Charakteristika lokality:
Území leží v S části Velké Prahy na svahu mezi Trojou a sídlištěm Bohnice.
Neživá příroda:
Geologie: Jednotvárný sled střídajících se drob a břidlic s menším tělesem silicitu (buližníku) kralupsko-zbraslavské skupiny svrchního proterozoika je viditelný v přirozených skalních výchozech. Místy jsou návěje spraší; značný vliv na vegetaci mají také kyselé pleistocénní štěrkopískové terasy. Geomorfologie: Území je součástí Pražské plošiny. Reliéf: Jedná se o jižní až severozápadní svahy údolí Vltavy v Trojské kotlině s nadmořskou výškou 212–278 m. Pedologie: Nehluboká vrstva zvětralin tvoří mělké chudé půdy rankerového typu. Krajinná charakteristika: Jedná se o historické pastviny na svazích nad barokním areálem v Troji.
Kvalita a význam:
Jedná se o nejznámější a plošně o jedny z nejrozsáhlejších teplomilných vřesovišť (T8.1B) ve středních Čechách. Kromě charakteristických druhů rostlin je na vřesoviště vázána také četná fauna vzácných bezobratlých.
Omezení:
Dnes je území obou disjunktních ploch přepásáno smíšeným stádem koz a ovcí. Tento management je pro tento typ biotopu vhodný. Bohužel ohrada pro zvířata je příliš velká a dává zvířatům na výběr. Důsledkem je, že některá místa jsou extrémě vypasená (až na podloží a bez vegetace kromě keříků vřesu obecného (Calluna vulgaris)), jinde naopak expanduje ovsík, křoviny atd. Doporučení: Přepásat plochy v několika etapách v několikrát menších ohradách. Ty po spasení potřebné biomasy posunovat po ploše.
Péče:
Území patří do rozsáhlého areálu Pražské botanické zahrady. Obě partie vřesovišť pokrývají dvě stávající chráněná území, přírodní památka Havránka a přírodní památka Salabka. Ohrožení spočívá zejména v postupném zarůstání křovinami, stupňujícím se tlaku na rekreační využití, ve zplaňování druhů z botanické zahrady a potenciálně i v případných nepřiměřeně drastických krajinně-architektonických úpravách území. V nedávné době došlo např. k neuvážené sanaci erozních rýh na části Havránka, při které byla do území navažena cizorodá zemina, kterou se překryla část populace křivatce českého (Gagea bohemica) a dalších teplomilných druhů. Tyto druhy nalézají v těchto erozních rýhách útočiště, protože místa jejich přirozeného výskytu postupně zarůstají křovinami.
