Poodří

Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; lokalita páchníka hnědého; oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea; tvrdé oligo-mezotrofní vody s bentickou vegetací parožnatek; přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; smíšené lužní lesy s dubem letním, jilmem vazem, jilmem habrolistým, jasanem ztepilým nebo jasanem úzkolistým podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie; lokalita čolka velkého, hořavky duhové, klínatky rohaté, kuňky ohnivé, ohniváčka černočárného, modráska bahenního, piskoře pruhovaného, svinutce tenkého, velevruba tupého

Charakteristika lokality: Údolní niva řeky Odry mezi obcemi Odry a Ostrava, včetně jejích říčních teras.

Neživá příroda: Geologie: Na rozhraní dvou geologických celků - Českého masívu a Západních Karpat. Niva řeky Odry je tvořena čtvrtohorními uloženinami. Nejstarší jsou ledovcovo-jezerní písky a jíly halštrovského zalednění, v nadloží říční štěrky a pískoštěrky (konec starších čtvrtohor), zcela na povrchu mladočtvrtohorní povodňové hlíny. Pravobřežní terasa je tvořena na bázi říčními štěrky a štěrkopísky, které se ukládaly v období mezi halštrovským a sálským zaledněním. Na nich se uložily ledovcovo-jezerní písky, jíly a ledovcovo-říční štěrkopísky sálského zalednění. Povrch je tvořen sprašovými hlínami o mocnosti 1-5 m, jež se uložily ke konci starších čtvrtohor.
Geomorfologie: EVL Poodří spadá do celku Moravská brána, podcelku Oderská brána, která se člení na okrsky Oderskou nivu, Bartošovickou a Klimkovickou pahorkatinu.
Reliéf: Oderská niva má charakter roviny o maximální nadmořské výšce 271 m n. m. a minimální nadmořské výšce 212 m n. m. Šířka říční nivy se pohybuje mezi 1,5–3,0 km, směr údolí je od Oder k Jeseníku nad Odrou ZSZ-VJV a dále až do Ostravy JZ-SV. Nejvýraznějším morfologickým tvarem je koryto řeky Odry s četnými meandry zaříznutými do povodňových hlín. Z tvarů reliéfu, jež vytvořil člověk, jsou nejnápadnější rybniční a protipovodňové hráze, různé příkopky, tělesa železničních tratí a komunikací vedených na náspech. Bartošovická pahorkatina zasahuje do zájmového území částí terasové plošiny a terasovým svahem ohraničujícím JZ-SV okraj nivy. Terasový svah je převážně strmý a převyšuje nivu v průměru o 15-20 m. Vytváří pás na pravém břehu Odry mezi Jeseníkem nad Odrou přes Bartošovice ke Staré Vsi nad Ondřejnicí. Místně je modelován boční a hloubkovou erozí Odry, drobných toků, zpětnou erozí na pramenech, sesuvnými pohyby a lidskými aktivitami. Nejvýraznějšími kótami jsou Cihelňák (289 m n. m.) a Bartošovický kopec (278 m n. m.). Klimkovická pahorkatina tvoří severozápadní okraj nivy v prostoru na levém břehu Odry od Mankovic přes Suchdol nad Odrou, Studénku ke Klimkovicím.
Pedologie: Půdní poměry v oblasti EVL Poodří jsou závislé na geologické stavbě, morfologii terénu a klimatických poměrech. Z tohoto hlediska se oblast dělí do dvou celků. V Oderské nivě se vyskytují převážně gleje a fluvizemě, jejichž distribuce odpovídá míře ovlivnění podpovrchovou vodou. Zatím co na hlavní terase se vyskytují převážně luvizemě, místy pseudogleje, v jižní polovině území pak i hnědozemně.
Krajinná charakteristika: Specifický charakter lužní parkové krajiny, v níž se kolem meandrujícího toku řeky Odry střídají lužní lesy s loukami s bohatou rozptýlenou zelení remízků a solitérních stromů. Krásu této krajiny podtrhují lužní tůně a drobné meandrující přítoky řeky, stejně jako rybníky a rybniční soustavy. Rovinatá krajina, ze které jsou krásné výhledy na hřebeny Beskyd i mírné svahy Oderských vrchů. Naopak i při pohledu ze svahů jmenovaných horských celků tvoří Poodří výrazný krajinný útvar, podstatný pro krajinný ráz Moravské brány, její oderské části.

Kvalita a význam: V současné vysoce civilizované a antropogenně pozměněné krajině vykazuje Poodří vysokou relativní zachovalost přírodních aluviálních ekosystémů s refugiem pro řadu vzácných a ohrožených druhů živočichů a rostlin.

Omezení: - svinutec tenký (Anisus vorticulus): budování mělkých tůní ve vhodných lokalitách - ohniváček černočárý (Lycaena dispar), modrásek bahenní (Maculinea nausithous): diverzifikace obhospodařování luk, omezení hnojení - páchník hnědý (Osmoderma eremita): ořezy zanedbaných starých hlavatých vrb (prevence rozlamování) - čolek velký (Triturus cristatus): prohloubení vysychajících nebo příliš mělkých tůněk, omezení hnojení v jejich okolí - velevrub tupý (Unio crassus): snížení znečistění v Odře

Péče: Nejzávažnější ohrožení představují snahy o prosazení trasy kanálu Odra – Dunaj v nivě Odry a navazující pravobřežní říční terasa. Koryto kanálu ohrozí hydrologický režim mokřadů, pramenišť a drobných vodních toků v patě terasy, případně je úplně zničí. Ohrožením pro hydrologický režim mokřadů a pramenišť v patě terasy jsou rovněž snahy o rozšíření rozvojových zón v oblasti kolem letiště Mošnov, obzvláště v katastrech Nové Horky, Albrechtiček a Petřvaldíku. Velkým nebezpečím jsou snahy o budování nádrží na horním toku Odry nebo jejích přítocích. Ekosystémy údolní nivy jsou závislé na zachování přirozeně rozkolísaného vodního režimu, tj. kombinace minimálních průtoků a rozsáhlých plošných rozlivů jedno- až dvouletých vod (desítky km2), které zde nastávají v různou roční dobu a s různou intenzitou, v závislosti na klimatických odchylkách jednotlivých sezón. Rozkolísané průtoky jsou důležité pro zachování lužních lesů, aluviálních luk, periodických tůní a periodicky protékaných ramen, izolovaných říčních ramen s trvalou vodní hladinou, pro udržení živého procesu změn a vývoje meandrů atd.. Kvalita lučních porostů a v nich nacházejících se tůní může být dále místy negativně ovlivněna nevhodným hnojením a vůbec celkovým způsobem hospodaření na loukách. Složení a kvalita společenstev rybníků a mrtvých ramen jsou pak závislé na hospodaření rybníkářském a rybářském. Vzhledem k blízkosti sídlišť, velké četnosti komunikací pro motorová vozidla a souběhu hranice CHKO s frekventovanou železniční tratí je zde prokazatelný antropogenní vliv, zejména kumulace migračních bariér, hlukové, světelné aj. znečištění. Poodří zasahuje do okraje Ostravy, třetího největšího města v ČR. Enormně narůstá návštěvnost turistů, cyklistů, sportovních rybářů, apod., kapacita únosnosti chráněného území je však vzhledem k jeho rozloze a ke snadné přístupnosti většiny lokalit jen velmi malá.