Charakteristika lokality:
Strmý svah údolí Jizery a na něj navazující terasová plošina (tvořená štěrkopísky) na severozápadním okraji Mladé Boleslavi.
Neživá příroda:
Geologie: Horninové podloží území tvoří středně turonské vápnité pískovce jizerského souvrství, které vystupují v podobě přirozených výchozů i uměle odlámané stěny opuštěného lomu a často vytvářejí převislé skalní stupně. Bohaté naleziště křídových zkamenělin např. mlžů, plžů, amonitů, mechovek. Plošina je tvořena slínovcovým plochým vrškem, říční (štěrkopísčitou) pleistocénní terasou Jizery a výstupy skalních lavic vápnitých pískovců (odvápněných). Geomorfologie: Vrch Radouč patří do Skalské tabule a jde o nízký svědecký pahorek s vrcholem ve výšce 252 m n. m. Reliéf: Prudký (místy téměř kolmý) svah a výstupy skal (časté převisy) se západní expozicí v údolí Jizery a na něj navazující terasová plošina. Vápnité pískovce vystupují na povrch v podobě výchozů i jako uměle odlámané stěny bývalých lomů. Pedologie: Na vápnitých pískovcích se vytvářejí pararendziny v iniciálních stadiích na hranách skalních stupňů, jinde s hlubším humusovým horizontem. Na plošině se rychle odvápňují a mění se na oligotrofní kambizemě až kambizemní podzoly. Krajinná charakteristika: Převážně bezlesé strmé svahy s xerotermními bylinnými společenstvy na levém břehu Jizery, které směrem na východ pokračují plochou jizerskou terasou s psamofytními a vřesovištními společenstvy. Na svazích s výchozy skal bývaly v minulosti lomy. Naopak plošina byla využívána jako vojenské cvičiště, což pozitivně přispělo k udržení psamofytní vegetace. Na severním okraji navazuje menší les s nepříliš bohatou druhovou skladbou dřevin (dub, bříza, borovice; místy akát).
Kvalita a význam:
Botanicky je nejvýznamnější výskyt devaterky rozprostřené, která zde má jedinou lokalitu v v Čechách. Na strmém západním svahu se vyskytuje také řada dalších vzácných a ohrožených druhů rostlin. Významný je i výskyt psamofytní vegetace na horní plošině. Po ukončení vojenského využívání tato společenstva ale podléhají sukcesi a expanduje zde třtina křovištní. Jedná se rovněž o významnou zoologickou lokalitu, především kvůli rostoucí populaci sysla obecného, který společně s králíkem divokým kolonizoval zatím jen část plošiny a má zde tedy i možnost dalšího šíření. Žije zde i řada vzácných druhů bezobratlých, například majky, nosorožík kapucínek a stepník rudý.
Omezení:
Likvidace náletu, akátu, jasanu. Na plošině je vhodné na místech s třtinou křovištní obnovit pastvu, místy zavést pravidelné kosení. Pokud trávníky budou více zapojeny, může být použit ve vhodné intenzitě i vojenský management. Pro sysla je vhodné trávníky kosit alespoň 4x ročně, což je vhodný management i pro potlačení třtiny.
Péče:
Strmé stráně nad Jizerou jsou ohroženy především nadměrnou intenzitou pohybu obyvatel blízkého sídliště. Jde zejména o místy dosti intenzivní sešlap na hraně stráně a na jednotlivých skalních terasách. Takto je ohrožena i populace devaterky. V menší míře jsou skály ohroženy zarůstáním dřevinami (především křovinami, šířícím se jasanem a akátem). Plošina s psamofytními společenstvy bývala vojenským cvičištěm. Vojenský management je v současnosti alespoň z části nahrazen intenzivním pohybem obyvatel blízkého cvičiště. To sice pomáhá udržovat nezapojené trávníky písčin, ale na druhou stranu to přináší některá negativa (poškození vzácných druhů sešlapem, plašení syslů, odpadky, šíření ruderálních druhů, pohyb psů a eutrofizace jejich výkaly). Na plošine se značně šíří ovsík a třtina křovištní. Na okrajích plošiny dochází k eutrofizaci (např. z polí) a šíření ruderálních druhů. Místy jsou vytvářeny drobné černé skládky, které jsou ale pravidelně likvidovány. Plošina je také ohrožena záměrem vybudovat zde na části plochy sportoviště.
