Charakteristika lokality:
Luční, rašeliništní a lesní porosty v širším okolí bývalé obce Pohoří na Šumavě v jižní části Novohradských hor, 12 km JV od obce Malonty (5 dílčích lokalit).
Neživá příroda:
Geologie: Horninovým podkladem celého území je středně zrnitá porfyrická biotitická žula weinsberského typu (moldanubický pluton), překrytá v terénních depresích pleistocenními a holocenními deluviálními sedimenty a v údolích drobných toků holocenními fluviálními a deluviofluviálními písčitými hlínami a hlinitými písky. Hojně se vyskytují ložiska přechodové a vrchovištní rašeliny. Geomorfologie: Území leží v mírně zvlněné Pohořské kotlině, která je ze tří stran obklopena vystupujícími nejvyššími vrcholy Žofínské hornatiny (Myslivna, Lovčí hřbet, Kamenec); obě geomorfologické jednotky jsou součástí Pohořské hornatiny, hlavní jednotky Novohradských hor. Reliéf: Mírně zvlněný terén s oblými tvary georeliéfu, členěný výrazněji jen menšími údolími drobných potoků, zdrojnic Pohořského potoka. Jen velmi vzácně pronikají na povrch terénu drobné skalní výchozy základní horniny. Naprostá většina území leží v povodí Pohořského potoka (povodí Malše), nepatrná část na východním okraji spadá do povodí Lužnice, jež pramení nedaleko odtud a severovýchodně od lokality již protéká výrazně zaříznutým hlubokým údolím k severu. Pedologie: Na nepodmáčených stanovištích převládá podzol kambizemní s přechody ke kambizemi dystrické na mělkých půdních horizontech. V nivách potoků a v prameništních depresích převládá glej typický a glej organozemní, na rašeliništích organozem (rašelinný anmoor, moss). Krajinná charakteristika: Rozsáhlá bezlesá enkláva na mírně zvlněné náhorní plošině (890-960 m n. m.) s mozaikou luk, pastvin, lučních mokřadů, pramenišť, bezlesých rašelinišť a drobných smrkových lesíků, obklopená souvislým lesním komplexem s významným zastoupením lesních rašelinišť. V severní části enklávy se nacházejí ruiny bývalé výstavné (německé) obce Pohoří na Šumavě (Buchers) s charakteristickou ulicovou dispozicí.
Kvalita a význam:
Lokalita představuje velmi významný ucelený komplex lučních, prameništních a rašeliništních biotopů s pestrou škálou fytocenóz a význačnou druhovou diverzitou, nejcennější v rámci Novohradských hor a srovnatelný s obdobnými komplexy nižších částí Šumavy (s výjimkou centrálních partií Šumavských plání). Velmi charakteristicky je zde vyvinut a zachován komplex biotopů T2.3B, R2.2, R2.3, R3.1, R3.2, L9.2A, L9.2B, L10.2
Omezení:
Nejcennější typy lesní mokřadní a rašeliništní vegetace (L9.2A, L10.2, R3.1, R3.2) ponechat bez zásahu přirozenému vývoji. Ostatní zahrnuté lesní porosty obhospodařovat maloplošně, s maximálním využitím přirozené obnovy stanovištně odpovídajících dřevin. Rašelinné louky kosit podle typu 1x ročně (R2.2), případně jen občas s frekvencí 1x za 2-5 let (R2.3).
Péče:
Velká část bezlesé enklávy byla v minulosti odvodněna povrchovými příkopy a i když již z velké části v důsledku zazemnění ztratily svou funkci, jejich negativní vliv na okolní vegetaci přetrvává. Další část pozemků na sušších stanovištích (v lokalitě jen okrajově zastoupených) byla v minulosti zorněna a posléze ponechána samovolné sukcesi, teprve v nedávné době začaly být luční pozemky opět koseny (někdy jen mulčovány) nebo paseny ale jejich degradace je stále velmi zřetelná. V nedávné době (zejména v r. 2003) došlo na některých plochách k příliš intenzivní pastvě a porosty byly degradovány rozšlapáním a eutrofizací, na vlhčích místech i expanzí sítiny rozkladité (Juncus effusus) a pryskyřníku plazivého (Ranunculus repens). Ohrožením je i opětovné ponechání některých lučních pozemků bez využití. Lesní porosty jsou ohrožovány běžným lesnickým obhospodařováním (menší holé seče), špatným zdravotním stavem smrkových porostů ve věku 40-60 let (škody loupáním jelení zvěří před 20-30 lety) a povrchovým odvodňováním prameništních poloh, které sice extenzivně a v menší míře, ale přesto, přetrvává.
