Údolí Bystřice

Charakteristika lokality: Zalesněné pravé svahy a část údolí řeky Bystřice mezi Smilovským mlýnem a Hlubočkami (asi 11 km SV od Olomouce).

Neživá příroda: Geologie: Geologický podklad tvoří spodnokarbonské flyšové vrstvy s převahou břidlic nad drobami, v oblasti Hrubé Vody naopak s převahou drob, drobových pískovců a slepenců nad břidlicemi. Geomorfologie: Přírodní komplex leží na jihovýchodním okraji Nízkého Jeseníku, v geomorfologickém podcelku Domašovská vrchovina. Reliéf: Majoritní část území se rozkládá na svazích východně od řeky Bystřice. Na jižním okraji Hrubé Vody lokalita maloplošně přesahuje i do levé části údolí Bystřice. Svahy jsou orientované převážně k SV až JV se sklony 20-30 i více stupňů, v některých úsecích se skalními útvary, mrazovými sruby a balvanovitými proudy. Nadmořská výška se pohybuje od 270 m (pří úpatí údolního svahu na jižním okraji území) do 590 m (jižní svahy vrchu Jedlina). Pedologie: Převládajícím půdním typem jsou kambizemě. Krajinná charakteristika: Zachovalé lesní porosty převážně květnatých a acidofilních bučin, maloplošně také suťových lesů, na jihu dubohabřin a suchých acidofilních doubrav. V nivě Bystřice se maloplošně vyskytují zbytky mezofilních a vlhkých luk. Součástí navrhovaného přírodního komplexu je PR Hrubovodské sutě.

Kvalita a význam: Květnaté bučiny (L5.1) jsou různého stáří, jedno až dvouetážové porosty se slabě vyvinutým keřovým patrem s dominantním bukem lesním (Fagus sylvatica) a s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (A. platanoides) či lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) ve stromovém patře. Velmi cenné jsou porosty s vyšším podílem jedle bělokoré (Abies alba), někde hojně zmlazující. Nevhodným lesním hospodařením je místně podporován smrk ztepilý (Picea abies). Azonálně se na strmých skeletnatých svazích vyskytují suťové lesy (L4) sv. Tilio-Acerion s vyšším podílem javoru klenu (Acer pseudoplatanus), javoru mléče (Acer platanoides), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), či jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior), vtroušeně též jilmu horského (Ulmus glabra), smrku ztepilého (Picea abies) a jedle bělokoré (Abies alba). Dominantou bylinného patra je měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), dále kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pitulník horský (Galeobdolon montanum), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a druhy bučin a jedlobučin. Na jihu území přecházejí bučiny v dubohabřiny. Jedná se o přechodné typy mezi karpatskými a hercynskými dubohabřinami. Na výslunných strmých svazích s jihovýchodní expozicí se vyskytují též přechodné typy k jednotkám sv. Genisto germanicae-Quercion. Stromové patro porostů je tvořeno převážně dubem zimním (Quercus patraea), místně s vyšším podílem habru obecného (Carpinus betulus) či lípy srdčité (Tilia cordata), druhotně též jehličnanů - smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris). V bylinném patře se vyskytují druhy hercynských dubohabřin - lipnice hajní (Poa nemoralis), bika hajní (Luzula luzuloides), konvalinka vonná (Convallaria majalis), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), na živinami bohatších stanovištích též diagnostické druhy karpatských dubohabřin ostřice chlupatá (Carex pilosa) a svízel Schultesův (Galium schultesii). Zoologicky cenou lokalitou je Lesní rybník s výskytem chráněných druhů obojžívelníků: kuňky žlutobřiché (Bombina variegata), ropuchy obecné (Bufo bufo), rosničky zelené (Hyla arborea), skokana hnědého (Rana temporaria), čolka velkého (Triturus cristatus), čolka horského (Triturus alpestris), čolka obecného (Triturus vulgaris). V údolí řeky Bystřice mezi Hrubou Vodou a Hlubočkami se vyskytují populace vzácných motýlů: přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria), modráska bahenního (Maculinea nausithous) a ohniváčka černočárného (Lycaena dispar). Populace evropsky významného druhu - přástevníka kostivalového (Callimorpha quadripunctaria) je jedním z předmětů ochrany tohoto přírodního komplexu. V území jsou četné pozůstatky po důlní činnosti, v některých štolách se nachází bohaté populace letounů, např. ve Štole Pany Marie Sněžné (někdy též Marie Pomocné) bylo pozorováno 7 druhů, např. netopýr velký (Myotis myotis), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteini), vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), v nedaleké Štole u domova důchodců se vyskytuje 9 druhů, např. netopýr velký (Myotis myotis), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr černý (Barbastella barbastellus).

Omezení: V lesních porostech je nutné nesnižovat celkové zastoupení a počet původních druhů dřevin, udržovat jejich populace v početnosti a věkové struktuře umožňující jejich další reprodukci (obnovu). Vyloučit rozšiřování nepůvodních druhů nebo kříženců dřevin, schopných vyvolat erozi genofondu původních druhů dřevin. Tyto druhy při hospodářských zásazích přednostně z lesních porostů odstraňovat. Jemnějšími způsoby obnovy lesa udržovat nebo vytvářet rozrůzněnou věkovou a prostorovou strukturu lesa (např. zakládáním menších obnovných prvků, ponecháváním nedomýcených jedinců či skupin původních druhů dřevin atd.). Zejména stávající etážové porostní skupiny přednostně obnovovat opět na porostní skupiny etážové nebo věkově skupinovitě diferencované. Maximálně využívat stávající přirozené zmlazení, v extrémních lokalitách případně i pařezové výmladnosti listnatých dřevin. Dle možnosti ponechávat vhodné porosty samovolnému vývoji bez odstraňování odumřelé dřevní hmoty. Nezavádět nové intenzivní chovy zvěře. Usilovat o dosažení biologicky únosných stavů spárkaté zvěře, umožňující úspěšné odrůstání přirozeného zmlazení všech zastoupených původních druhů dřevin. Těžbu a soustřeďování dříví provádět za dostatečné únosnosti půdy (za vhodných klimatických podmínek) technologiemi minimalizujícími poškození půdy, bylinné a dřevinné vegetace. Úmyslnou mýtní těžbu přednostně provádět mimo období od 1.4. do 31.7. běžného kalendářního roku. Případné obnovní zásahy musí respektovat půdoochranou funkci porostů. Pro ochranu populace přástevníka kostivalového je nutné omezit používání nevhodného chemického posypu na komunikaci v blízkosti výskytu motýla (druh se koncentruje do příkopů podél silnice).

Péče: Celkově lze označit území za ekologicky stabilní. Podstatná část lokality je lesnicky obhospodařována, při dodržení zásad přírodě blízkého hospodaření, zejména při respektování přirozené dřevinné skladby lesních porostů, nepředstavuje lesní hospodářství pro lokalitu výraznější ohrožení či ekologickou zátěž. Ohrožením pro stabilitu lesních ekosystémů jsou vysoké stavy spárkaté zvěře, zejména nepůvodních muflonů, kteří jsou v okolí obce Jívová chováni ve volnosti. Největším negativním činitelem v území je velký povrchový lom na droby s drtírnou západně od Hrubé Vody. V této části jde o významný lokální zdroj znečistění hlukem a prachem, nicméně právě v ochranném pásmu lomu (je podána žádost na odtěžení) lze najít zachovalé bukové a suťové porosty. Nešvarem je existence rekreačních chat na pozemcích k plnění funkcí lesa, do budoucna je třeba zabránit dalšímu nekontrolovanému rozšiřování chatových kolonií do volné krajiny. Specifický tvar údolí poskytuje terénní podmínky pro náhlé a silné poryvy větru (hůlavy), které na exponovaných místech způsobují lokální škody na porostech, kalamitní situace nastala např. v létě 2001. Pro populaci přástevníka kostivalového představuje největší ohrožení trvalé zastavění ruderalizovaných ploch, přeměna luk na zahrádkářskou kolonii nebo chatovou osadu, které jsou v sousedství.