Charakteristika lokality:
Rozsáhlý komplex luk a lesů v jihozápadní části Bílých Karpat, cca 9 km jihovýchodně od Strážnice, mezi státní hranicí a obcemi Radějov, Tvarožná Lhota, Kněždub a Vrbka.
Neživá příroda:
Geologie: Podložím je zvrásněný flyš nivnického a svodnického souvrství bělokarpatské jednotky magurského flyše s převahou vápnitých jílovců. Z kvartérních uloženin jsou patrná eluvia a svahová deluvia písčito-hlinitého zrnitostního složení. Geomorfologie: Území spadá do celku Bílé Karpaty, podcelku Žalostinská vrchovina, okrsku Radějovská vrchovina. Jedná se o členitou vrchovinu tvořenou flyšem bělokarpatské jednotky s četným střídáním synklinálních a antiklinálních pásem, s erozně denudačním reliéfem hřbetů a údolí. Na severu území okrajově zasahuje do okrsku Šumárnický hřbet. Reliéf: Převážně erozně denudační, na hluboce denudovaném střižném příkrovu s výraznými strukturními tvary. Pedologie: V severní části území převládá černozem černicová ojediněle doplněná černicí pelickou, v jižní části jsou v půdním pokryvu zastoupeny převážně kambizemě (modální, oglejená). Krajinná charakteristika: Rozsáhlý komplex lesů a luk s remízky a solitérními dřevinami v členitém terénu.
Kvalita a význam:
Čertoryje jsou nejrozsáhlejším komplexem typických bělokarpatských luk s vysokou krajinářskou hodnotou a výskytem četných chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. Z naturových společenstev se zde vyskytují velkoplošné a reprezentativní porosty širokolistých suchých trávníků (T3.4D a T3.4C) a mezofilních ovsíkových luk T1.1. Z lesních jsou reprezentativně vyvinuty karpatské a panonské dubohabřiny (L3.3B a L3.4) a květnaté bučiny (L5.1), v menším rozsahu i středoevropské bazifilní teplomilné doubravy (L6.4) a údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2A). Na vlhkých místech se maloplošně vyskytují bezkolencové louky (T1.9) a vlhká tužebníková lada (T1.6). Častá jsou luční i lesní pěnovcová prameniště (R1.1 a R1.3), místy s vegetací parožnatek (V5). Lokalita hostí 9 druhů přílohy II Směrnice č. 92/43/EEC. Z rostlin to jsou: 1) střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) - jedna ze 3 lokalit v Bílých Karpatech (2 trsy na 2 mikrolokalitách). 2) srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia) - jedna ze 4 lokalit v Bílých Karpatech (rozsáhlé porosty v oblasti Vojšických luk + 2 mikrolokality pod kótou Čertoryje o výměře několika metrů čtverečních). 3) mečík bahenní (Gladiolus palustris) - jediná lokalitu v Bílých Karpatech (několik jedinců na jediné mikrolokalitě). Jedna ze 3 lokalit v ČR. Z živočichů se zde vyskytuje přástevník kostivalový (Callimorpha quadrifolia), tesařík obrovský (Cerambyx cerdo), žluťásek barvoměnný (Colias myrmidone), bourovec trnkový (Eriogaster catax), roháč obecný (Lucanus cervus) a ohniváček černočárý (Lycaena dispar).
Omezení:
Redukovat zastoupení geograficky nepůvodních a invazních dřevin. Zajistit způsob využití nepoškozující bylinné a keřové patro. 1) střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus): kosení louky jedenkrát ročně v červenci. 2) srpice karbincolistá (Serratula lycopifolia): kosení louky jedenkrát ročně v červenci. 3) mečík bahenní (Gladiolus palustris): kosení louky jedenkrát ročně v době plodu během srpna. V případě lesních společenstev zachovat původní druhové složení a přirozenou věkovou strukturu s různými sukcesními stadii, včetně rozpadajících se porostů s dostatečným množstvím mrtvé dřevní hmoty.
Péče:
Louky jsou místy ohroženy absencí kosení a následnou expanzí konkurenčně silných druhů travin, později i křovin. Lesní porosty jsou ohroženy necitlivým lesním hospodařením a myslivostí (daňčí obora).
