Charakteristika lokality:
Komplex Újezdeckého lesa SV od Uherského Brodu, mezi obcemi Prakšice, Pašovice, Polichno a Újezdec.
Neživá příroda:
Geologie: Podkladem v území je třetihorní karpatský flyš. Geomorfologie: Lokalita spadá do celku Vizovická vrchovina, podcelku Hlucká pahorkatina, okrsku Prakšická pahorkatina. Jedná se o členitou pahorkatinu s celkovým úklonem reliéfu k JZ, tvořenou flyšovými horninami, s erozně denudačním reliéfem širokých plochých hřbetů oddělených hlubokými, ale široce rozevřenými podélnými údolími, rozčleněnými krátkými příčnými údolími, na rozvodích se zbytky terciérního zarovnaného povrchu. Reliéf: Terén je zvlněný, nadmořská výška se pohybuje cca od 220 do 380 m n. m. Celé území je náchylné k půdním sesuvům. Vodní toky mají v průběhu roku velmi kolísavé průtoky, menší toky v suchých letech pravidelně vysychají. Pedologie: Půdy jsou většinou těžké, jílovitohlinité až jílovité. V půdním pokryvu převažují kambizemě (modální, arenická), z části je zastoupena také luvizem modální. Krajinná charakteristika: Soubor převážně lesních společenstev s remízy a křovinami v kulturní krajině.
Kvalita a význam:
Území je významné výskytem rozsáhlých porostů reprezentativních karpatských dubohabřin (L3.3B), v menší míře i bazifilních teplomilných doubrav (L6.4). Újezdecký les obsahuje značné plochy tzv. pařezin, které v současnosti představují nejlépe dochovaná různověká („pralesovitá“) lesní společenstva. V území se také vyskytuje bohatá populace bourovce trnkového (Eriogaster catax). V lesních společenstvech se vyskytují typické karpatské druhy, jako je pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis). Charakteristický je výskyt celé řady teplomilných druhů, např. hvězdnice chlumní (Aster amellus), ostřice nízká (Carex humilis), dřín jarní (Cornus mas), kakost krvavý (Geranium sanguineum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum) a rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion spicatum) a zástupců čeledě vstavačovitých, kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík bahenní (Epipactis palustris), bradáček vejčitý (Listera ovata), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha).
Omezení:
V případě lesních společenstev zachovat pařezinový způsob obhospodařování, zamezit šíření nepůvodních druhů, postupně likvidovat porosty nepůvodních dřevin a nahrazovat je původními. V případě nelesních společenstev je nutné pravidelné kosení (1x ročně) s odstraňováním biomasy, v případě potřeby odstranění náletových dřevin a křovin. V bezprostředním okolí lokality omezit nebo vyloučit aplikaci hnojiv a pesticidů.
Péče:
Lesní porosty jsou ohroženy zejména převáděním na monokultury nebo směsi cizorodých dřevin, zejména jehličnanů (smrk ztepilý, borovice lesní, modřín opadavý, jedle obrovská, j. douglaska, borovice vejmutovka) a lokálně i cizorodých listnáčů (dub červený). Do zachovalých listnatých porostů (převážně pařezin) vniká v poslední době stále razantněji netýkavka malokvětá. Zatím spíše vzácně se vyskytuje akát. Břehové porosty kolem vodních toků mimo les jsou ovlivňovány intenzivní zemědělskou činností (úlety hnojiv a pesticidů včetně jejich reziduí), necitlivou činností správců vodních toků (náhrada pestrých břehových porostů často monokulturou jasanu apod.), někdy i pirátskou těžbou vlastníků okolních pozemků. Lokálně se začíná šířit i javor jasanolistý (Acer negundo). Pestré luční biotopy se dochovaly jen ve fragmentech na méně přístupných lokalitách. Jsou ohroženy jednak maloplošným intenzivním hospodařením (případnou aplikací pesticidů v okolí) nebo také přirozenou sukcesí zejména vysokých mezofilních křovin (hl. trnka, hloh, růže sp., aj.) v případě neobhospodařování. Populace bourovce trnkového (Eriogaster catax) vzhledem k dostatečnému množství zmlazujících živných rostlin v opuštěných ovocných sadech není ohrožena.
