Charakteristika lokality:
Rozsáhlý lesní komplex na severovýchodním svahu kóty Kobyla mezi Louňovicemi, Vyžlovkou, Jevany a Černými Voděrady.
Neživá příroda:
Geologie: Většinu území buduje porfyrická říčanská žula středočeského plutonu s četnými pásy kyselých aplitických žul. Ve východní části území se nepatrně uplatňují červené pískovce a jílovce spodního permu Blanické brázdy a na jihozápadě chiastolitické břidlice metamorfovaného zvánovického ostrova. Geomorfologie: Území je součástí Středočeské pahorkatiny. Rozkládá se v nadmořských výškách 345–501 m n. m. Reliéf: Reliéf je pahorkatinný s řadou periglaciálních jevů, jako jsou pseudokary, balvanové proudy či polygonální půdy. Pedologie: Převládajícím půdním typem území jsou kambizemě, které při výchozech žul a na vyvýšeninách přecházejí do oligotrofních rankerů a na podmáčených místech a v okolí vodotečí do glejů a pseudoglejů. Krajinná charakteristika: Jedná se o rozsáhlý komplex acidofilních bučin málo pozměněný hospodářskými zásahy. Voděradské bučiny přestavují ukázku přírodě blízké vegetace bučin středočeské oblasti. Na základě historického zkoumání floristického materiálu a terénních šetření se prokázalo, že zdejší kyselé bikové bučiny jsou přirozeným společenstvem, které vzniká na primárně chudých stanovištích, avšak bez zřetelné destrukce stanoviště hospodářskými zásahy. Dále byl historicky prokázán výskyt jedlin. V archivních záznamech jsou zmiňovány lesy „černé jedlové a bukové“ s příměsí dubu, v údolí rostl původní smrk.
Kvalita a význam:
Území představuje rozsáhlý lesní komplex starých bukových porostů, který slouží jako refugium podhorských až horských typů rostlin, hub i živočichů. Voděradské bučiny jsou jednou z mykologicky velmi významných území v širším okolí Prahy. Z nelupenatých hub tam byla nalezena např. neobyčejně vzácná kornatcovitá parohatka směšná (Elaphocephala iocularis) – typová a dosud jediná lokalita tohoto druhu ve střední Evropě. Z lupenatých pozemních druhů zde roste např. Galerina pallida, která byla odsud popsána a nikde jinde nebyla dosud nalezena. Území je neméně bohaté zoologicky. Významný je hojný výskyt půdních živočichů. Bohatá je i fauna lesních motýlů. Z obojživelníků se zde vyskytují mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) a rosnička zelená (Hyla arborea). Lesní komplex má velký význam pro turistiku a klidovou rekreaci. Byla v něm vybudována naučná stezka. Z historického hlediska je zajímavé, že v lesním komplexu je několik pozůstatků středověkých vsí zaniklých v různých obdobích od 13. do 17. století, které značně ovlivnily půdní poměry ve svém území.
Péče:
Lokalita představuje velice hodnotné území s velkou rozlohou přírodě blízkých lesních porostů. V území se hospodaří podle plánů péče stávající NPR Voděradské bučiny, avšak jedním z možných problémů lokality je vysoký podíl stejnověkých přestárlých porostů a menší procento plochy s přirozenou obnovou lesa. Hlavně v okrajových částech jsou větší plochy s allochtonními dřevinami. Jejich podíl při zakládání a obnově lesa je sice menší než podíl přirozených dřevin, přesto lze výskyt těchto dřevin ještě výrazněji omezit. Eutrofizace vlivem spadu atmosférického dusíku se místy projevuje invazí Impatiens parviflora nebo (méně často) expanzí Rubus sp. Menší populace druhu Coleanthus subtilis na dně vypuštěného Pilského rybníka (těsně za hranicí stávající NPR) je ohrožena zarůstáním nitrofilní vegetací.
