Charakteristika lokality:
Centrální část Hrubého Jeseníku od údolí Studeného potoka u Bělé pod Pradědem po motorest Skřítek nad Klepáčovem včetně závěru údolí Divoké Desné, Bílé Opavy a masívu Mravenečníku. Dále zahrnuje mj. Petrovy kameny, vrcholy Malý Děd, Praděd, Vysoká hole, Kamzičník, Máj, Břidličná a Pecný. Území zahrnuje také skalní útvary i svahy přecházející v hluboce zaříznutá údolí v katastrálních územích obcí Malá Morávka, Karlov pod Pradědem, Železná pod Pradědem, Rejhotice, Kouty nad Desnou a Domašov u Jeseníku, ve fytogeografickém regionu Hrubý Jeseník.
Neživá příroda:
Geologie: Podloží je tvořeno krystalickými horninami desenské klenby a jejího obalu (migmatity, ruly, svory, kvarcity, hlavně fylity, v břidlicích křemenné vložky). Území bylo modelováno v glaciálu a postglaciálu. Kar Velké kotliny a karoid Malé kotliny vymodeloval horský ledovec, izolovaná skaliska byla vypreparována periglaciálními pochody. Geomorfologie: Hrubý Jeseník - Pradědská hornatina. Soubor významných geomorfologických jevů a horských ekosystémů (vrcholové skály, alpínské hole a prameniště v přirozeném bezlesí nad horní hranicí lesa, lavinové dráhy v karech, rozvodnicová vrchoviště, lesní porosty) v nejvyšších částech Hrubého Jeseníku. Pedologie: Území je charakteristické širokým spektrem půdních typů. Nacházejí se zde polygonální a girlandové půdy (litozemě s rankery a nevyvinutými podzoly až kryptopodzoly v oblasti Vysoké hole a Petrových kamenů), vrchovištní organozemě (glejová) až organozemní (kambické) gleje (trvale zamokřené polohy kolem potoků a prameniště) a humusový a kambický podzol, místy se znaky oglejení. Zrnitostně převažují půdy písčitohlinité, s vysokým podílem skeletu. Krajinná charakteristika a reliéf: Osou vybraného území je hlavní jesenický hřeben se zaoblenými vrcholy, karoidy, ledovcovým karem, širokým sedlem Skřítku a hluboce zaříznutými údolími Divoké Desné a přítoků, Merty a Bílé Opavy s rozsáhlými celky přírodních horských smrčin, ekosystémy přirozeného vysokohorského bezlesí, výrazných skal a rašeliniště.
Kvalita a význam:
Nejvýznamnějšími lokalitami jsou Petrovy kameny hostící dva endemické druhy zvonek český jesenický (Campanula gelida) a lipnici jesenickou (Poa riphaea), kar Velké kotliny s více než 350 druhy a poddruhy vyšších rostlin: kopyšník tmavý (Hedysarum hedysaroides), jitrocel černavý sudetský (Plantago atrata subsp. sudetica), hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticum), lipnice alpská (Poa alpina), psineček alpský (Agrostis alpina), hořec tečkovaný (Gentiana punctata), jestřábník huňatý (Hieracium villosum); Tabulové skály: vrba bylinná (Salix herbacea), jestřábník alpský (Hieracium alpinum); Malá kotlina: hořec jarní (Gentiana verna), kropenáč vytrvalý (Swertia perennis), pupava Biebersteinova sudetská (Carlina biebersteinii subsp. sudetica), hlavinka horská (Traunsteinera globosa), vrchoviště Sedýlko s bradáčkem srdčitým (Listera cordata) a ostřicí mokřadní (Carex limosa), vrchoviště Jezerníky s blatnicí bahenní (Scheuchzeria palustris) a přírodní lesní porosty pralesovité struktury v údolí Bílé Opavy, aj. Z významných druhů živočichů se zde vyskytuje okáč menší (Erebia sudetica subsp. sudetica), o. horský (E. epiphron subsp. silesiana), reliktní obaleč (Sparganotis rubicundana), brouk mrchožrout (Silpha tyrolensis). Lokalita představuje významné hnízdiště lindušky horské (Anthus spinoletta), pěvušky podhorní (Prunella collaris), kosa horského (Turdus torquatus), hýla rudého (Carpodacus erythrinus) a bělořita šedého (Oenanthe oenanthe) aj. Evropsky významná druhová lokalita, slučující 3 recentně známé lokality výskytu mechu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis). Evropsky významná lokalita střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus).
Omezení:
Primární bezlesí - likvidace borovice kleče (Pinus mugo), olše zelené (Alnus viridis), jinak bez zásahu. Eventuálně pastva nebo kosení. Lesní porosty - nutno monitorovat kůrovce, ponechávání veškerého mrtvého dřeva v porostech, provenienčně nepůvodní porosty obnovovat podsadbami a podsíjemi SM, v 8., 9. lvs výsadbou jeřábu, v 6.,7. lvs (na vhodných stanovištích i v 8. lvs) buku lesního (Fagus sylvatica), javoru klenu (Acer pseudoplatanus), jilmu drsného (Ulmus glabra) a jedle (Abies alba), ochrana před zvěří. Vybrané lesní celky směřovat k samovolnému vývoji. V celém prostoru sledovat stavy kamzíka i ostatní spárkaté zvěře. Na ochranu šikouška zeleného (Buxbaumia viridis) je nutné zajistit ponechávání trouchnivějícího dřeva, dále je třeba zamezit výrazným změnám v druhovém složení stávajících porostů, kácení a odstraňování vzrostlých stromů, které by způsobily změny ve vlhkostních a světelných podmínkách stanoviště. Pro zachování stabilní populace lipnice jesenické (Poa riphaea) a zvonku jesenického (Campanula gelida) je nutné zamezit jakýmkoliv turistickým aktivitám v okolí Petrových kamenů. Žádoucí je eliminovat rozrůstající se maliník (Rubus idaeus) a metlici trsnatou (Deschampsia cespitosa) z úpatí skal. Na ochranu střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus) je nutné zachovat příznivý vodní režim, zejména na podmáčených plochách. Ochrana pramenišť a drobných vodních toků před disturbancí lesní technikou a chemizací. Vyloučení sanace dřevní hmoty z blízkosti vodních toků a pramenů.
Péče:
Část přirozeného bezlesí je postižena výsadbou nepůvodní borovice kleče (Pinus mugo), která již byla z lokalit Velká a Malá kotlina odstraněna. Z nepůvodních druhů se zvolna šíří olše zelená (Alnus viridis), z výsadeb z počátku 20. století přežívá několik limb (Pinus strobus). Stále se rozvíjejícím turistickým ruchem a sjezdovým lyžováním je negativně ovlivněno především okolí Ovčárny. Část lesních porostů v nejvyšších polohách byla založena uměle nevhodným sadebním materiálem. Jedna z lokalit výskytu mechu šikoušku zeleného (Buxbaumia viridis) ve Velké kotlině se nachází v bezprostřední blízkosti cesty, po níž vede turistická značka a naučná stezka. Dosud nebyly zaznamenány škody na populaci působené člověkem, ale je třeba o tomto vlivu uvažovat.
