Flóra:
Mělké šlenky neprůchodných pramenišť se společenstvy svazu Scheuchzerio - Caricetea fuscae, táhnoucích se v jižní části slatiniště, jsou pokryty krátkostébelnými porosty ostřice šedavé (Carex canescens), na několika místech se připojuje o. mokřadní (C. limosa) a o. plstnatoplodá (C. lasiocarpa), velké populace vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata) a přesličky poříční (Equisetum fluviatile) s řídkými porosty suchopýru štíhlého (Eriophorum gracile). Na obvodech rašeliníkových bultů tu skrytě kvete i malá orchidej hlízovec Loeselův (Liparis loeselii). Místa zpevněná suchomilnějšími rašeliníky pokrývá dlouhými šlahouny klikva bahenní (Oxyccocus palustris), nízká vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) a pouze na jednom místě i kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia). V řídké olšině v severní části území roste v zabahněných vodách ďáblík bahenní (Calla palustris) a v zástinu vrbin bazanovec kytkokvětý (Naumburgia thyrsiflora). Těžbou nezasažené plochy mají snahu se vrátit v porosty rašelinných a bažinných vrbin (Salicion cinerea), sušší místa pokrývá nálet borovic a bříz s podrostem krušiny olšové (Frangula alnus) a tavolníku vrbolistého (Spiraea salicifolia). Narušené plochy po těžbě humolitu tvoří pestrou mozaiku mělkých jezírek, pokrývajících se společenstvy rostlin svazu Sphagno - Utricularion. Jen v několika větších nádržkách kvete leknín bělostný (Nymphaea candida), zevar nejmenší (Sparganium minimum) a pouze na jednom místě žebratka bahenní (Hottonia palustris). Na okrajích jezírek je v mělké vodě za absence mechového patra doprovází bublinatka prostřední (Utricularia intermedia), ostřice zobánkatá (Carex rostrata) a zábělník bahenní (Comarum palustre). Z koberců rašeliníků sem proniká ostřice šlahounovitá (Carex chordorziza). Na březích jezírek ve střední části území se objevuje, kromě suchopýru úzkolistého (Eriophorum angustifolium), sítinaalpská (Juncus alpino-articulatus), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), hrotnosemenka bílá (Rhynchospora alba), ostřice dvoudomá (Carex dioica) a dvoumužná (C. diandra) a suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum). Jinde jsou drobné nádržky bez vegetace uzavřeny v porostech třtiny šedavé (Calamagrostis canescens) a vzácnější třtiny nachové (C. purpurea).Ohniváček modrolemý, foto Ing. Josef Hlásek
Fauna:
Cenná společenstva bezobratlých s řadou tyrfobiontů a tyrfofilů, na sítinách byl zjištěn vzácný krasec Afanisticus pusillus. Rozsáhlé porosty tavolníku v širším okolí jsou stanovištěm velice početné populace bělopáska tavolníkového (Neptis rivularis). Nejvýznamnějšími obratlovci jsou skokan ostronosý (Rana arvalis), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus) a linduška luční (Anthus pratensis).Srpnatka fermežová, foto Ing. Josef Hlásek
Neživá příroda:
Podloží tvoří převážně různobarevné pískovce, slepence, jílovce a prachovce svrchnokřídového stáří o mocnosti 50 - 100 m tvořící svrchní oddíl klikovského souvrství (santon). V západní části území se objevují na povrchu rovněž terciérní sedimenty mydlovarského souvrství (neogén). Svrchnokřídové sedimenty jsou překryty kvartérním pokryvem slatinné rašeliny. Slatiniště je syceno především vývěry podzemní vody hlubinného oběhu na dislokacích křídových a terciérních sedimentů. Charakteristická je přítomnost rezavohnědých železitých sraženin v pomalu protékající i stagnující vodě (centrální kanál Červená stoka). S vysokým obsahem železa v pramenných vývěrech souvisí zdejší výskyt sedimentárních organogenních bahenních rud železa, vytvářejících v rašelině čočkovitá tělesa o průměru až 10 - 20 cm. Sedimentární rudy železa a limonitové jíly byly v okolí kolem r. 1850 dobývány (původ názvu lokality). NPP Ruda, foto RNDr. Jan Ševčík
Omezení:
Až do poloviny 20. století se v rašeliništi s různou mírou intenziy těžil humolit. Rezervace je z větší části ponechána přirozenému vývoji, není zasahováno ani do vodního režimu. Dochází pouze k plošné řízené likvidaci náletových dřevin. Na hranicích rezervace leží terénní stanice Přírodovědné fakulty Karlovy univerzity Celé rašeliniště je v důsledku suchých let koncem 20. století pod silným tlakem sukcese dřevin. Tomuto tlaku odolávají jen prameniště a jámy po těžbě, které jsou dnes zality vodou, nebo pokryty nezpevněnou vrstvou rašeliníků.
