Rychlebské hory - Sokolský hřbet

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; aktivní vrchoviště; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; acidofilní smrčiny; lokalita netopýra velkého, vrápence malého

Kvalita a význam: Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům patří rozsáhlé acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích, které zde tvoří nejzachovalejší porosty svého typu v rámci celé republiky. Velmi cenné jsou také společenstva montánního a submontánního stupně, které jsou v území poměrně hojná. Především zbytky horských smrčin s fragmenty rašelinných a podmáčených smrčin v hraničním pásmu Travná hora-Smrk, na jehož náhorní plošině se zachoval i zbytek horského vrchoviště s výskytem vzácných druhů jako bradáček srdčitý (Listera cordata), vlochyně (Vaccinium uliginosum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), ostřice mokřadní (Carex limosa) či prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii). K dalším cenným biotopům bezesporu patří lesní a skalní společenstva na vápencích, část z nich je již chráněna v rámci NPP Jeskyně Na Pomezí, i tak ostatní často velmi cenné společenstva zůstávají bez jakékoliv územní ochrany. Tu by si zasloužila především lokalita tisa a klokoče ve vápnomilném suťovém lese nad Vápennou či malé opuštěné lomy s výskytem vápnomilných druhů jako tařice kališní (Alyssum alyssoides) či hořec brvitý (Gentiana ciliata). Díky své zachovalosti a pestrosti abiotických podmínek je území velmi bohaté na vzácné druhy rostlin a živočichů. K nejcennějším patří tařice kališní (Alyssum alyssoides), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vratička měsíční (Botrychium lunaria), ostřice mokřadní (Carex limosa), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), o. červená (C. rubra), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec májový (D. majalis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vranec jedlový (Huperzia selago), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), bradáček vejčitý (Listera ovata), b. srdčitý (L. cordata ), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), klokoč speřený (Staphylea pinnata), tis červený (Taxus baccata), violka dvoukvětá (Viola biflora) atd. Výskyt orchidejovitých je soustředěn v lučních porostech v rámci navrhovaného rozšíření NPP Jeskyně Na Pomezí a na louku Pod Smrčníkem. Z živočichů za pozornost stojí především početné zimní kolonie letounů v jeskyních Na Pomezí, celkově zde bylo zaznamenáno 11 druhů, k nejvzácnějším patří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr velký (Myotis myotis). Dále zde byl zaznamenán výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vydry říční (Lutra lutra).

Charakteristika lokality: Území je z velké části zalesněno. Převládajícím lesním biotopem jsou zde bučiny a smrčiny, jak přirozené v nejvyšších polohách, tak široce rozšířené nepůvodní monokultury. V nižších polohách převládají bikové bučiny as. Luzulo-Fagetum, které ve vyšších nadmořských výškách přecházejí v třtinové bučiny as. Calamagrostio arundinaceae-Fagetum a smrkové bučiny as. Calamagrostio villosae-Fagetum, které jsou velmi vzácně vystřídány fragmenty horských klenových bučin as. Aceri-Fagetum. Na minerálně bohatších půdách či na mikroklimaticky ovlivněných stanovištích v nižších polohách se vyskytují květnaté bučiny především asociace Festuco altissimae–Fagetum, kyčelnicové bučiny as. Dentario enneaphylli-Fagetum jsou vzácnější a rostou většinou v kontaktu se suťovými lesy. Velmi vzácně se v místech výskytu vápenců zachovaly zbytky vápnomilných bučin as. Cephalanthero-Fagetum. V nejvyšších polohách především v okolí Travné hory, Smrku a Brousku přecházejí bučiny v horské třtinové smrčiny as. Calamagrostio villosae-Piceetum, vzácně též horskými papratkovými smrčinami as. Athyrio alpestris-Piceetum. Tento typ smrčin je vázán na hlubší kamenité půdy ve stržích a žlebech horských bystřin, na východních a severních úbočích Smrku sestupují až do 910 m n. m. Na náhorní plošině Smrku se v okolí vrchoviště zachovaly zbytky rašelinných smrčin as. Sphagno-Piceetum a podmáčených smrčin as. Equiseto-Piceetum, jejichž fragmenty byly zaznamenány ještě v pramenné oblasti Branné. Na skalnatých svazích a na sutích se relativně hojně zachovaly suťové lesy sv. Tilio-Acerion. Bezesporu nejhodnotnější porost suťového lesa v území se nachází na Vápenném vrchu, kde roste i tis červený (Taxus baccata) a klokoč zpeřený (Staphylea pinnata). Na severním úpatí Sokolského hřbetu se maloplošně vyskytují fragmenty dubohabřin, jedná se většinou o smíšené lesy s dubem, habrem a lípou. Díky horskému charakteru území je jejich rozloha minimální. Podél vodotečí se vyskytují liniové porosty potočních jasanových nebo klenových olšin. V území jsou relativně hojná lesní prameniště s typickými mokřadními společenstvy sv. Cardaminion amarae často v mozaice s prameništními olšinami. Z lučních biotopů se v navrhovaném přírodním komplexu vyskytují pouze zbytky polokulturních ovsíkových luk, jedná se vesměs o společenstva as. Trifolio-Festucetum, na některých místech je možné mluvit o přechodech k as. Poo-Trisetetum. Ve vyšších nadmořských výškách se místně vyskytují fragmenty horských trojštětových luk sv. Polygono-Trisetion a smilkových trávníků sv. Violion caninae. V nivách potoků se ojediněle zachovaly zbytky vlhkých pcháčových luk, většina z nich je nekosená a degraduje, zarůstající typy s tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) přecházejí v degradované typy tužebníkových lad. Pouze v blízkosti NPP Jeskyně Na pomezí se nachází fragment vysokostébelné prameništní louky na vápencovém podloží s výskytem vzácných druhů jako prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (D. fuchsii), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vstavač mužský (Orchis mascula), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), tolije bahenní (Parnassia palustris), hořec brvitý (Gentiana ciliata). Díky lesnímu charakteru navrhovaného komplexu je celková rozloha luk minimální. Primární bezlesí je vázáno na četné skalní výchozy, balvanité sutě a kamenná moře se slabě vyvinutými společenstvy silikátových skal. V místech výstupu vápenců, např. v oblasti Vápenného a Mramorového vrchu či NPP Jeskyně Na Pomezí, jsou relativně hojná společenstva vápnitých skal a drolin. Jiným typem primárního bezlesí jsou fragmenty horských vrchovišť v nejvyšších patriích Smrku. Fenoménem oblasti jsou krasové jeskyně v oblasti NPP Jeskyně Na Pomezí, kde se bohatě vyskytují jak podzemní tak povrchové krasové útvary s typickou vegetací a faunou. Podzemní jeskynní systém s bohatou krápníkovou výzdobou čítá až 1000 m chodeb a patří k nejrozsáhlejším v ČR. Na zimovištích bylo zatím zjištěno 11 druhů letounů (Chiroptera) a běžné druhy bezobratlých v jeskyních. Na území NPP byl v roce 2005 nalezen evropsky významný mech z přílohy II Směrnice o stanovištích šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Z ochranářského hlediska jsou zajímavé i biotopy v bývalých lomech, nejzajímavější a ochranářsky nejvýznamnější je jezírko v Arcibiskupském lomu, kde je známý výskyt raka říčního (Astacus fluviatilis) a světoznámé naleziště plovoucích garnátů.