Charakteristika lokality:
Navrhovaný přírodní komplex leží v údolích Račího a Javornického potoka ve střední části Rychlebských hor cca 3 km jihozápadně od Javorníka.
Neživá příroda:
Geologie: Podklad buduje jádro orlicko-kladského krystalinika s převahou migmatitů a ortorul gieraftowského a sněžnického typu, v údolí Javornického potoka se vyskytují amfibolity a granátnické svory a pararuly. Geomorfologie: Území leží v podcelku Travenská hornatina, která je součástí Rychlebských hor. Reliéf: Jádrem území jsou dvě skalnaté sevřené údolí orientované ve směru JZ-SV, se strmými svahy různých expozic a četnými skalními výstupy. Nejvyšších poloh dosahuje území v oblasti kóty Štít (642 m), údolí potoků leží v nadmořských výškách kolem 350 m. Pedologie: Převládají kambizemě. Krajinný charakter: Rozsáhlý lesní komplex pralesovitého charakteru s četnými skalními útvary a s enklávami lučních porostů. Část území je chráněna v rámci stávající Přírodní rezervace Račí údolí.
Kvalita a význam:
Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům patří suťové lesy a acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích v údolích Račího a Javornického potoka. Část z nich je chráněna v rámci PR Račí údolí. Struktura lesů v mírnějších partiích svahů je ve větší míře narušena lesním hospodařením, uplatňuje se zde holosečná a clonová těžba s následnými výsadbami smrku ztepilého (Picea abies), buku lesního (Fagus sylvatica), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jasanu ztepilého(Fraxinus excelsior) či modřínu (Larix decidua). Z fytogeografického hlediska je cenný zdejší výskyt acidofilních borů. Pro tyto bory je typická jejich vazba na jižní svahy se skalními výchozy a přítomnost dubu zimního (Quercus petraea) a břízi bělokoré (Betula pendula). V bylinném patru pak ve většině typických porostů dominuje vřes obecný (Calluna vulgaris). Zajímavým biotopem jsou přechodné typy borů s podrostem hasivky orličí (Pteridium aquilinum). Někde se vyskytují samostatně na konvexních reliéfových tvarech na oligotrofních rankerových půdách. Často byly tyto porosty ovlivněny lesním hospodařením a není možné jednoznačně rozhodnout nakolik jsou dnes v přirozeném stavu. Z význačnějších rostlinných druhů v území rostou udatna lesní (Aruncus vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), starček potoční (Tephroseris crispa), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum) či růže převislá (Rosa pendulina). Místně je ve stromovém patře hojnější jedle bělokorá (Abies alba), v suťových lesích bývá vtroušen jilm horský (Ulmus glabra). Žijí zde zástupci běžné středoevropské lesní fauny, ze vzácnějších druhů je zde dokladován čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), vydra říční (Lutra lutra), ropucha obecná (Bufo bufo) a tesařík piluna (prionus coriarius).
Omezení:
Zachovat, případně obnovit přirozenou dřevinou skladbu porostů. Vyloučit výsadbu nepůvodních dřevin. Podporovat přirozené zmlazení a maloplošnou obnovou porostů dosáhnout věkové a prostorové struktury příznivé z hlediska dalšího vývoje porostů. Vybrané lesní celky směřovat k samovolnému vývoji. Vhodné je zvýšit podíl ponechané dřevní hmoty v porostech. Snížit stav srnčí zvěře na úroveň umožňující odrůstání přirozeného zmlazení. Ovsíkové louky je nutné každoročně kosit - optimálně 2x ročně, druhově chudší louky podhorských stanovišť postačí kosit 1x ročně. Na ochranu živočichů je nutné ponechávat část (1/3-1/5) nejkvalitnějších luk neposečenou. Případně je možné místo sečení otavy využít extenzivní pastvu skotu či ovcí v podzimních měsících. Pastvu a kosení je žádoucí meziročně střídat.
Péče:
Vzhledem k lesnímu charakteru lokality má největší vliv na území lesní hospodaření. Díky nepřístupnosti lokalit s nejkvalitnějšími porosty lze očekávat, že alespoň ty zůstanou bez výrazných negativních změn. Struktura ostatní porostů je už více méně pozměněna, často ve prospěch smrku. Potencionální nebezpečí pro širší území představuje křídlatka japonská (Reynoutria japonica), která se již místy rozšířila (údolí Javornického potoka).
