.
Kvalita a význam: Rozsáhlé komplexy bukových a dubových porostů. Zvyšují ekologickou i estetickou hodnotu krajiny a jsou regionálně zcela jedinečné. Zaznamenán je hojný výskyt měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) na severním svahu Doubravy a ojedinělý výskyt lilie zlatohlavé (Lilium martagon) v PR Bělč. Velice významné jsou lokality PR Bělč (9,42 ha) a PR Bělýšov (11,37 ha) se zastoupením starých bukových porostů. Podle starších inventarizačních průzkumů se vyskytuje lilie zlatohlavá (Lilium martagon), bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prvosenka jarní (Primula veris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), zimosrázek alpský (Polygala chamaebuxus).
Omezení: Podpora přirozené druhové skladby ve prospěch buku, jedle, javoru, habru, jilmu, lípy a dubu. Ponechání doupných stromů a odumřelého dřeva. Ochrana přirozeného zmlazení proti zvěři oplocenkami.
Péče: Původní komplexy květnatých bučin jsou lokálně narušené výsadbou nepůvodních dřevin – dominuje Picea abies. Vitalita hlavně buku, dubu a jasanu je vysoká, proto se zcela živelně přirozeně zmlazují. Místy je zmlazování ohrožené okusem zvěře. Lesní komplexy vrchů Bělč, Bělýšov, Doubrava a Tuhošť zatím působí jako celkem dobře zachovalá lokalita s původní a přirozenou vegetací.

Otevřít mapu

Předměty ochrany

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; bučiny asociace Asperulo-Fagetum; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum

Stanoviště

Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení