Údolí Svitavy

Evropsky významná lokalita
Údolí Svitavy
Rozloha (ha): 1 204,5864
Datum prvního vyhlášení: 15.04.2005
Kód Natura 2000: CZ0624132

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; bučiny asociace Asperulo-Fagetum; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; lokalita kovaříka fialového

Toto území spravuje

Charakteristika lokality: Lokalita se nachází severně od Brna a zahrnuje velmi cenné porosty přirozených a polopřirozených lesů v údolí Svitavy, mezi Blanskem a Bílovicemi nad Svitavou.
Neživá příroda: Geologie: Kaňon řeky Svitavy je budován granodiority brněnské vyvřeliny. Geomorfologie: Lokalita spadá do okrsků Vyškůvky, Svinošiský prolom, Soběšická vrchovina a Řícmanicko-kanický prolom. Reliéf: Je velmi členitý. Jedná se o kaňonovité údolí s velmi strmými svahy. Významně se v lokalitě vyskytují skalní svahy a skaliska s řadou zajímavých teplomilných druhů. Skály jsou však zastoupeny jen na některých místech, většina svahů v údolí je pokryta půdou, lesní biotopy dominují celé lokalitě. Pedologie: Na podkladu vyvřelých hornin se vytvořilo několik půdních typů. Pedologicky spadá lokalita do regionu hnědých půd. Na mírných svazích je velmi rozšířená kambizem modální var. mesobazická. Silně skeletnaté a skalnaté svahy pokrývá lokálně kambizem rankerová a ranker kambický i modální. Místně v okolí skalního substrátu se vyskytují iniciální stadia vývoje půd – litozemě. V údolí Svitavy a v okolí menších toků se vyskytují půdy nivních sedimentů: fluvizem modální, glej modální a pseudoglej. Krajinná charakteristika: Údolí Svitavy je jedinečně dochovaným komplexem pestré mozaiky přírodě blízkých až přirozených listnatých porostů s pestrou druhovou skladbou na strmých členitých, místy skalnatých svazích s četnými žleby s potůčky a častými suťovisky. Jedinečnou tvářnost území dodávají četné skalní ostrožny s lesostepními formacemi a dokonce s ostrůvky teplomilné vegetace v terénu víceméně podhorského charakteru.
Kvalita a význam: Z biotopů vyskytujících se v území mají z ochranářského hlediska největší význam jednotky L5.1, L3.1, L4, S1.2, L3.3C. Z ohrožených druhů se zde vyskytuje kovařík Limoniscus violaceus. O významu lokality svědčí četnost maloplošných rezervací, které jsou v území vyhlášeny. Je jich celkem pět a patří k nim Nový hrad, Jelení skok, Coufavá, Malužín a Kněžnice. Cílem zřízení těchto MZCHÚ je ochrana přirozených lesních biotopů (převážně bučin). Vyhlášení těchto rezervací je dílem vynikajícího lesníka a ochránce přírody Prof. Zlatníka, který na území Masarykova lesa působil.
Omezení: Redukce nevhodných jehličnanů, zejména smrku a borovice, ve prospěch přirozené dřevinné skladby. Vhodnými opatřeními podporovat přirozenou obnovu dubu zimního. Z celého území zcela odstranit akát vč. spontánního náletu ve vyšších partiích svahů a každoročně eliminovat jeho zmlazování, případně další spontánní rozšiřování semeny. Květnaté bučiny - dle lesnických metodik, v hospodářských porostech snaha o vyloučení dominance stanovištně a geograficky nepřirozených dřevin v rámci všech věkových stupňů, dodržování horních limitů zastoupení těchto dřevin, vymezení jádrové zóny bez příměsi stanovištně a geograficky nepřirozených dřevin. Dubohabřiny - snaha o zachování rozvolněného nízkého lesa, na vybraných a odůvodněných místech hospodaření pařezinovým způsobem. Suťové lesy - nejvhodnějším se zdá eliminovat všechny negativní jevy a postupně převádět tyto porosty na bezzásahový režim.
Péče: Území je dnes ohroženo ve dvou směrech. Jednak jde o škody působené zdržujícími se stády zvěře na výslunných hřbítcích a skalkách a jednak o zastoupení nevhodných jehličnatých dřevin. Velkým nebezpečím do budoucna se může stát případné rozšiřování cizorodého akátu do svahů od silnice. V Údolí Svitavy se kromě akátu rozšiřuje řada dalších invazních druhů. K nejobtížnějším patří netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) a zlatobýl kanadský (Solidago canadensis). Turistický ruch v území není tak silný, navíc převládá tzv. měkká turistika, celá lesní oblast dokáže pojmout obrovský počet návštěvníků. V území je vybudována poměrně hustá síť turistických stezek a nejsou zde výrazná místa s koncentrací návštěvníků (chybí tady přístupné jeskyně a brněnská aglomerace je dosti vzdálená). Údolím Svitavy vede železnice Brno - Česká Třebová, která dopravně obsluhuje celý region. Využití železniční dopravy je významné z hlediska zamezení budování silniční dopravní infrastruktury.

Otevřít mapu

Předměty ochrany

Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; bučiny asociace Asperulo-Fagetum; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů; lokalita kovaříka fialového

Stanoviště
Druhy

Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení