Květnice

Evropsky významná lokalita
Květnice
Rozloha (ha): 127,5068
Datum prvního vyhlášení: 15.04.2005
Kód Natura 2000: CZ0624065

subpanonské stepní trávníky; panonské šípákové doubravy; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; jeskyně nepřístupné veřejnosti; středoevropské vápencové bučiny; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; lokalita vrápence malého

Toto území spravuje

Charakteristika lokality: Ostrovní hora nad soutokem řek Svratky, Loučky a Lomničky na severozápadním okraji Tišnova.
Neživá příroda: Geologie: Geologická stavba je poměrně složitá. Nejstaršími horninami jsou aplitické granity, které tvoří spodní až střední části svahů. Na tyto granity nasedá sedimentární pokryv devonského stáří, ve kterém se střídají vápence s kyselými klastiky (kvarcity, křemenné slepence a arkózové pískovce), východní a jihozápadní úpatí je překryto sprašemi, svahové sníženiny vyplňují deluviofluviální písčito-hlinité sedimenty. Geomorfologie: Květnice je významným bodem Pernštejnské vrchoviny. Jedná se o pruh vrchovinného terénu protaženého od S k J podél hlubokého údolí Svratky. Reliéf: Převládajícím typem reliéfu jsou strmé svahy se sklonem 20° a více, ve vrcholové části se nachází mírnější reliéf široce klenutých hřbetů s mělkými sedly. Na svazích i hřbetech jsou časté skalní výchozy, strmé svahy jsou často pokryty kamenitou až balvanitou sutí. Ve vápencích se vyskytuje několik menších krasových jeskyň a puklin. Na ně navazuje systém štol a krasových jevů - jeskyní a propasti - přístupný díky ukončené těžbě barytu. Celková délka Královy jeskyně, Květnické propasti, jeskyně Pod Křížem a dalších bočních chodeb a systému několika pater štol je až 2 km. Pedologie: V půdním pokryvu převládají kambizemě (modální var. mesobazická, dystrická), na vápencích pak rendzina. V místech sprašových překryvů vznikají černozemě. Krajinná charakteristika: Jedná se o osamocenou ostrovní horu nápadně vystupující nad okolní krajinu s komplexem lesů a stepních lad.
Kvalita a význam: V území se vyskytuje celá řada ochranářsky cenných společenstev vázaných na různé typy stanovišť. Mezi nejvýznamnější patří vápnomilné bučiny (L5.3), bazifilní teplomilné doubravy (L6.1), suťové lesy (L4), hercynské dubohabřiny (L3.1) a subpanonské stepní trávníky (T3.3A). V podzemních prostorách bylo zjištěno 12 druhů netopýrů a vrápenců. Lokalita je významným zimovištěm vrápence malého (Rhinolophus hipposideros). Největší výskyt vrápenců je zimní kolonie v Květnické propasti čítající kolem 100 jedinců. Vzhledem ke své poloze, složité geologické stavbě, vertikální členitosti reliéfu a různým mezoklimatickým podmínkám na různě exponovaných svazích se v území vyskytuje velké množství rostlinných a živočišných druhů, z nichž nejvýznamnější je skupina xerotermních druhů, které se zde zachytily během migrace v ranném postglaciálu. Řada z nich zde má severní hranici svého výskytu. Na stinných severních svazích se na vápencových skalách vyskytují izolované populace některých dealpínských a perialpidských druhů. Území je také cennou mineralogickou lokalitou ve vrstvách křemenných slepenců a arkózových pískovců se nacházejí dutiny vyplněné drúzami ametystu, křišťálu a záhněd.
Omezení: V případě lesních porostů je nutné nahrazovat nepůvodní dřeviny původními a zamezit šíření akátu. Travinné biotopy vyžadují pravidelný management nejlépe pastvu a odstraňování křovin. V celé lokalitě by se měla omezit a kontrolovat návštěvnost, zamezit vyrýpávání rostlin a zabránit vnikání do podzemních prostor.
Péče: V minulosti probíhalo v území zalesňování nepůvodními dřevinami, převážně borovicí lesní, která se sice v území přirozeně vyskytuje, ale její výskyt je vázán pouze na extrémní skalnatá stanoviště na kyselém podkladu, dále pak smrkem, borovicí černou a akátem, který v současnosti představuje pro území největší nebezpečí. V současnosti probíhá snaha o postupné nahrazování těchto porostů porosty s přirozeným druhovým složením. Dalším negativním faktorem je vysoká návštěvnost, sešlap a následná eroze, trhání a vyrýpávání ohrožených rostlin, vylamování zámků a mříží při vchodech do jeskyní a rušení zimujících vrápenců a netopýrů. Přirozené zmlazení lesů je na některých místech znemožněno vysokou koncentrací srnčí zvěře. Na nekosených travnatých plochách zejména těch, které jsou v mozaice s teplomilnými doubravami dochází k sukcesi, zarůstání křovinami a k šíření akátu. V podrostu lesů se na narušených místech šíří netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), od břehového porostu Besénku proniká i netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).

Otevřít mapu

Předměty ochrany

subpanonské stepní trávníky; panonské šípákové doubravy; lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích; jeskyně nepřístupné veřejnosti; středoevropské vápencové bučiny; dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum; lokalita vrápence malého

Stanoviště
Druhy

Informace o plánech péče
Seznam opatření z plánu péče
Aktuální správní řízení