Beskydy

Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech); petrifikující prameny s tvorbou pěnovců; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita medvěda hnědého, vlka obecného; alpínské řeky a bylinná vegetace podél jejich břehů; alpínské řeky a jejich dřevinná vegetace s vrbou šedou; formace jalovce obecného na vřesovištích nebo vápnitých trávnících; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; zásaditá slatiniště; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; středoevropské subalpínské bučiny s javorem a šťovíkem horským; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; acidofilní smrčiny; lokalita čolka karpatského, kuňky žlutobřiché, lesáka rumělkového, netopýra velkého, oměje tuhého moravského, rýhovce pralesního, rysa ostrovida, střevlíka hrbolatého, šikoušku zeleného, vydry říční, velevruba tupého

Kvalita a význam: Ukázkou zachovalého podhorského a horského lesa karpatského typu je např. komplex masívu Kněhyně a Radhoště. Lokalita zahrnuje širokou škálu biotopů od mezofilních bučin v submontánním vegetačním stupni až po klimaxové smrčiny v nejvyšších supramontánních polohách. Území je cenné svou velkou rozlohou a zároveň spojitostí přirozených biotopů. Rozsáhlejší plochy přirozených porostů horského a vysokohorského lesa ve věku 160-180 let se dochovaly na vrcholech Kněhyně, Čertova Mlýna a Noříčí hory a na úbočí Radhoště a Čertova Mlýna. Stromové patro je v nich věkově diferencované, alespoň do jisté míry je zachován přirozený biologický cyklus živin. V území je dochována populace původního horského ekotypu smrku ztepilého. V bučinách je významné přirozené zastoupení jedle bělokoré, která však na většině plochy nemá přirozeně zajištěnou obnovu následné generace. Zachovalé podhorské a horské lesní biotopy jsou dále soustředěny také v masívu Smrku, Travného, Lysé hory, vrchu Javorový, Ostrý, pod Kozubovou, v oblasti Mionší, Velkého Polomu, v podvrcholové části javornického hřebene, na jižních svazích Vsetínských vrchů, na severních svazích Veřovických vrchů apod. V květnatých bučinách, dubohabřinách a v suťových lesích roste například okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), okrotice mečolistá (Cephalanthera longifolia), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kapradina Braunova (Polystichum braunii), jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), velmi vzácně také střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) nebo vzácný keř tis červený (Taxus baccata) a další. Ve vysokobylinných nivách, horských smrčinách a horských klenových bučinách se objevuje oměj pestrý (Aconitum variegatum), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), čarovník alpský (Circaea alpina), srha laločnatá slovenská (Dactylis glomerata subsp. slovenica), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), devětsil Kablíkův (Petasites kablikianus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), česnek královský (Allium victorialis), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), vranec jedlový (Huperzia selago) a řada dalších druhů. V oblasti Kněhyně, Radhoště a Smrku se vyskytuje nejbohatší populace oměje tuhého moravského (Aconitum firmum subsp. moravicum) v ČR. Jedná se o karpatský subendemit, který je v ČR vázán pouze na horské polohy Beskyd. Přírodovědně cenné louky a pastviny dnes nalezneme především v oblasti Javorníků a Vsetínských vrchů. Dodnes se zachovaly tzv. orchidejové louky, kde potkáme prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), vstavač kukačku (Orchis morio), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a další vzácné a ohrožené druhy rostlin. Na pastvou silně ovlivněných stanovištích jsou vyvinuta dnes velmi cenná společenstva svazu Violion caninae. Ve zbytcích se zde dodnes objevují druhy jako hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens), hořeček žlutavý karpatský (G. l. subsp. carpatica), hořeček brvitý (Gentianella ciliata), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), šafrán karpatský (Crocus heuffelianus), vratička měsíční (Botrychium lunaria), vstavač osmahlý (Orchis ustulata) aj. Luční mokřady, rašelinná a slatinná prameniště jsou v krajině stále vzácnější. Hostí řadu významných druhů jako je prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec bahenní (Pedicularis palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bařička bahenní (Triglochin palustre) aj. V oblasti EVL Beskydy existuje řada historických údajů o výskytu vzácného mechu šikouška zeleného (Buxbaumia viridis). V letech 2000–2005 bylo v rámci této EVL nalezeno 13 lokalit výskytu tohoto druhu (jako předmět ochrany je zařazen v 7 z nich, kdy 4 drobné blízko sebe ležící lokality výskytu jsou sloučeny v 1 oblast), nicméně je velmi pravděpodobné, že v průběhu let budou nalezeny další lokality (v území je dostatek vhodných substrátů i stanovišť). Jedna ze známých lokalit v EVL Beskydy hostí v současné době nejbohatší známou populaci tohoto druhu v ČR. EVL Beskydy představuje velmi významný relativně ucelený lesní komplex karpatské oblasti, což se projevuje i na výjimečnosti beskydské fauny v rámci ČR. Nejedná se pouze o velké šelmy, které se sem šíří z východnějších oblastí Karpat, ale také o velkou skupinu karpatských prvků ze skupiny bezobratlých. Typický je také výskyt lesních druhů živočichů, pro které již okolní krajina mimo EVL (CHKO) neposkytuje vhodné prostředí pro jejich existenci. Dále se zde vyskytuje mnoho významných druhů obývajících mokřady, oligotrofní horské bystřiny a pozůstatky původních divočících toků (někteří drabčíci a střevlíci). S mnoha druhy se mimo EVL Beskydy v ČR vůbec nesetkáme, jiné druhy se mimo EVL vyskytují velmi vzácně a ojediněle. K vzácným bezobratlým patří např. rak říční (Astacus astacus), z motýlů jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), z ryb je to např. hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri), mihule potoční (Lampetra planeri), z obojživelníků čolek karpatský (Triturus montandoni), čolek velký (Triturus cristatus), z plazů zmije obecná (Vipera berus), z ptáků tetřev hlušec (Tetrao urogallus), ze savců medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk (Canis lupus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a celá řada dalších. K předmětům ochrany v EVL Beskydy patří následující druhy živočichů: Optimální životní podmínky nachází na mnoha lokalitách EVL Beskydy kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Hojně se vyskytuje např. v pramenných oblastech Velkého a Malého Polomu, na Obidové, na Muroňce aj. Pro rozmnožování také často vyhledává vyjeté koleje na nezpevněných cestách. Drobné tůně využívá k rozmnožování čolek karpatský (Triturus montandoni), obdobně jako tůně horních částí neupravených toků s mírným spádem, nebo dnes i umělé vodní nádrže zbudované na původních podmáčených plochách. Měkkýš velevrub tupý (Unio crassus) je v současné době v EVL Beskydy zaznamenán pouze na jediné lokalitě, a to sice v bývalém mlýnském náhonu. Pro udržení populace tohoto živočicha je nezbytné zajistit bezbariérovou prostupnost náhonu pro rybí osádku nezbytnou pro vývoj glochidií. Ze skupiny bezobratlých se v EVL Beskydy vyskytují Rhysodes sulcatus a lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) – podkorní brouci závislí na určitém stádiu rozpadu dřeva. V Beskydech byli zjištěny pouze v pralesní rezervaci Mionší. Celkově se v ČR vyskytují velmi vzácně. Převážně plošně rozsáhlá prameniště, často doprovázená rašeliněním, mnohdy v porostu olšin jsou domovem střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus). V celých Beskydech se vyskytuje roztroušeně, pro získání přesnějších údajů bude třeba provést plošné mapování. Od roku 1993 se na území EVL Beskydy provádí sčítání letních a zimních kolonií netopýra velkého (Myotis myotis). Letní kolonie osídlují půdní prostory kostelů ve Zděchově, Huslenkách, Starých Hamrech, populace čítá kolem 1 000 jedinců. Zimní kolonie nachází úkryt v podzemních jeskyních na Radhošti, Kněhyni, Čertově mlýně, Lysé hoře a v Pulčínských skalách. Sčítání vydry říční (Lutra lutra) bylo prováděno pravidelně do roku 2000. V současné době se odhaduje výskyt stabilní populace do 20 jedinců. Pravidelně se vyskytuje především v oblasti vodní nádrže Šance, Morávka, Stanovnice, na přítocích Olše, na Rožnovské a Vsetínské Bečvě, včetně přítoků. Území Beskyd je součástí biotopu velkých šelem: rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vlka (Canis lupus), kteří sem migrují ze slovenských Karpat. Výskyt všech tří šelem je stabilní, u vlka a rysa bylo potvrzeno i rozmnožování. Důležité pro existenci populací těchto predátorů je zachování klidových oblastí dostatečné rozlohy, zachování migračních koridorů a důsledné pronásledování pytláctví.

Charakteristika lokality: Území EVL Beskydy je převážně zalesněno (více než 70 % území zaujímá les). Lesní vegetaci tvoří především květnaté bučiny as. Dentario enneaphylli–Fagetum a Dentario glandulosae-Fagetum (L5.1) v rozmezí výšky od 400–500 m n. m. a acidofilní bučiny sv. Luzulo-Fagion (L5.4), pokrývající zpravidla hřebenové polohy od 700–1 000 m n. m., ale rovněž inverzní údolní polohy. Převládající dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), doprovázený nejvíce jedlí bělokorou (Abies alba), javorem klenem (Acer pseudoplatanus) a smrkem (Picea abies). Na nejvyšší vrcholy (Lysá hora, Smrk, Travný, Kněhyně, Velký Polom aj.) jsou vázány horské klimaxové smrčiny (L9.1, L9.3), zhruba od výšky 95O m n. m. Horské smrčiny vznikají také jako náhradní společenstvo ve vytěžených imisních smrčinách. Dominantní dřevinou je zde přirozeně smrk ztepilý doprovázený jeřábem ptačím, v nižších polohách a v příhodnějším klimatu ještě i klenem a bukem. Na prudkých svazích se maloplošně nachází suťové lesy (L4). Objevují se na lesních půdách často sycených svahovou vodou, i na jemně skeletnatých půdách na hranách svahů. Suťové lesy přechází ve vyšších polohách v horské klenové bučiny (L5.2) se zastoupením druhů vysokobylinných niv. V nižších polohách se rozkládají společenstva dubohabřin as. Carici pilosae-Carpinetum (L3.3B). V dnešní krajině se zachovaly jen ve zbytcích, převážná část zmizela v důsledku zkulturňování krajiny a vlivem zemědělské činnosti člověka. Dubohabrové háje zaujímají jen malou část území EVL Beskydy především na jeho jihozápadním okraji. Úzké pruhy kolem řek a potoků jsou dodnes zčásti osídleny společenstvy údolních jasanovo-olšových luhů (L2.2A, B). Nejčastějšími zástupci stromového patra jsou přirozeně olše lepkavá a šedá. Různé druhy vrb, které v minulosti tvořily velmi charakteristickou součást těchto společenstev, byly velmi silně zredukovány úpravami toků, při nichž byly nejčastěji nahrazovány hlubokokořennými listnáči, nejčastěji jasanem. Na březích bystřin a na lesních prameništích v horských polohách jsou ojediněle zachovány horské olšiny s olší šedou (Alnus incana) (L2.1). Náhradní vegetaci podmáčených stanovišť tvoří údolní vlhké louky a rašelinné a prameništní louky (R2.2, R2.3), v minulosti z velké části odvodněné. Na vlhkých stanovištích se vyskytují pcháčové louky (T1.5) a tužebníková lada (T1.6), v menší míře vegetace vlhkých narušovaných půd (T1.10). Přirozeně vzácné jsou petrifikující prameny (R1.1, R1.3), naopak běžná jsou lesní prameniště bez tvorby pěnovců (R1.4). Výhradně v oblasti Vsetínských vrchů, Javorníků a jižní části Moravskoslezských Beskyd nalezneme i vápnitá slatiniště (R2.1) s ostřicovo-mechovou vegetací a se zastoupením suchopýrů. Podél potoků zůstávají ve zbytcích zachována vlhkomilná vysokobylinná společenstva. V nižších polohách zejména devětsilové lemy (M5) s devětsilem lékařským (Petasites hybridus), ve vyšších polohách nastupuje devětsil bílý (P. albus), v horských polohách se ojediněle objevují subalpínské porosty vysokobylinných niv (A4.2) a kapradinových niv s papratkou horskou (Athyrium distentifolium) (A4.3). V pestrém zastoupení travinobylinných společenstev dominují ovsíkové louky sv. Arrhenatherion (T1.1) a poháňkové pastviny sv. Cynosurion (T1.3). Jako pozůstatky rozsáhlé pastvy ovcí v minulosti jsou na svazích vyvinuty podhorské smilkové trávníky (T2.3A, B), často s roztroušenými keři jalovců. Vznikají tak pro území Beskyd charakteristické „jalovcové pasínky“. Pouze na bezlesích hřebenech v montánních polohách se vyvíjí společenstva horských smilkových trávníků s alpínskými druhy sv. Nardo-Agrostion tenuis (T2.2). Maloplošně se na lokalitě vyskytují širokolisté suché trávníky, a to i s výskytem jalovce a orchidejí (T3.4A-C). Na mezích, okrajích cest a lesů jsou často zachovalé mezofilní křoviny (K3) s hlohem (Crataegus sp.), růží (Rosa sp.) a trnkou (Prunus spinosa). Roztroušeně a zpravidla maloplošně se objevují pískovcové skalní výchozy (S1.2), častým jevem je tzv. pseudokras. Největším skalním útvarem jsou Pulčínské skály v Javorníkách, jeskyně (S3) se vyskytují např. v oblasti Radhoště, Kněhyně, Čertova mlýna a Lysé hory. V území se vyskytuje celá řada chráněných a ohrožených druhů živočichů a rostlin.