Kvalita a význam:
Území představuje rozsáhlý lesní komplex starých bukových porostů, který slouží jako refugium podhorských až horských typů rostlin, hub i živočichů. Voděradské bučiny jsou jednou z mykologicky velmi významných území v širším okolí Prahy. Z nelupenatých hub tam byla nalezena např. neobyčejně vzácná kornatcovitá parohatka směšná (Elaphocephala iocularis) – typová a dosud jediná lokalita tohoto druhu ve střední Evropě. Z lupenatých pozemních druhů zde roste např. Galerina pallida, která byla odsud popsána a nikde jinde nebyla dosud nalezena. Území je neméně bohaté zoologicky. Významný je hojný výskyt půdních živočichů. Bohatá je i fauna lesních motýlů. Z obojživelníků se zde vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a rosnička zelená (Hyla arborea). Lesní komplex má velký význam pro turistiku a klidovou rekreaci. Byla v něm vybudována naučná stezka. Z historického hlediska je zajímavé, že v lesním komplexu je několik pozůstatků středověkých vsí zaniklých v různých obdobích od 13. do 17. století, které značně ovlivnily půdní poměry ve svém území.
Biota:
Dnes jsou převažující jednotkou Voděradských bučin acidofilní bučiny (L5.4) asociace Luzulo-Fagetum. Vlhkomilnější druhy jako ostřice řídkoklasá (Carex remota) a ostřice třeslicovitá (Carex brizoides) ukazují na původní přítomnost jedle. Jednotka místy přechází do suchých acidofilních doubrav (L7.1), dubohabřin (L3.1) a suťových lesů (L4). Nad rybníkem Jan se vzácně vyskytují acidofilní jedliny. Další, zřetelně méně často se vyskytující jednotkou, jsou květnaté bučiny (L5.1) as. Dentario enneaphylli-Fagetum s kyčelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos), k. cibulkonosnou (D. bulbifera), bažankou vytrvalou (Mercurialis perennis), Galeobdolon luteum s.l., mařinkou vonnou (Galium odoratum) a sasankou hajní (Anemone nemorosa). Jednotka tvoří většinou přechody k acidofilním bučinám a suťovým lesům. Hercynské dubohabřiny (L3.1) jsou zastoupeny méně reprezentativními porosty se silnou tendencí k acidofilním bučinám. Jedná se o porosty s dominantním habrem, dubem a malou příměsí buku. Typické hájové druhy jsou v nich poměrně vzácné. Hlavně v údolí Jevanského potoka se vyskytují suťové lesy s javorem klenem (Acer pseudoplatanus), habrem obecným (Carpinus betulus), bukem lesním (Fagus sylvatica) i původním smrkem ztepilým (Picea abies). Maloplošně se objevují vlhké acidofilní doubravy (L7.2). Jde o málo reprezentativní porosty s dubem, někdy s příměsí olše, břízy, habru, ojediněle buku. Často se setkáváme se zvraty vegetačních stupňů, tj. s výskytem druhů (nebo společenstev) v teplejší nebo chladnější mikroklimatické situaci. Nápadné jsou především inverzní výskyty jedlin nebo smrku (v nižších polohách). V jediném segmentu byla také zaznamenána vegetace obnažených rybničních den (M2.1) s výskytem nevelké populace vzácné puchýřky útlé (Coleanthus subtilis).
