Charakteristika lokality:
Údolí Zlatého potoka s lesními, lučními a mokřadními biotopy v 9 km dlouhém úseku od ústí Chrobolského potoka východně od Chrobol až po místo 2 km jižně od obce Vitějovice, V a JV od Prachatic.
Neživá příroda:
Geologie: V úseku Chroboly - Vitějovice proráží údolí Zlatého potoka prachatickou část jihočeského granulitového masivu (granulit a biotitický granulit), prakticky bez vložek jiných hornin. Širší úseky údolí a boční úpady jsou vyplněny deluviálními, místy soliflukčními kamenitohlinitými sedimenty, niva potoka je tvořena holocenními fluviálními hlínami. Gemorfologie: Celá lokalita leží v ploché Žernovické vrchovině (součást Prachatické hornatiny). Reliéf: Údolní systém Zlatého potoka je poměrně členitý, s převažujícími strmými svahy. Jen zcela ojediněle se v území nacházejí drobné skalní výchozy nebo úpatní skalky ohraničující potoční nivu. V bočních údolních úpadech jsou časté prameništní komplexy. Pedologie: Dno potočního údolí pokrývá téměř v celém úseku glej typický, místy s přechody ke gleji organozemnímu, pouze v nejspodnější části nad Vitějovicemi se již uplatňuje fluvizem (pseudoglejová). Svahy jsou pokryty převážně kambizemí dystrickou, místy s přechody ke kambizemi typické kyselé. V bočních údolích převažuje kambizem pseudoglejová s přechody ke gleji organozemnímu a organozemi glejové (anmoor). Krajinná charakteristika: Malebná členitá krajina vyššího Šumavského podhůří s převahou lesních komplexů na svazích a hřbetech, v údolí potoka s mozaikou luk, pastvin, břehových porostů a mokřadních biotopů. Některá sídla (Kralovice) mají dosud zachovánu původní dispozici zástavby s navazující historickou (pozdně středověkou) plužinou.
Kvalita a význam:
Velmi komplexní a stanovištně diverzifikovaná lokalita s významným zastoupením charakteristicky vyvinutých biotopů soustavy Natura 2000 (zejména T1.9, T2.3A, T2.3B, R2.2, L2.2, zčásti i T1.1), s výskytem významných populací vzácných a ohrožených rostlinných taxonů. Území stávající PR Kralovické louky představuje poslední známou lokalitu hořečka mnohotvárného českého (Gentianella praecox ssp. bohemica v typických a zachovalých bezkolencových loukách v ČR. Populace taxonu silně kolísá; v letech 1999 až 2003 zaznamenáno od 32 (2003) do 300 (1999) kvetoucích exemplářů, v posledních třech letech se početnost poněkud opět zvýšila (128 kvetoucích ex. v r. 2004, 210 ex. v r. 2005, 47 ex. v r. 2006).
Omezení:
Luční porosty (bezkolencové a rašelinné louky) je potřebné kosit 1x ročně v pozdním létě. Na malé části v PR Kralovické louky je nutné management bezkolencových luk upravit ve prospěch hořečku českého, tj. kosit střídavě v časném létě (do 30. 6.) a pozdě na podzim po uzrání semen hořečku (konec října až polovina listopadu). Po podzimní seči je potřebné na ploše s výskytem hořečku provést důsledné vyhrabání (železnými hráběmi) pro narušení drnu. Nivní louky v údolí Zlatého potoka (T1.5, T1.6, M1.7) je žádoucí kosit alespoň s frekvencí 1x za 3-5 let, optimálně 1x za 2 roky. V doprovodných porostech potoků (olšiny, vrbiny) je potřebné provádět periodickou asanaci zlomů a vývratů a zajistit průtočnost koryt.
Péče:
Luční biotopy jsou na řadě míst ohroženy absencí kosení a v důsledku toho postupnou degradací a zarůstáním dřevinami. Občas přeplavované úseky a partie v přímém kontaktu se zemědělsky intenzivně využívanými pozemky jsou ohroženy splachy živin a pokračující eutrofizací. Některé narušené části jsou přímo devastovány pastvou či ustájením dobytka. Břehové porosty trpí absencí průběžné údržby, v důsledku toho dochází mnohde ke zužování průtočného profilu vodních toků, jejich vybřežování a druhotnému podmáčení okolních pozemků. Rizikovým faktorem je odvod znečistěných splaškových vod z některých výše položených osad do údolí Zlatého potoka, v případě PR Kralovické louky i skrze toto ZCHÚ.
