Charakteristika lokality:
Lesní celek v S části CHKO Bílé Karpaty v okolí Vlárského průsmyku. Lokalita je přibližně ohraničena kótou Javorník (783 m n. m.), obcí Svatý Štěpán, kótou Tratihušť (708 m n. m.), osadou Sidonie a státní hranicí.
Neživá příroda:
Geologie: Území je budováno horninami bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých jílovců a slínovců. Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Chmelovská hornatina, okrsku Vlárská hornatina. Jedná se o široký masivní hřbet tvořený flyšovými horninami, rozčleněný hluboce zařezanými údolími. Jižní část spadá do okrsku Starohrozenkovská hornatina (podcelek Lopenická hornatina); jedná se o členitou hornatinu budovanou flyšovými horninami s drobnými intruzemi neovulkanitů, s erozně denudačním reliéfem. Reliéf: Reliéf je členitý, tvořený zalesněným hřebenem, který je rozdělen průlomovým údolím Vláry. Pedologie: V půdním pokryvu převažují kambizemě. Krajinná charakteristika: Jedná se o rozsáhlý lesní komplex se zachovalými původními porosty.
Kvalita a význam:
Zachovalý rozlehlý komplex přirozeného lesa, biotopy s pěnovcem a orchidejemi, mimořádná krajinná hodnota a vegetační diverzita. Jedna ze 3 resp. 5 (na 2 lokalitách repatriace) lokalit Tephroseris longifolia subsp. moravica v Bílých Karpatech a zároveň v České republice. Jedná se o středně silnou populaci. Významná entomologická lokalita (výskyt přástevníka kostivalového, střevlíka hrbolatého, tesaříka alpského), významný příklad komplexu přirozených lesů.
Omezení:
Obnovní opatření: - části travních porostů významně poškozené pastvou a hnojením revitalizovat mělkým narušením drnu a dosetím přírodní semennou směsí regionálního původu - velkou (více jak 10 ha) louku/pastvinu rozčlenit výsadbou keřových remízků - odtěžit všechny smrkové porosty a plochy následně obnovit autochtonními dřevinami nebo částečně začít udržovat jako bezlesí, např. za pomoci pastvy - redukce expandujících dřevin (křoviny, lesíky) jedenkrát za mnoho let; za účelem zlepšení komunikace jednotlivých subpopulací a obnovy vhodných stanovišť. Běžný režim: - extenzivní pastva oplůtkovým systémem, možné střídání s kosením (1x za 4 roky); odstranění nedopasků - kosení 1x za rok v létě po skončení vegetačního cyklu zájmového druhu (přelom července a srpna), možné přepasení na podzim. viz Zásady péče o lesní a nelesní biotopy v rámci soustavy NATURA 2000
Péče:
Negativní vliv na biotopy má příliš intenzivní či extenzivní pastva a hnojení luk. Přímé nebezpečí pro populace Tephroseris longifolia subsp. moravica představuje lesní hospodářství; jedinci se často vyskytují v okrajích drobných lesíků s břízou, lískou, osikou apod. Tyto netvárné porosty jsou lesnicky nevyužitelné a běžně se nahrazují smrkovými monokulturami (nepřijatelnými jako stanoviště pro Tephroseris longifolia subsp. moravica). Taktéž ponechání celého území samovolnému vývoji ohrožuje populace zájmového druhu; jedinci sice osidlují místa částečně zarostlá náletovými dřevinami a s významným podílem lesních bylin (zdá se že je dokonce preferují), avšak přirozená sukcese na lokalitě směřuje ke značně stinným typům lesa, které již nárokům Tephroseris longifolia subsp. moravica naprosto nevyhovují. Lokalita je potenciálně ohrožena změnou způsobu lesního hospodaření, popřípadě změnami vodního režimu či aplikací pesticidů.
