Moravský kras

Subpanonské stepní trávníky; vápnité sutě pahorkatin a horského stupně; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy; panonské dubohabřiny; panonské šípákové doubravy; lokalita přástevníka kostivalového; panonské skalní trávníky; polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích; extenzivní sečené louky nížin až podhůří; chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů; jeskyně nepřístupné veřejnosti; bučiny asociace Asperulo-Fagetum; středoevropské vápencové bučiny; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; lokalita hadince červeného, koniklece velkokvětého, kovaříka fialového, netopýra brvitého, netopýra černého, netopýra velkouchého, netopýra velkého, šikoušku zeleného, vranky obecné, střevíčníku pantoflíčku, vrápence malého

Kvalita a význam: O významu lokality svědčí vyhlášení CHKO Moravský kras a četnost maloplošných rezervací, které jsou v území vyhlášeny. Jejich posláním je ochrana krasových jevů a přírodě blízkých lesních biotopů. Pro přítomnost dvou největších jeskynních systémů v České republice: Amatérské jeskyně a systému Býčí skála – Rudické propadání je Moravský kras naším nejvýznamnějším krasovým územím. Pro specifickou hydrologii je oblast krasových žlebů a plošin s jádrem – NPR Vývěry Punkvy zapsána v listině Ramsarských mokřadů. K archeologickým pozoruhodnostem patří kromě naleziště halštatské kultury v Býčí skále i dvě nejdůležitější naleziště sídlišť neandrtálské kultury: jeskyně Kůlna a Pekárna. Významná je i bohatá historie železářství (huť Františka v Josefovském údolí). Evropský význam Moravského krasu je umocněn výskytem druhů z přílohy II Směrnice o stanovištích. Jsou to dekorativní orchidej střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), teplomilné druhy koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a hadinec nachový (Echium russicum), drobný mechorost šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), který byl prozatím nalezen v propasti Macocha a na dvou místech v Suchém Žlebu, ale vzhledem k vhodným podmínkám, lze předpokládat, že se vyskytuje i na jiných místech NPR Vývěry Punkvy. Dále zde žijí netopýři: netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr čený (Barbastella barbastellus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr brvitý (Myotis emarginatus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros), drobná rybka vranka obecná (Cottus gobio), zástupce lesních motýlů přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) a mokřadní motýli modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a ohniváček černočárý (Lycaena dispar). Na staré rozpadající se kmeny střední části Moravského krasu je vázán kovařík Limoniscus violaceus.

Charakteristika lokality: Severní část Moravského krasu Jádro severní části tvoří NPR Vývěry Punkvy s nejlépe vyvinutými krasovými jevy. Unikátní je propast Macocha, vývěry ponorné řeky Punkvy a celý její podzemní systém - Amatérská jeskyně - největší jeskynní systém v ČR. V území jsou bohatě zastoupena lesní společenstva. Hrany skal hostí teplomilnou flóru a faunu, významné jsou výskyty suchých trávníků. Obě krasové údolí Pustého a Suchého žlebu patří k nejbohatším lokalitám výskytu suťových lesů v České republice. Toto bohatství spočívá především ve vysoké rozmanitosti různých typů suťového lesa na poměrně malé ploše území, v které se vyskytuje většina typů popsaných z naší republiky. K dalším pozoruhodnostem patří výskyt populace tisu červeného (Taxus baccata), čítající přibližně 3 000 jedinců rozšířených především v suťových lesích a na skalách. Suťové lesy hostí řadu významných druhů mj. měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), čarovník alpský (Circaea alpina), kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum), oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum) aj. Bučiny jsou zastoupeny několika typy, z nichž převládají květnaté bučiny. Vápnomilné bučiny podsvazu Cephalanthero-Fagenion jsou maloplošné, vázané na prudké skeletnaté vápencové svahy. V těchto mezofilních typech lesa se objevují lesní orchideje okrotice červená (Cephalanthera rubra), okrotice bílá (C. damasonium) i okrotice dlouholistá (C. longifolia), druhy rodu Epipactis, na vápenci zvl. kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens) a kruštík Greuterův (E. greuteri), aj. i další zajímavé rostliny: kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), jednokvítek velekvětý (Moneses uniflora), na odvápněných místech vranec jedlový (Huperzia selago) a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). V horních partiích žlebů převažují hájové porosty. Velmi vzácně teplomilné doubravy, v Arnoštově údolí acidofilní teplomilné doubravy. Poměrně hojné jsou i dubohabřiny. Tyto lesy jsou druhově bohaté, často obsahují druhy okolních suchých trávníků. Rostou zde lilie zlatohlavá (Lilium martagon), ostřice Micheliova (Carex michelii), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), oman vrbolistý (Inula salicina) a výše zmiňované orchideje. Jedním z nejvýznamnějších biotopů v území jsou skalní stanoviště. Významně je na nich zastoupena chasmofytická vegetace kapradin a petrofytů. K významným petrofytům patří sleziník zelený (Asplenium viride), tařice skalní (Aurinia saxatilis), dvojštítek hladkoplodý (Biscutella laevigata), lomikámen vždyživý (Saxifraga paniculata) a lomikámen trojprstý (S. tridactylites). Národní význam lokality navíc podtrhuje lokalita kruhatky Matthioliho (Cortusa matthioli) (v Macoše jediný výskyt v ČR), nedávný nález atlantického druhu mochna jahodovitá (Potentilla sterilis) a objev karpatského druhu Primula auriculata. Na skály je také vázána travinná vegetace skalních stupňů s pěchavou vápnomilnou (Sesleria albicans) a kostřavou sivou (Festuca pallens). Tyto trávníky obsahují velké množství teplomilných druhů. Patří mezi ně: strdivka brvitá (Melica ciliata), kavyl Ivanův (Stipa pennata), čistec přímý (Stachys recta), ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), tařinka kališní (Alyssum alyssoides), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), skalník celokrajný (Cotoneaster integerrimus), devaterník velkokvětý (Helianthemum grandiflorum), oman vrbolistý (Inula salicina), netřeskovec výbězkatý (Jovibarba globifera), jalovec obecný (Juniperus communis) a sesel sivý (Seseli osseum). Ve vysokobylinné vegetaci (S1.4) na suťovém kuželu na dně propasti Macocha je od roku 2001 pravidelně sledována přítomná populace mechu šikoušeka zeleného (Buxbaumia viridis). V roce 2005 byl druh nalezen celkem na 2 padlých kmenech, zároveň byly nalezeny 2 nové lokality v Suchém žlebu. Z cenných mechorostů byl na dně propasti Macocha nalezen ještě druh Timmia bavarica. Střední část Moravského krasu Nejrozšířenějším lesním biotopem jsou květnaté bučiny. V území se vyskytují na příhodných stanovištích, na všech typech hornin. Na granodioritu brněnské vyvřeliny v údolí Svitavy a na mírných jižních svazích mezi obcemi Babice a Kanice převažují porosty asociace Melico uniflorae-Fagetum. Tyto porosty převládají i na kulmských horninách v Lučním údolí. Na živném, vápencovém podloží se v okolí Babic a v Křtinském údolí (sensu lato) vyskytují porosty blízké karpatské asociaci Carici pilosae-Fagetum. V inverzních polohách Josefského údolí lze nalézt i asociaci Dentario enneaphylli-Fagetum. Na vápenci se vzácně vyskytují bučiny podsvazu Cephalanthero-Fagenion. Porosty jsou maloplošné a hostí lesní zástupce čeledi vstavačovitých. Acidofilní bučiny svazu Luzulo-Fagion se vyskytují roztroušeně mimo vápencový podklad, zvláště na obnažených kyselých horninách. V okolí Rudic jsou vápence překryty písčitými usazeninami (Rudické vrstvy), které zasahují až do NPR Habrůvecká bučina. Potenciální acidofilní bučiny v této části území jsou většinou přeměněny na smrkové monokultury. Lokalita zahrnuje několik posledních zbytků této lesní vegetace. V zaříznutých údolích a žlíbcích přecházejí bučiny v maloplošné suťové lesy. Nejhojnější jsou v Josefském údolí. Dubohabřiny rostou na skeletnatých svazích v celém území. Jsou řazeny k hercynskému typu, tvoří však nápadné přechody ke karpatským porostům. Extrazonálně, na velmi malých plochách skalních hran na vápenci je zastoupena asociace Corno-Quercetum. V lužním údolí převažují vlhčí typy luk svazu Arrhenatherion a maloplošně i luční porosty svazu Calthion. Tyto louky jsou mimořádně kvalitní. Svaz Calthion zde má podhorský charakter, typický je výskyt Trollius altissimus. Tyto mimořádně kvalitní a pravidelně kosené louky jsou rovněž součástí návrhu lokality. V území je rozšířena řada ohrožených a chráněných druhů. Z rostlin k nim patří: jedle bělokorá (Abies alba), oměj vlčí mor žláznatý (Aconitum vulparia), bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), tařice skalní (Aurinia saxatilis), vratička měsíční (Botrychium lunaria), ostřice tlapkatá (Carex pediformis), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), o. dlouholistá (C. longifolia), o. červená (C. rubra), ploštičník evropský (Cimicifuga europaea), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), dřín jarní (Cornus mas), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), třemdava bílá (Dictamnus albus), kruštík polabský (Epipactis albensis), k. tmavočervený (E. atrorubens), k. širolistý (E. helleborine), k. růžkatý (E. muelleri), k. Greuterův (E. greuteri), Euphorbia polychroma (Euphorbia polychroma), kostřava sivá (Festuca pallens), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), strdivka brvitá (Melica ciliata), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), sesel sivý (Seseli osseum), kavyl Ivanův (Stipa pennata), tis červený (Taxus baccata), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) aj. Jižní část Moravského krasu Dlouhodobé využívání lesních porostů na produkci palivového dříví pro blízké Brno je hlavním důvodem dnešního dominantního rozšíření dubohabřin v jižní části území. Oblast Hádů a údolí Říčky je význačná z fytogeografického hlediska, v území dochází ke střetu flór karpatské, panonské a hercynské. Proto jsou v lesních celcích zastoupeny tři typy dubohabrových hájů. Vegetační pestrost zvyšuje přítomnost teplomilných doubrav s dubem pýřitým (Quercus pubescens), na Hádech je rozšířena populace dubu ceru (Quercus cerris). Na východ položené Údolí Říčky má po floristické stránce blíže ke karpatské oblasti, dubohabřiny zde daleko častěji obsahují druhy jako pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) či svízel Schultesův (Galium schultesii). Zaříznuté údolí hostí roklinové lesy svazu Tilio-Acerion. Zastoupeny jsou zde i teplomilné vápencové lipiny. V těchto lesních porostech na Šumbeře roste krtičník jarní (Scrophularia vernalis). Vegetační pestrost zvyšují lesní světliny s teplomilnou stepní vegetací, převážně obklopenou doubravami nebo dubohabřinami. Na takovýchto místech rostou hadinec nachový (Echium russicum), vstavač osmahlý (Orchis ustulata), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), lomikámen trojprstý (Saxifraga tridactylites), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa), k. Ivanův (S. pennata), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hvězdnice chlumní (Aster amellus), kozinec dánský (Astragalus danicus), kozinec vičencovitý (Astragalus onobrychis), kosatec nízký (Iris pumila), kosatec různobarvý (Iris variegata), Biscutella varia, plamének přímý (Clematis recta), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), růže bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia), zvonek boloňský (Campanula bononiensis) a zvonek sibiřský (Campanula sibirica). Lesní celky, zvláště pak ty porosty vzniklé pařezinovým hospodařením, poskytují útočiště řadě ohrožených druhů rostlin. Patří k nim např.: sklenobýl bezlistý (Epipogium aphyllum), korálice trojklaná (Corallorhiza trifida), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), dřín jarní (Cornus mas), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) a vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia).