Beskydy

Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech); petrifikující prameny s tvorbou pěnovců; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita medvěda hnědého, vlka obecného; alpínské řeky a bylinná vegetace podél jejich břehů; alpínské řeky a jejich dřevinná vegetace s vrbou šedou; formace jalovce obecného na vřesovištích nebo vápnitých trávnících; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; zásaditá slatiniště; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; středoevropské subalpínské bučiny s javorem a šťovíkem horským; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; acidofilní smrčiny; lokalita čolka karpatského, kuňky žlutobřiché, lesáka rumělkového, netopýra velkého, oměje tuhého moravského, rýhovce pralesního, rysa ostrovida, střevlíka hrbolatého, šikoušku zeleného, vydry říční, velevruba tupého

Charakteristika lokality: Rozsáhlé území rozkládající se na východě ČR. Je vymezeno státní hranicí se Slovenskou republikou na východě, na severu je ohraničeno masívem Velkého Javorníku u Frenštátu pod Radhoštěm a hranicí CHKO Beskydy .

Neživá příroda: Geologie: Podloží lokality tvoří flyšové pásmo Západních Karpat, z paleogénu, případně z křídy, složení - převážně pískovce a jílovce, méně slepence, prachovce, slínovce, slíny a jíly. Typické znaky - rytmické střídání vrstev (gradační zvrstvení) a sesuvy (turbiditní proudy). Typický fenomén - štěrkonosné vodní toky, pseudokrasové jeskyně (beskydský pseudokras). Geomorfologie: Vnější Západní Karpaty - geomorfologické jednotky: Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Rožnovská brázda (část). Reliéf: Členitá hornatina s hlavním hřebenem a řadou postranních údolí, CHKO se rozkládá v nadmořské výšce 350 - 1324 m n. m., rozloha 1160 km2. Pedologie: V území převažují hnědé půdy kyselé a podzolové. Krajinná charakteristika: Převážně hornatá a lesnatá krajina. Jde o zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích na území ČR. Specifický krajinný ráz utváří členitý terén, vodní toky, vegetační kryt a volně žijící živočišstvo, rozvržení a využití lesního a zemědělského půdního fondu. Do současnosti je jádro Beskyd jen řídce osídleno s pasteveckým horským typem hospodaření.

Kvalita a význam: Ukázkou zachovalého podhorského a horského lesa karpatského typu je např. komplex masívu Kněhyně a Radhoště. Lokalita zahrnuje širokou škálu biotopů od mezofilních bučin v submontánním vegetačním stupni až po klimaxové smrčiny v nejvyšších supramontánních polohách. Území je cenné svou velkou rozlohou a zároveň spojitostí přirozených biotopů. Rozsáhlejší plochy přirozených porostů horského a vysokohorského lesa ve věku 160-180 let se dochovaly na vrcholech Kněhyně, Čertova Mlýna a Noříčí hory a na úbočí Radhoště a Čertova Mlýna. Stromové patro je v nich věkově diferencované, alespoň do jisté míry je zachován přirozený biologický cyklus živin. V území je dochována populace původního horského ekotypu smrku ztepilého. V bučinách je významné přirozené zastoupení jedle bělokoré, která však na většině plochy nemá přirozeně zajištěnou obnovu následné generace. Zachovalé podhorské a horské lesní biotopy jsou dále soustředěny také v masívu Smrku, Travného, Lysé hory, vrchu Javorový, Ostrý, pod Kozubovou, v oblasti Mionší, Velkého Polomu, v podvrcholové části javornického hřebene, na jižních svazích Vsetínských vrchů, na severních svazích Veřovických vrchů apod. V květnatých bučinách, dubohabřinách a v suťových lesích roste například okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), okrotice mečolistá (Cephalanthera longifolia), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kapradina Braunova (Polystichum braunii), jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium), velmi vzácně také střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) nebo vzácný keř tis červený (Taxus baccata) a další. Ve vysokobylinných nivách, horských smrčinách a horských klenových bučinách se objevuje oměj pestrý (Aconitum variegatum), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), čarovník alpský (Circaea alpina), srha laločnatá slovenská (Dactylis glomerata subsp. slovenica), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), devětsil Kablíkův (Petasites kablikianus), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), česnek královský (Allium victorialis), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea), vranec jedlový (Huperzia selago) a řada dalších druhů. V oblasti Kněhyně, Radhoště a Smrku se vyskytuje nejbohatší populace oměje tuhého moravského (Aconitum firmum subsp. moravicum) v ČR. Jedná se o karpatský subendemit, který je v ČR vázán pouze na horské polohy Beskyd. Přírodovědně cenné louky a pastviny dnes nalezneme především v oblasti Javorníků a Vsetínských vrchů. Dodnes se zachovaly tzv. orchidejové louky, kde potkáme prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), vstavač mužský (Orchis mascula), pětiprstku žežulník (Gymnadenia conopsea), hlavinku horskou (Traunsteinera globosa), vstavač kukačku (Orchis morio), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a další vzácné a ohrožené druhy rostlin. Na pastvou silně ovlivněných stanovištích jsou vyvinuta dnes velmi cenná společenstva svazu Violion caninae. Ve zbytcích se zde dodnes objevují druhy jako hořeček žlutavý pravý (Gentianella lutescens subsp. lutescens), hořeček žlutavý karpatský (G. l. subsp. carpatica), hořeček brvitý (Gentianella ciliata), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), šafrán karpatský (Crocus heuffelianus), vratička měsíční (Botrychium lunaria), vstavač osmahlý (Orchis ustulata) aj. Luční mokřady, rašelinná a slatinná prameniště jsou v krajině stále vzácnější. Hostí řadu významných druhů jako je prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), kruštík bahenní (Epipactis palustris), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec bahenní (Pedicularis palustris), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), bařička bahenní (Triglochin palustre) aj. V oblasti EVL Beskydy existuje řada historických údajů o výskytu vzácného mechu šikouška zeleného (Buxbaumia viridis). V letech 2000–2005 bylo v rámci této EVL nalezeno 13 lokalit výskytu tohoto druhu (jako předmět ochrany je zařazen v 7 z nich, kdy 4 drobné blízko sebe ležící lokality výskytu jsou sloučeny v 1 oblast), nicméně je velmi pravděpodobné, že v průběhu let budou nalezeny další lokality (v území je dostatek vhodných substrátů i stanovišť). Jedna ze známých lokalit v EVL Beskydy hostí v současné době nejbohatší známou populaci tohoto druhu v ČR. EVL Beskydy představuje velmi významný relativně ucelený lesní komplex karpatské oblasti, což se projevuje i na výjimečnosti beskydské fauny v rámci ČR. Nejedná se pouze o velké šelmy, které se sem šíří z východnějších oblastí Karpat, ale také o velkou skupinu karpatských prvků ze skupiny bezobratlých. Typický je také výskyt lesních druhů živočichů, pro které již okolní krajina mimo EVL (CHKO) neposkytuje vhodné prostředí pro jejich existenci. Dále se zde vyskytuje mnoho významných druhů obývajících mokřady, oligotrofní horské bystřiny a pozůstatky původních divočících toků (někteří drabčíci a střevlíci). S mnoha druhy se mimo EVL Beskydy v ČR vůbec nesetkáme, jiné druhy se mimo EVL vyskytují velmi vzácně a ojediněle. K vzácným bezobratlým patří např. rak říční (Astacus astacus), z motýlů jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), z ryb je to např. hrouzek Kesslerův (Gobio kessleri), mihule potoční (Lampetra planeri), z obojživelníků čolek karpatský (Triturus montandoni), čolek velký (Triturus cristatus), z plazů zmije obecná (Vipera berus), z ptáků tetřev hlušec (Tetrao urogallus), ze savců medvěd hnědý (Ursus arctos), vlk (Canis lupus), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a celá řada dalších. K předmětům ochrany v EVL Beskydy patří následující druhy živočichů: Optimální životní podmínky nachází na mnoha lokalitách EVL Beskydy kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Hojně se vyskytuje např. v pramenných oblastech Velkého a Malého Polomu, na Obidové, na Muroňce aj. Pro rozmnožování také často vyhledává vyjeté koleje na nezpevněných cestách. Drobné tůně využívá k rozmnožování čolek karpatský (Triturus montandoni), obdobně jako tůně horních částí neupravených toků s mírným spádem, nebo dnes i umělé vodní nádrže zbudované na původních podmáčených plochách. Měkkýš velevrub tupý (Unio crassus) je v současné době v EVL Beskydy zaznamenán pouze na jediné lokalitě, a to sice v bývalém mlýnském náhonu. Pro udržení populace tohoto živočicha je nezbytné zajistit bezbariérovou prostupnost náhonu pro rybí osádku nezbytnou pro vývoj glochidií. Ze skupiny bezobratlých se v EVL Beskydy vyskytují Rhysodes sulcatus a lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus) – podkorní brouci závislí na určitém stádiu rozpadu dřeva. V Beskydech byli zjištěny pouze v pralesní rezervaci Mionší. Celkově se v ČR vyskytují velmi vzácně. Převážně plošně rozsáhlá prameniště, často doprovázená rašeliněním, mnohdy v porostu olšin jsou domovem střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus). V celých Beskydech se vyskytuje roztroušeně, pro získání přesnějších údajů bude třeba provést plošné mapování. Od roku 1993 se na území EVL Beskydy provádí sčítání letních a zimních kolonií netopýra velkého (Myotis myotis). Letní kolonie osídlují půdní prostory kostelů ve Zděchově, Huslenkách, Starých Hamrech, populace čítá kolem 1 000 jedinců. Zimní kolonie nachází úkryt v podzemních jeskyních na Radhošti, Kněhyni, Čertově mlýně, Lysé hoře a v Pulčínských skalách. Sčítání vydry říční (Lutra lutra) bylo prováděno pravidelně do roku 2000. V současné době se odhaduje výskyt stabilní populace do 20 jedinců. Pravidelně se vyskytuje především v oblasti vodní nádrže Šance, Morávka, Stanovnice, na přítocích Olše, na Rožnovské a Vsetínské Bečvě, včetně přítoků. Území Beskyd je součástí biotopu velkých šelem: rysa ostrovida (Lynx lynx), medvěda hnědého (Ursus arctos) a vlka (Canis lupus), kteří sem migrují ze slovenských Karpat. Výskyt všech tří šelem je stabilní, u vlka a rysa bylo potvrzeno i rozmnožování. Důležité pro existenci populací těchto predátorů je zachování klidových oblastí dostatečné rozlohy, zachování migračních koridorů a důsledné pronásledování pytláctví.

Omezení: U nelesních biotopů je nutné provádět pravidelné kosení s odstraňováním biomasy, nebo pastvu. V ochranářsky nejcennějších partiích omezit nebo vyloučit turistické využití. Lesní porosty – zachování přirozené skladby stromového patra, kácení podrostním nebo výběrovým způsobem, ponechávání části suchých kmenů na místě, ochrana přirozeného zmlazení a udržování přiměřených stavů zvěře, ponechávání ojedinělých starších solitérních stromů, zachování keřového pláště lesa. Šikoušek zelený (Buxbaumia viridis) – viz obecné zásady. R1.4 - nesvádět vodu z pramenišť na cestu, nelikvidovat prameniště.

Péče: Hlavními faktory, které působí na předměty ochrany na lokalitě jsou lesní hospodaření, zemědělství, vodní hospodářství, zástavba krajiny, turistický ruch, myslivost, rybářství, blízkost rozšiřující se průmyslové aglomerace (Ostravsko). Lesní porosty jsou silně ovlivněné lesním hospodářstvím. Ohroženy jsou zejména velké plochy květnatých a acidofilních jedlobučin a poslední zbytky jasanovo-olšových luhů podél toků, dubohabrových hájů, suťových lesů a dalších lesních společenstev. Původní lesní biotopy jsou v řadě případů po vykácení znovuzalesněny stanovištně nevhodným smrkem, podíl stanovištně vhodných dřevin je zpravidla nedostatečný. Intenzivní lesní hospodářství zaměřené na produkci dřevní hmoty ohrožuje přímo (stanoviště) či nepřímo (druhy) předměty ochrany v EVL. Výhradně z ekonomických důvodů dochází ke snižování průměrného věku porostů určených k mýtní těžbě, zejména u porostů s převahou buku. Výjimečně jsou využívány výběrné principy hospodaření. V porostech horských smrčin (L9.3, L9.1) je negativním jevem zasahování do ekosystému lesa odstraňováním (v MZCHÚ odkorňováním) padlých smrků, kvůli potenciálnímu nebezpečí vytvoření ohniska kůrovcové kalamity. Mladé listnáče a především semenáčky jedle jsou poškozovány okusem zvěří, vlivem kumulace vysoké zvěře do úživných listnatých a smíšených porostů. Je patrný silný ústup jedle bělokoré ze všech typů porostů. V lesích chybí ponechané mrtvé dřevo silnějších dimenzí, které by vytvářelo životní podmínky pro bezobratlé živočichy (mimo jiné i lesák rumělkový a Rhysodes sulcatus), houby, mechorosty (např. Buxbaumia viridis) apod. a které by zároveň vracelo alespoň část živin do prostředí. Lesní společenstva a druhy na ně vázané jsou lokálně ohrožovány výstavbou sjezdovek, lanovek, a jiných rekreačních zařízení. Kromě přímé likvidace negativně působí dopad znečistění (světelného, hlukového aj.), umělé zasněžování svahů a další. V 70. a 80. letech byly některé části lesních celků (zejména na hřebenech) značně poznamenány tzv. exhalačními těžbami po často přeceňovaných imisních škodách. Při zvyšování emisí, zejména v současné ostravské průmyslové aglomeraci a nárůstem silniční dopravy, hrozí poškozování zdravotního stavu lesních společenstev. Výstavbou plánované čtyřproudé silnice Vsetín – Valašská Polanka jsou silně ohroženy (přímou likvidací) souvislé porosty dubohabřin vysoké přírodovědné hodnoty. Jasanovo-olšové luhy, prameniště a vysokobylinná lemová společenstva jsou ohrožována těžební činností v lese (tahání kmenů koryty potoků), nevhodnými zásahy do vodního režimu (napřimování, zpevňování a zahlubování koryt, vodní stavby), výsadbou stanovištně nevhodných dřevin (především smrku), stavbou lesních cest (přímá likvidace, svedení vody na cestu). Tímto je likvidován např. i biotop střevlíka hrbolatého, oměje tuhého moravského a dalších druhů rostlin i živočichů. Vzhledem k velkým savcům (vlk, rys, medvěd, vydra) je ohrožujícím faktorem narušování klidových zón a migračních koridorů (zejména rozšiřující se zástavba, včetně rekreačních zařízení, hluk, tlak na vytváření nových turistických cest, cyklostezek, běžkařských tras...). Problémem zůstává pytláctví a negativní vztah části veřejnosti k šelmám. Vytváření nových a udržování stávajících migračních bariér při údržbě vodotečí a opravách mostů ohrožuje především životní prostředí vydry říční. Úživnost toků pro vydru se snižuje s nevhodným druhovým a věkovým složením obsádky v tocích. Zvýšená doprava na silnicích způsobuje úhyny velkých živočichů (vlk, rys, medvěd, vydra). Ohrožení, kromě znečistění vody, představují např. pro velevruba tupého časově nevhodně nastavené snahy o čistění koryt od sedimentů (náhon u obce Hovězí). Přeměna tůní na chovné rybníky likviduje např. populace čolka karpatského. Čistění příkopů a zpevňování lesních cest vede k likvidaci biotopů kuňky žlutobřiché. Letní kolonie netopýra velkého jsou potenciálně ohroženy nevhodnou přestavbou a dalšími činnostmi v půdních prostorách (zamezení přístupu pro netopýry, používání škodlivých chemických prostředků). Zimní kolonie jsou ohroženy přímým rušením. Druhově pestrá společenstva smilkových luk a pastvin a extenzivních sečených podhorských luk zůstala zachována jen ostrůvkovitě, nesouvisle, ve větším rozsahu pouze na Valašsku, tj. v jižní části EVL Beskydy. Malé luční a pastvinné enklávy ve vyšších polohách jsou zpravidla ponechány ladem a zarůstají popř. jsou zalesňovány smrkem. V důsledku snižování stavů ovcí a hovězího dobytka, přestala být řada luk a pastvin obhospodařována. Upuštění od kosení a od pastvy má za následek snižování druhové diverzity těchto biotopů. Na opuštěných loukách dominují trávy, postupně dochází k zarůstání druhy jako válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), krabilice zápašná (Chaerophyllum aromaticum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos) a k expanzi křovin a stromů. Dalším důležitým negativním faktorem je převod luk na vysokoprodukční travní porosty. Hnojení a následná dominance konkurenčně silných vysokostébelných trav eliminují růst širokolistých bylin. Maloplošné luční mokřadní biotopy jsou likvidovány budováním odvodňovacích kanálů, zasypáním zeminou, rozšlapáním dobytkem apod. V současné době jsou tyto plochy velmi často ponechávány bez údržby (kosení, mírná pastva) a dochází tak k degradaci bylinného patra a mizení citlivějších druhů rostlin. Potenciální ohrožení pro luční biotopy přináší rozšiřující se zástavba a stávající objekty či zamýšlené projekty na zvýšení turistického ruchu (lanovky, sjezdovky, velkokapacitní rekreační zařízení, golfová hřiště, nové turistické stezky apod.). Podél řek pronikají do území invazní druhy rostlin.