Kvalita a význam:
Lokalita představuje ukázku různých typů přirozených lesních porostů charakteristických pro dolní Posázaví. V NPR Ve Studeném je chráněn rozsáhlý celek unikátně zachovalých svahových bučin nadregionálního významu. Většina porostů má pralesovitý charakter s dostatečnou dynamikou přirozené obnovy a s vysokou druhovou diverzitou. V nejstarších porostech, starých přibližně 170 až 200 let, klesá místy zakmenění vlivem nastupující fáze rozpadu a na světlinách začíná živelné zmlazování. Po značné ploše se rozptýleně nachází odumřelé kmeny v různém stadiu rozkladu, což přispívá k mimořádnému mykologickému významu lokality. Bylo zde nalezeno kolem 190 druhů hub. Roste zde značné množství horských a podhorských druhů, což je dáno celkovým mezoklimatem území s převažující severní expozicí vlhkého říčního údolí. Zdejší malakofauna představuje vynikající ukázku původní fauny měkkýšů lesnatých strání sázavského údolí. Hodnotné je i společenstvo motýlů a xylofágních brouků. Z obojživelníků zde žije mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), prokázano je hnízdění čápa černého (Ciconia nigra) a výskyt hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus). Hodnotné porosty suťových lesů, dubohabřin a teplomilných doubrav přirozené druhové skladby se zbytky (sub)xerofilních bezlesých společenstev se nacházejí v části U lázní. Na vrchu Sedliště je dochován fragment jediné lokality vápnomilné bučiny v dolním Posázaví a zároveň refugium velmi bohaté xerotermní flóry v kaňonu Sázavy. Velice hodnotný je suťový les na srázu k řece Sázavě. Zajímavý je též reliéf vytvořený dlouhodobou těžbou vápence. V porostech květnatých bučin na vrchu Baba, jejichž fytocenologické složení se mění podle změn reliéfu, vlhkosti, zastínění a stáří porostů, je známa největší lokalita strdivky jednokvěté (Melica uniflora) ve středních Čechách. Polesí Bába je útočištěm mnoha živočišných druhů (zejména hmyzu) vázaných na listnaté lesy. Jsou to například různé druhy martináčů nebo roháč obecný (Lucanus cervus). Lokalita také hostí značné množství dřevokazných hub.
Charakteristika lokality:
V NPR Ve Studeném převažují vysoce reprezentativní květnaté bučiny L5.1 (Eu-Fagenion). Charakteristické jsou bohatým bylinným patrem, např. kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), dymnivka dutá (Corydalis cava), mařinka vonná (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum), žindava evropská (Sanicula europaea), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) nebo věsenka nachová (Prenanthes purpurea). Na nejstrmějších a kamenitých místech a v roklinách přecházejí v suťové lesy L4 (Tilio-Acerion). Stromové patro je tvořeno typickou směsí dřevin, převažuje javor klen (Acer pseudoplatanus), buk lesní (Fagus sylvatica) a habr obecný (Carpinus betulus). Jednotlivě jsou přimíšeny lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) i lípa srdčitá (Tilia cordata), javor mléč (Acer platanoides), jedle bělokorá (Abies alba), jilm drsný (Ulmus glabra), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a smrk ztepilý (Picea abies). Na několika místech na úpatích svahů a roklí lze vylišit méně běžnou asociaci suťových lesů Arunco-Aceretum s udatnou lesní (Aruncus vulgaris) v podrostu. Pouze okrajově, především v horních částech svahů, se vyskytují acidofilní bučiny L5.4 (Luzulo-Fagion) a hercynské dubohabřiny L3.1 (Carpinion). Významné jsou skalní výchozy soustředěné hlavně do rokle v Z části a podél železničího zářezu a ve východní části v nejprudším úseku svahu. Hostí štěrbinovou vegetaci silikátových skal a drolin S1.2 (Asplenion septentrionalis). Část U lázní má poněkud „xerofytnější“ charakter, především ve své severní části. V suťových lesích často převládá habr, přimíšena je i borovice lesní (Pinus sylvestris). Suťové lesy a dubohabřiny přecházejí na horních hranách svahů v rozvolněné kyselé teplomilné doubravy L6.5B (Quercion petraeae) v podrostu s dominující tolitou lékařskou (Vincetoxicum hirundinaria). Místy se v nich nacházejí drobné bezlesé enklávy na vystupujících skalkách, porostlé skalní vegetací T3.1 (Alysso festucion-Pallentis) se strdivkou sedmihradskou (Melica transsilvanica) a kostřavou sivou (Festuca pallens). Na vrchu Sedliště převažují květnaté bučiny L5.1 (Eu-Fagenion), které ostrůvkovitě přecházejí ve vápnomilné bučiny L5.3 (Cephalanthero-Fagion). V podrostu se tu sporadicky vyskytují okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), břečťan popínavý (Hedera helix) nebo kruštíky (Epipactis sp.). Sráz k Sázavě porůstá velice reprezentativní suťový les L4 (Tilio-Acerion) s dominantním habrem obecným (Carpinus betulus), v příměsi s bukem lesním (Fagus sylvatica) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Na výchozech skal se nacházejí i drobná bezlesí s druhově velmi bohatou skalní vegetací T3.1 svazu Alysso-Festucion pallentis s výskytem kostřavy sivé (Festuca pallens), strdivky sedmihradské (Melica transsilvanica), tařice skalní (Aurinia saxatilis), rozchodníku velikého (Hylotelephium maximum), rozchodníku bílého (Sedum album), česneku chlumního horského (Allium senescens subsp. montanum) a dalších. Hřbet Baby porůstá komplex bučin s různě vysokým podílem habru, dubu, klenu i mléče. Území hostí společenstva na hranici květnatých a kyselých bučin. Lesní porosty přirozeně zmlazují, ale vyjma vrcholových partií Baby chybí staré a rozpadající se stromy.
