Charakteristika lokality:
Území se nachází v Bítovské pahorkatině na svazích údolí Dyje, v úseku od místa, kde tato řeka vtéká na naše území, k hrázi Vranovské přehrady.
Neživá příroda:
Geologie: Podklad území tvoří převážně metamorfované horniny moravika a moldanubika (ruly, granulity). V údolním zářezu Dyje jsou v oblasti východně od Chvalatické zátoky a západně od Jelení zátoky a v okolí Cornštejna obnaženy krystalické vápence a amfibolity, většinou v polohách o mocnosti několika cm, vzácně až několika m, případně ve formě malých čočkovitých těles uvnitř metamorfitů. Podloží je tedy převážně kyselé, méně bohaté na živiny, jen lokálně se vyskytují vápnité a živné substráty, které svým rozsahem ovlivňují jen druhové složení menších plošek vegetace. Geomorfologie: Území patří do Uherčické pahorkatiny. Jedná se o plochou pahorkatinu s plochými údolími, která se směrem k hlubokému údolí Dyje zařezávají. Reliéf: Reliéf je velmi členitý tvořený strmými svahy spadajícími do údolí Dyje případně jejích přítoků. Vzhledem k meandrovitému charakteru původního koryta se v území vyskytují svahy všech orientací. Častý je také výskyt skalních stěn a ostrožen. Na strmé údolní svahy navazují mírně zvlněné zalesněné plošiny. Pedologie: V bezprostřední blízkosti vodního toku je vymapována fluvizem, na kterou velice často navazuje ranker. Z dalších půdních typů jsou zde zastoupeny zejména kambizemě, hnědozemě a luvizemě. Krajinná charakteristika: Jedná se o rozsáhlé převážně zalesněné území s pestrou mozaikou nejrůznějších biotopů. Původní neupravený vodní tok má charakter parmového pásma se štěrkovitým dnem až kamenitým podél břehu s jemnými nánosy. Objevují se zde úseky turbulentního proudění. Dále navazující údolí Dyje je dnes zalité vzedmutými vodami přehradního jezera.
Kvalita a význam:
Území je významné především různorodostí vegetace a výskytem řady prioritních vegetačních typů (L3.1, L4, T1.1, S1.1, S1.2, T3.1, L6.1, S2B, T6.1A, T6.1B, K4A, M6, V1F). V území se vyskytuje velké množství ohrožených a vzácných druh rostlin a živočichů např. oměj jedhoj (Aconitum anthora), brambořík nachový (Cyclamen purpurascens), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), třemdava bílá (Dictamnus albus), kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a dalších. Významná lokalita Dianthus moravicus na západním okraji areálu druhu. Pro hrouzka běloploutvého i hořavku duhovou představuje tok Dyje od jezu v Podhradí ke státní hranici unikátní vhodný biotop. Výskyt netopýra velkého, roháče obecného a kovaříka druhu Limoniscus violaceus.
Omezení:
Postupná náhrada stávajících jehličnatých porostů listnatými. Omezení těžby dřeva v zachovalých přirozených porostech, přechod na probírkovou těžbu. V případě nelesních společenstev odstranění křovin a pravidelný management.
Péče:
Lesní porosty území jsou většinou silně ovlivněny lesním hospodářstvím. I v podrobně mapované části jsou poměrně časté stejnověké výsadby borovice lesní, v menší míře i smrku a modřínu opadavého. Vyskytují se rozsáhlé paseky s nitrofilní vegetací. Na samotných svazích údolního zářezu je v lesních porostech typu dubohabřin místy početná příměs (do 50 %) smrku a borovice, případně je borovice dominantní ve vyšším stromovém patru, ale nižší patro a podrost jsou tvořeny druhy dubohabřin. Momentálně zde dochází (zejména v pravobřežní části) k těžbě listnatých porostů, především dubohabřin, místy i suťových lesů a teplomilných doubrav. Jen část porostů je osazována původními druhy dřevin, i většina mladých výsadeb (do 10 let) je tvořena borovicí. Negativní trend zmenšování plochy lesních přírodních biotopů v území tedy pokračuje i v současnosti. Jako nejméně ohrožené se jeví lesy na nejprudších svazích, tedy suťové lesy a teplomilné doubravy, případně reliktní bory, největší intenzita negativních změn je naopak soustředěna na dubohabřiny, které porůstají méně extrémní stanoviště. Reprezentativní porosty suťových lesů a teplomilných doubrav jsou navíc zastoupeny ve dvou existujících rezervacích, ochrana dosud reprezentativních a zachovalých dubohabřin zajištěna není. Významným negativním vlivem je v lesních ekosystémech, opět zejména v dubohabřinách na okrajích lesních celků, výrazná nitrifikace a ruderalizace podrostu. V řadě porostů jsou dominantními podrostovými druhy netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) a strdivka jednokvětá (Melica uniflora), vyskytují se i partie zarostlé typickými nitrofily – kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bez černý (Sambucus nigra), rulík zlomocný (Atropa bella-donna), některé druhy r. Rubus. V okolí Vranovské údolní nádrže je velmi silným negativním faktorem rekreační využití lesních porostů. To je na řadě míst příčinou nitrifikace (odpady), mechanického poškození (sešlap, vjíždění vozidly) a zejména fragmentace původních biotopů masovým rozvojem chatařství (vznik „upravovaných“ prostranství v okolí chat, velmi hustá síť širokých zpevněných cest, parkovišť, sportovišť a dalších odlesněných či ruderalizovaných plošek). Silný vliv chatové zástavby a sezónní rekreace se týká i mokřadních či pobřežních společenstev, ta však jsou v mapovaném území vzhledem k velmi strmým břehům nádrže málo početná a nevýznamná. Nelesní biotopy na svazích (skály, skalní terásky, sutě) působí většinou zachovalým dojmem, místy dochází k postupnému rozrůstání xerofilních až mezofilních křovin, zejména trnky (Prunus spinosa) a růží (Rosa sp.). Na význačnějších skalách umožňujících vyhlídku je patrný též sešlap vegetace způsobený turistickým využitím území. Naštěstí je však vhodných ploch pro vyhlídky velký počet a sešlap jednotlivých lokalit je spíše méně intenzivní, výrazněji se projevuje pouze ojediněle. Sekundární nelesní plochy jsou v současnosti bez odpovídajícího managementu a dochází k jejich zarůstání.
