Rychlebské hory - Sokolský hřbet

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; aktivní vrchoviště; vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Luzulo-Fagetum a Asperulo-Fagetum; acidofilní smrčiny; lokalita netopýra velkého, vrápence malého

Charakteristika lokality: Navrhovaný přírodní komplex zahrnuje rozsáhlé území Sokolského hřbetu a Petříkovské hornatiny v jižní části Rychlebských hor, severozápadně od města Jeseník.

Neživá příroda: Geologie: Geologický podklad Sokolského hřbetu je budován v západní části granitoidy žulovského plutonu, východní část je tvořená převážně z rul a kvarcitů obalu keprnické klenby. Oblast Petříkovské hornatiny je tvořena metamorfovanými horninami série staroměstské, velkovrbenské klenby a série Branné, převážně svory, fylity, ruly, krystalickými vápenci a grafity. Geomorfologie: Území je součástí Rychlebských hor, severozápadní část náleží geomorfologickému podcelku Sokolský hřbet, který je údolím Vidnávky oddělen od Petříkovské hornatiny. Jde o kerné hornatiny, které jsou rozčleněné hluboce zařezanými údolími. V nejvyšších částech se vyskytují kryoplanační terasy, izolované skály, kamenná moře a mrazové sruby. V místech výskytu krystalických vápenců se vyvinuly krasové tvary (NPP Jeskyně Na Pomezí), které tvoří komplikovaný systém puklinových chodeb s bohatou krápníkovou výzdobou, nepřístupné jsou jeskyně Roušarova a Rasovna, jejichž vstupy jsou zajištěny ocelovými dveřmi s vletovými otvory. Reliéf: Hornatina, nejvyšším vrcholem území je Smrk (1125 m n. m.), nejnižších nadmořských výšek území dosahuje v okolí Vápenné (cca 500 m n. m.). Pedologie: Převažují kambizemě, místně podzoly. Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex zachovalých lesních porostů, mozaika přírodě blízkých listnatých a jehličnatých lesů montánního až submontálnního stupně. Součástí území jsou dvě zvláště chráněná území: NPP Jeskyně na Pomezí a část území PP Vodopády Stříbrného potoka.

Kvalita a význam: Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům patří rozsáhlé acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích, které zde tvoří nejzachovalejší porosty svého typu v rámci celé republiky. Velmi cenné jsou také společenstva montánního a submontánního stupně, které jsou v území poměrně hojná. Především zbytky horských smrčin s fragmenty rašelinných a podmáčených smrčin v hraničním pásmu Travná hora-Smrk, na jehož náhorní plošině se zachoval i zbytek horského vrchoviště s výskytem vzácných druhů jako bradáček srdčitý (Listera cordata), vlochyně (Vaccinium uliginosum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), ostřice mokřadní (Carex limosa) či prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii). K dalším cenným biotopům bezesporu patří lesní a skalní společenstva na vápencích, část z nich je již chráněna v rámci NPP Jeskyně Na Pomezí, i tak ostatní často velmi cenné společenstva zůstávají bez jakékoliv územní ochrany. Tu by si zasloužila především lokalita tisa a klokoče ve vápnomilném suťovém lese nad Vápennou či malé opuštěné lomy s výskytem vápnomilných druhů jako tařice kališní (Alyssum alyssoides) či hořec brvitý (Gentiana ciliata). Díky své zachovalosti a pestrosti abiotických podmínek je území velmi bohaté na vzácné druhy rostlin a živočichů. K nejcennějším patří tařice kališní (Alyssum alyssoides), žebrovice různolistá (Blechnum spicant), vratička měsíční (Botrychium lunaria), ostřice mokřadní (Carex limosa), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), o. červená (C. rubra), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), prstnatec májový (D. majalis), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), vrbovka žabincolistá (Epilobium alsinifolium), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), vranec jedlový (Huperzia selago), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), bradáček vejčitý (Listera ovata), b. srdčitý (L. cordata ), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), klokoč speřený (Staphylea pinnata), tis červený (Taxus baccata), violka dvoukvětá (Viola biflora) atd. Výskyt orchidejovitých je soustředěn v lučních porostech v rámci navrhovaného rozšíření NPP Jeskyně Na Pomezí a na louku Pod Smrčníkem. Z živočichů za pozornost stojí především početné zimní kolonie letounů v jeskyních Na Pomezí, celkově zde bylo zaznamenáno 11 druhů, k nejvzácnějším patří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr velký (Myotis myotis). Dále zde byl zaznamenán výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vydry říční (Lutra lutra).

Omezení: Ve stávající NPP Jeskyně na Pomezí hospodařit podle stávajícího plánu péče. Prvky přírodě blízkého hospodaření začít aplikovat i na okolních pozemcích evropsky významné lokality. Zachovat, případně obnovit přirozenou dřevinou skladbu lesních porostů. Vybrané lesní celky směřovat k samovolnému vývoji. Cíleně se zaměřit na lesní porosty s vyšším podílem stanovištně nepůvodních dřevin. Zde jednotlivým až skupinovým výběrem uvolňovat zmlazení cílových dřevin, především buku lesního (Fagus sylvatica), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jedle bělokoré (Abies alba) a stanovištně přirozeného smrku ztepilého (Picea abies). Na holinách ve vrcholových partiích lokality zcela vyloučit výsadbu nepůvodních dřevin - především smrku pichlavého (Picea pungens) a olše zelené (Alnus viridis). Snížit stavy zvěře, v nejhodnotnějších částech evropsky významné lokality odstranit všechna stávající myslivecká zařízení s výjimkou posedů a vyloučit přikrmování zvěře. V území zamezit všem aktivitám, které by vedly ke změnám vodního režimu. Luční porosty je nutné každoročně kosit. Frekvenci kosení přizpůsobit typu luk a konkrétnímu stavu stanovišť. Úživnější mezofilní louky je žádoucí kosit 2x ročně, chudší podhorské typy luk postačí 1x ročně. Vlhké tužebníkové lady je vhodné kosit 1x za 3-5 let. Sečení neprovádět celoplošně, ale ponechávat nepokosené plochy. Podle situace na lokalitě tyto zbylé plochy pokosit o několik týdnů později či další rok. Nekosené plochy je žádoucí každoročně obměňovat. Plochy s výskytem ruderálních druhů kosit vždy a intenzivněji (2-3x ročně).

Péče: Silnice, dálnice - momentálně největší ohrožení pro lokalitu představuje plánovaná silnice Jeseník - státní hranice s Polskou republikou. Jedna její varianta je navržena západně od Vápenné v těsné blízkosti momentálně opuštěných lomů. Vzhledem k lesnímu charakteru lokality má největší vliv na území lesní hospodaření. Díky nepřístupnosti lokalit s nejkvalitnějšími porosty lze očekávat, že alespoň ty zůstanou bez výrazných negativních změn. Struktura ostatních porostů je už více méně pozměněna, často ve prospěch smrku. Oblasti horských smrčin v nejvyšších polohách území jsou potencionálně ohroženy lýkovcovými kalamitami. Klíčová by měla být ochrana horských klimaxových lesů a vrchoviště na Smrku s kriticky ohroženým bradáčkem srdčitým (Listera cordata) a početnou populací prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii), dále pak vápencových suťových lesů a bučin, stejně tak přísnou ochranu by si zasloužily i geologicky unikátní lokality, včetně kamenných žulových moří a sutí, amfibolitových a rulových skalních srubů, vrcholových skal a dalších geologických zajímavostí v území. Horská turistika, horolezectví, speleologie - vlastní speleologická činnost prováděná s dostatečným ohledem na zimující letouny není nebezpečná. Pouze větší úpravy návštěvnické trasy a zabezpečení provozu jeskyní pro veřejnost by měly být prováděny mimo období listopad až duben.