Charakteristika lokality:
Pásmo strmých, skalnatých svahů na pravém svahu údolí Vltavy pod západním okrajem zástavby Větrušic.
Neživá příroda:
Geologie: Geologické podloží je vytvořeno především proterozoickými horninami kralupsko-zbraslavské skupiny. Na Větrušických skalách je markantní rozdíl mezi xerotermní nelesní vegetací na kyselých břidlicích, drobách a prachovcích v jižní části a na mírně bázických spilitech v severní části. Nad skalními svahy jsou pleistocénní terasy se štěrkopískovými sedimenty. Geomorfologie: Území se nachází v severovýchodní části Pražské plošiny v nadmořské výšce mezi 180 až 287 m n. m. Reliéf: Větrušické skály tvoří pravý břeh Vltavského kaňonu s bohatě členitým reliéfem s četnými mohutnými skalními hřebeny oddělenými krátkými strmými mělčími i hlubšími úžlabinami a několika hlubokými roklemi. Strmé svahy jsou exponovány převážně k severozápadu až jihozápadu, v závislosti na mikroreliéfu se lokálně uplatňují všechny expozice. Pedologie: Na svazích se vytvářejí četné sutě, místy stmelené vylučovaným uhličitanem vápenatým. Jsou zde mělké půdy od skalních rankerů až po kambizemě s vysokým obsahem skeletu, místy se objevují ostrůvky rendzin. Krajinná charakteristika: Mohutná defilé skalnatého nárazového břehu Vltavy, které nápadně kontrastuje s náhorní rovinou pokrytou štěrkovými naplaveninami. Na skalnaté srázy jsou vázána významná xerotermní skalní společenstva rozrůzněná podle vlastností podloží.
Kvalita a význam:
Větrušické rokle jsou bohatou lokalitou význačných xerotermních druhů rostlin, která představuje v údolí Vltavy spojnici mezi xerotermní květenou Českého krasu, Polabí a Českého středohoří. Z početných význačných druhů se zde vyskytuje, kromě výše uvedených, ještě vlnice chlupatá (Oxytropis pilosa), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), česnek tuhý (Allium strictum), rohatec růžkatý (Glaucium corniculatum), záraza vyšší (Orobanche elatior), z. šupinatá (O. artemisiae-campestris), z. písečná (O. arenaria), divizna brunátná (Verbascum phoeniceum), violka písečná (Viola rupestris) a kavyl sličný (Stipa pulcherrima) v minulosti se vzácně vyskytl i kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), stále tu roste ostřice drobná (Carex supina), třešeň křovitá (Prunus fruticosa), kuřička štětinkatá (Minuartia setacea) a hlaváč šedavý (Scabiosa canescens). Ze stopkovýtrusných hub byla z lupenatých zjištěna vzácná pozemní polnička stepní (Agrocybe stepposa) a z břichatek velmi vzácný druh hvězdovka Pouzarova (Geastrum pouzarii).
Omezení:
Vhodným managementem je asanace nepůvodních výsadeb akátu a borovice černé, likvidace náletu a obnova pastvy. Na vřesovištích je vhodným managementem vypalování (po částech).
Péče:
Šíření invazních druhů, především akátu na plochy se stepní a lesostepní vegetací. Dále se do stepních porostů šíří trnka, kterou je také vhodné potlačovat.
