Charakteristika lokality:
Rozsáhlý lesní komplex v jižní části Dolnomoravského úvalu, západně od Mikulova, mezi obcemi Klentnice, Mikulov, Milovice a Bulhary.
Neživá příroda:
Geologie: Podklad Milovického lesa tvoří třetihorní slídnaté vápnité pískovce a flyše. Většina třetihorních sedimentů je překryta spraší. Geomorfologie: Území spadá do Milovické pahorkatiny. Jedná se o členitou pahorkatinu s kernými rysy a zbytky zarovnaných povrchů. Reliéf: Reliéf Milovického lesa tvoří členitá pahorkatina s plochými hřbety a hluboce zaříznutými údolími a úpady. Pedologie: Jsou zde vyvinuty zejména hnědozemě na spraších a svahovinách z flyšových hornin. Krajinná charakteristika: Celé území je dominantním prvkem v krajině.
Kvalita a význam:
V Milovickém lese se nacházejí pravděpodobně nejrozsáhlejší porosty panonských teplomilných doubrav na spraši v České republice, které doplňují panonské dubohabřiny, perialpidské bazifilní teplomilné doubravy širokolisté suché trávníky a subpanonské úzkolisté suché trávníky. Rostou zde četné vzácné a chráněné druhy, mj. záraza ožanková (Orobanche teucrii) (jediné naleziště v ČR), zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria), kosatec trávovitý (Iris graminea), kosatec nízký (I. pumila), kosatec různobarvý (I. variegata), hnědenec zvrhlý (Limodorum abortivum), vstavač nachový (Orchis purpurea), v. vojenský (O. militaris), mochna chlumní (Potentilla collina), sesel pestrý (Seseli pallasii), kavyl Ivanův (Stipa pennata) a k. sličný (S. pulcherrima). Lokalita má republikový až evropský význam. V území se vyskytuje řada naturových druhů živočichů - netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria), hnědásek osikový (Euphydryas maturna), roháč obecný (Lucanus cervus) a bourovec trnkový (Eriogaster catax). V území bylo vyhlášeno MZCHÚ - PR Milovická stráň.
Omezení:
Likvidace nepůvodních dřevin a náhrada původními. Zrušit oboru nebo snížit stav zvěře. Omezit mysliveckou aktivitu.
Péče:
Lesní porosty Milovického lesa jsou zčásti značně poškozeny oborním chovem zvěře, která znemožňuje přirozenou obnovu dřevin; myslivecká pole spojená s chovem zvěře jsou zdrojem ruderalizace. Některá místa jsou ohrožena šířením invazních dřevin. Lesní porosty byly až donedávna obhospodařovány jako les nízký, díky čemuž zůstala zachována jejich relativně přirozená druhová skladba. V letech 1965-1966 byla v lesním celku založena obora, brzy rozdělená na dvě menší. V menší oboře Klentnice (538 ha) jsou chováni daňci a mufloni, ve větší oboře Bulhary (1270 ha) jeleni a daňci. Oborní chov zvěře působí trvalé poškozování lesních porostů. Značné škody na zachovalosti lesů přivodilo vysazování trnovníku akátu a pajasanu žláznatého; nebezpečí jejich invaze stále trvá. Při umělé obnově lesních porostů lesní závod často nedodržel druhovou pravost vysazovaných kultur. Autochtonní populace dubu zimního byly v minulosti většinou nahrazeny dubem letním. V některých kulturách a mlazinách byl namísto jasanu ztepilého vysázen jasan úzkolistý, jinde byl vysazován ořešák černý a jasan pensylvánský. Na polích pro zvěř se masově vyskytují různé invazní druhy, např. laskavec žmindovitý a merlík trpasličí. V oborách byly postaveny nejrůznější sklady, krmelce, krechty a lovecké chaty. Zbytky teplomilných trávníků jsou povětšinou ponechány bez odpovídajícího managementu.
