Charakteristika lokality:
Území se nachází v JZ části Velké Prahy v prostoru mezi obcemi Nové Butovice, Holyně, Hlubočepy a Zlíchov.
Neživá příroda:
Geologie: Z geologického hlediska jde o jeden z nejdůležitějších geologických profilů dokumentujících vývoj celosvětově klasické pražské prvohorní pánve ve svrchním ordoviku, siluru, spodním a středním devonu a vývoj života v těchto obdobích. Odtud geologové poprvé popsali významné opěrné profily ke globálnímu stratotypu hranice silur–devon v Čechách a ke globálnímu stratotypu hranice spodní–střední devon v Německu. Kromě převažujících vápenců se vyskytují břidlice, v západní části území také svrchnoordovické křemence a okrajově též křídové pískovce. Novoveská sopka představuje významný doklad o silurském podmořském vulkanismu (diabasy). V území se nachází několik mezinárodně významných typických nalezišť zkamenělin. Geomorfologie: Lokalita je součástí Pražské plošiny a nalézá se v nadmořské výšce 220–326 m. Reliéf: Území představuje nejsevernější výběžek Českého krasu s četnými jeskyněmi a dalšími typickými krasovými geomorfologickými fenomény. Pestrost tvarů krasového území vymodelovaného zařízlým tokem Dalejského potoka a jeho levostranného přítoku (Prokopský potok) se pozitivně odráží ve vysoké biodiversitě. Pedologie: Na vápencových skalách a stráních se nachází pestrý sled půd od protorendzin po kambické rendziny, na diabasech jsou surové půdy až bazické rankery, na sprašových závějích hnědozemě až luvické černozemě, na hlinitých pokryvech místy hnědozem, kambizemě na srbských vrstvách a ordoviku, pararendziny na dalejských břidlicích. Relikty starých subtropických půd. Krajinná charakteristika: Lokalita je krasovým územím, což souvisí s řadou jevů projevujících se v reliéfu i v biotě. Území je z části bezlesé (skály, stepi) a z části pokryté do značné míry přirozenými lesními porosty a představuje rozsáhlé refugium hodnotné přírody na stále více se urbanizující velkoměstské periferii.
Kvalita a význam:
Celé území je velmi významné pro studium geologických i biologických fenoménů. Jeho výzkum trvá již více jak 150 let. Mezinárodně uznávaný je stratigrafický význam území. Nacházejí se zde klíčové opěrné profily ke globálnímu stratotypu hranice silur–devon v Čechách a ke globálnímu stratotypu hranice spodní–střední devon v Německu. Území představuje mezinárodně významné typické naleziště zkamenělin. Z biologického hlediska se jedná o jednu z nejvýznamnějších krasových lokalit v České republice s výskytem dlouhé řady ohrožených organismů. Z hlediska přírodovědného bádání v oblasti botaniky, mykologie a studia bezobratlých živočichů se jedná o jednu z nejprozkoumanějších a nejvýznačnějších lokalit v České republice.
Péče:
Prokopské údolí představuje rekreační zázemí Jihozápadního Města a s postupující zástavbou okolních ploch lze předpokládat nežádoucí stupňování antropogenního zatížení. Postupující urbanizace se projevuje v tlaku na zprůjezdnění Prokopského údolí pro běžnou dopravu, přeměnu zahrádkářské kolonie Nová Ves na obytnou čtvrť a na zástavbu rozsáhlé holé plošiny přiléhající ze severu k Prokopskému údolí. Všechny tyto záměry (zejména třetí uvedený) by při své realizaci měly za důsledek degradaci přírodního prostředí lokality. Stepní porosty v minulosti sloužily jako pastviny a v souvislosti s ukončením pastvy začaly zarůstat křovinami a zčásti mezofilními druhy trav. Proto je třeba xerotermní trávníky vypásat nebo kosit a redukovat nálet dřevin. V minulých několika letech probíhala v území v rámci ochranářského managementu pastva ovcí a koz a došlo též k redukci křovin. Z lesních výsadeb je zapotřebí postupně odstranit akát a borovici černou. V území jsou četné doklady o těžbě vápenců ve vzdálenější i nedávné minulosti. Tyto lomy již zpravidla dobře splynuly s okolní vegetací. Geologické výchozy a lomy je třeba chránit před zarůstáním dřevinami a před černými skládkami.
