Chuchelské háje
- ISOP Portál
- Územní ochrana
- Chráněná území
- Karta území
Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; panonské skalní trávníky; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
Toto území spravuje
Charakteristika lokality: Území leží v JZ části Velké Prahy na západním svahu údolí Vltavy mezi Velkou a Malou Chuchlí a na jižních svazích bočního údolí ve Velké Chuchli.
Neživá příroda: Geologie: Klasický geologický profil dokumentuje vývoj pražské prvohorní pánve ve svrchním siluru a spodním devonu a vývoj života v těchto obdobích. V území lze sledovat geologický profil od svrchního ordoviku motolským souvrstvím s bazalty (wenlock, silur), kopaninským souvrstvím (ludlow) a požárským souvrstvím (přídolí, silur). Z hornin převažují vápence, v menší míře diabasy a na vrcholové plošině se vyskytují kyselé štěrkopískové terasy. Geomorfologie: Území je součástí Pražské plošiny. Reliéf: Jedná se o prudké západní svahy údolí Vltavy a o členitý reliéf na jižních svazích bočního údolí ve Velké Chuchli. Nejvyšší část území je tvořena vrcholovou plošinou. Území se leží v nadmořské výšce 210–313 m. Pedologie: Půdní poměry se liší podle orientace a sklonu svahu a podle různých matečných hornin. V důsledku toho je území příkladem pestré mozaiky různých půdních typů na malém prostoru. Lze zde nalézt půdní typy od protorendziny přes mulovitou rendzinu, různě úživné kambizemě, místy i sprašovou hnědozem. Chudé oligotrofní kambizemě se vyskytují na kosovských křemencích, na diabasech se vyskytují většinou silně bazické protorankery. Na místech hromadění diabasových zvětralin, zejm. na svazích v teplomilných doubravách, jsou vyvinuty úživné eubazické kambizemě temně hnědých odstínů. Krajinná charakteristika: Území představuje velice dobře zachovalý komplex přirozených listnatých lesů s výchozy skal a xerotermním bezlesím v údolí Vltavy v Praze.
Kvalita a význam: Jedná se o velmi dobře zachovalý lesní komplex s mozaikou xerotermního bezlesí. Z floristického, ochranářského a fytogeografického hlediska patří mezi nejvýznačnější druhy cévnatých rostlin devaterník šedý (Helianthemum canum), dub pýřitý (Quercus pubescens), sesel sivý (Seseli osseum), pěchava vápnomilná (Sesleria albicans), žluťucha smrdutá (Thalictrum foetidum) a především kosatec bezlistý český (Iris aphylla subsp. aphylla). Území je velmi významné také z hlediska lichenologického - buelie nadzemní (Buellia epigaea) a mykologického, např. muchomůrka ježatohlavá (Amanita echinocephala), prášivka plstnatá (Bovista tomentosa), náramkovitka žlutozelená (Floccularia straminea), hvězdovka uherská (Geastrum hungaricum), zvoneček pohárkovitý (Urnula craterium). Hodnotná je rovněž fauna teplomilných bezobratlých. Z chráněných brouků se zde vyskytuje krajník hnědý (Calosoma inquisitor) a roháč obecný (Lucanus cervus). Z dalších druhů bezobratlých se z mandelinkovitých vyskytují např. reliktní Coptocephala rubicunda, Cryptocephalus imperialis, Luperus xanthopoda a Orsodacne lineola, z nosatcovitých Apion penetrans, A. jaffense, Sitona inops, z pavouků Agraecina striata, Clubiona brevipes a Eresus cinnaberinus. Z plžů se zde vyskytuje vzácná endemická závornatka Bulgarica nitidosa. V území žije též druhově početná avifauna. V území se vyskytuje několik mezinárodně významných typických nalezišť zkamenělin (mlži a hlavonožci, graptoliti a Eurypterida – různorepi, tentakuliti a trilobiti).
Péče: Území není akutně ohroženo. Převážná část plochy leží v již stávajících přírodních rezervacích Homolka a Chuchelský háj. V lesích je vhodné podporovat přirozenou obnovu. Bezlesé plochy zarůstají křovinami (K3), jejichž rozvoj je zapotřebí regulovat.
Předměty ochrany
Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; panonské skalní trávníky; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum
Stanoviště
Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení