Flóra:
Podél skalnatého koryta Satiny se díky špatně přístupnému terénu uchovaly lesní porosty s poměrně přirozenou dřevinnou skladbou. Jedná se o jedlové bučiny s příměsí smrku ztepilého (Picea abies), vtroušeným javorem klenem (Acer pseudoplatanus), ojediněle i jilmem horským (Ulmus glabra), lípou srdčitou (Tilia cordata) a dubem zimním (Quercus petraea) a druhově bohatší suťové lesy s výskytem např. měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Buk lesní (Fagus sylvatica) jako hlavní původní dřevinu Moravskoslezských Beskyd doprovází hojně zastoupená jedle bělokorá (Abies alba), která zde má mimořádnou vitalitu a bohatě se přirozeně obnovuje. V současnosti hojný smrk ztepilý se přirozeně vyskytoval v nižším zastoupení. Zejména v bezprostřední blízkosti toku a na skalnatých místech hojně rostou původní lesní keře jako rybíz alpský (Ribes alpinum), srstka angrešt (Ribes uva-crispa), zimolez černý (Lonicera nigra) a růže převislá (Rosa pendulina). Z dalších rostlinných druhů je nápadná především udatna lesní (Aruncus vulgaris).
Fauna:
Podrobný zoologický průzkum byl doposud zaměřen na faunu vodních bezobratlých živočichů. Vyplynula z něj poměrně vysoká početnost a druhová pestrost původních populací, což svědčí nejen o pestrých geomorfologických podmínkách a výjimečné zachovalosti vlastního koryta Satiny, ale také o čistotě vody v potoce. Nejvzácnějšími zjištěnými druhy jsou typičtí zástupci horské fauny, chrostíci Plectrocnemia brevis, Wormaldia copiosa a Rhyacophila philopotamoides. U prvně jmenovaného druhu se jednalo o třetí nález v ČR, u Wormaldia copiosa o první nález pro Moravu a Slezsko a u druhu Rhyacophila philopotamoides byl tento druh nalezením dospělce potvrzen pro Českou republiku.
Neživá příroda:
Geologický podklad je budován horninami slezského příkrovu vnějšího flyšového pásma. V dolní části toku převažují méně odolné tmavě šedé až černé jílovce lhoteckého souvrství s četnými projevy vrásnění v přirozených odkryvech. Horní část sledovaného úseku Satiny je založená v masivních odolných ostravických pískovcích godulského souvrství, na které se vážou úseky toku, jež mají místy charakter soutěsky o hloubce cca 15 m s několika vodopády. V úseku vodního toku o délce asi 1 km se nachází neobvyklá koncentrace geologických a geomorfologických jevů, které jsou jinde sledovatelné na mnohem větších územích. Ojedinělá je rovněž interakce spadlých kmenů s korytem, což je jev, který se normálně nachází u zcela přirozených úseků koryt s úplnou absencí lidských zásahů. Zajímavé je například vytváření až 1,5 m vysokých „vodopádů“ zapříčiněných ležícími kmeny. Vlastní soutěska má délku asi 100 m a je tvořena rozvolněnými bloky hrubě lavicovitých pískovců zčásti pokrytých sutěmi, v místě s vodopádem je asi 7 m vysoká a 4 m široká. Čelo vodopádu je tvořeno skalním prahem s výškou skoku vody do 2 m. O něco výše se nachází asi 10 m vysoká kaskáda s přítokem zleva. Během zvýšeného průtoku při povodních v červenci 1997 došlo k odkrytí celého profilu říčky Satiny nad i pod soutěskou.
