Charakteristika lokality:
Vrch Homole se strmými skalnatými srázy nad pravým nárazovým břehem Vltavy, 2 km SV od Vraného nad Vltavou.
Neživá příroda:
Geologie: Horninový podklad tvoří prekambrické (proterozoické) břidlice (štěchovická skupina) s proplástky drob a nepatrnými vložkami karbonátů, které jsou proťaty žilou porfyritu a minety, jenž se vzájemně kříží a výrazně vystupují ve skalním defilé nad Vltavou. Tyto horniny tvoří i podklad plošinné části území, kde jsou však překryty mělkou, střípkovitě kamenitou zvětralinou. Vrchol skalního útvaru mezi Jarovským údolím a Vltavou korunuje nerozsáhlá závěj písčitovápnité spraše, jejíž materiál je zčásti splavován směrem k Vltavě, kde ovlivňuje stepní stráň. Geomorfologie: Území se nachází v jižním výběžku Pražské plošiny v nadmořských výškách 194–342 m n. m. Reliéf: Západní část území tvoří téměř 1 km dlouhá a až 130 m vysoká, velmi strmá a místy až téměř kolmá skalní stěna se sklonem k Z až k SZ, která vznikla hloubkovou erozí Vltavy na jejím pravém, nárazovém břehu. Nepatrné tektonické porušení a sklon vrstev k JV způsobily, že je stěna členěna pouze málo výraznými žebry a stržemi. V nejstarší, nejvýše proti proudu ležící, části tohoto nárazového břehu je sklon svahu mírnější a proto se zde mohlo vytvořit a udržet dosti rozsáhlé suťové pole. SV okraj území ohraničuje až 100 m hluboké údolí Jarovského potoka. Horní hrany kaňonu Vltavy a Jarovského potoka se setkaly u kóty Na Šošolce a odtud dále k severu, v místě geometrického průniku obou úbočí, vznikl přes 250 m dlouhý, ostrý a k severu se snižující hřbet, který končí u ústí Jarovského potoka do Vltavy. Střední a jižní část území s mnohem mírnějším sklonem představuje zbytek předkvartérní paroviny. Pedologie: Na plochách s menším sklonem a hlubší zvětralinou jsou vyvinuty eutrické kambizemě, které se střídají s různě úživnými rankery na skalách. Značný rozsah mají holé sutě (kamenná moře) a skály. Krajinná charakteristika: Lokalita se strmými srázy se severozápadní, západní až jihozápadní orientací a zarovnanou plošinou paroviny na vrcholu je jedním z nejcennějších území vltavského údolí. Srázy v různorodých horninách jsou rozčleněny na drobné terásky, zářezy, hřbety a rokle. Nápadný skalní jehlan patří k unikátním útvarům georeliéfu pražského okolí.
Kvalita a význam:
Jedná se o jednu z nejcennějších lokalit vltavského údolí jižně od Prahy, kde údolí nebylo porušeno zaplavením úpatí. Na různorodých horninách se vytvářejí skalní a lesostepní společenstva vápnomilných i acidofilních druhů doprovázená jedinečným souborem hub a bezobratlých živočichů, především hmyzu (klasická lokalita pražských entomologů). Výskyt řady vzácných druhů.
Péče:
Lesní porosty i skalní polohy jsou ohroženy invazí trnovníku akátu (Robinia pseudacacia) a s tím spojenou eutrofizací půdy a šířením nitrofilních rostlin. Porosty nepůvodních jehličnatých monokultur svým opadem působí na hromadění surového humusu, čímž dochází k dalšímu okyselování půdy a ještě výraznějšímu ochuzování již spíše acidofilní vegetace.
